DIVERZIFIKACE ZDROJŮ BÍLKOVIN S SEBOU NESE RIZIKO, ŽE BUDE OPOMENUTA HODNOTA EVROPSKÉHO CHOVU HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT

V rámci diskuse o „udržitelných stravovacích návycích“ se stále častěji setkáváme s doporučeními omezit spotřebu potravin živočišného původu a zvýšit příjem rostlinných bílkovin či bílkovin nové generace. Tento pohled se odráží i v nedávné zprávě Evropské agentury pro životní prostředí (EEA), která naznačuje, že diverzifikace zdrojů bílkovin by mohla zlepšit udržitelnost, odolnost a potravinovou bezpečnost evropského potravinového systému. Hrozí však, že se debata zredukuje na pouhý protiklad mezi živočišnými a alternativními bílkovinami, přičemž se přehlédne zásadní role, kterou chov hospodářských zvířat i nadále hraje z nutričního, environmentálního, ekonomického i sociálního hlediska.

Bílkoviny nejsou všechny stejné

Bílkoviny jsou často považovány za vzájemně zaměnitelné. Ve skutečnosti však výživová hodnota potravin závisí nejen na množství bílkovin, které obsahují, ale také na jejich kvalitě, stravitelnosti, přítomnosti esenciálních živin a jejich metabolických účincích. Maso, mléko, mléčné výrobky a vejce poskytují vysoce kvalitní bílkoviny obsahující všechny esenciální aminokyseliny v poměrech, které ideálně odpovídají lidským potřebám. Dodávají také živiny, které je obtížné získat v srovnatelném množství a biologicky dostupné formě z rostlinných potravin, včetně vitaminu B12, hemového železa, vysoce vstřebatelného zinku a některých esenciálních mastných kyselin. Nedávné studie rovněž ukázaly, že bílkoviny mohou mít po metabolismu v těle různé fyziologické účinky. Z tohoto důvodu hrozí, že hodnocení potravinových systémů výhradně z hlediska gramů bílkovin poskytne neúplný obraz reality a může zvýšit riziko nutričních nedostatků v populaci.

Hospodářská zvířata nejsou hlavním zdrojem emisí skleníkových plynů

Zpráva EEA zdůrazňuje podíl chovu hospodářských zvířat na emisích skleníkových plynů (GHG) v zemědělství. Emise však představují pouze jeden z ukazatelů udržitelnosti a živočišná výroba není hlavním zdrojem celkových emisí skleníkových plynů v Evropské unii. Podle údajů samotného EEA připadalo v roce 2022 na výrobu energie 27,4 % emisí skleníkových plynů v EU, na dopravu 23,8 %, na průmysl 20,3 % a na činnosti v domácnostech a komerční činnosti 11,9 %, zatímco celý zemědělský sektor, jehož je chov hospodářských zvířat pouze součástí, se na celkových emisích podílel 10,8 %.

Více než 80 % evropských emisí pochází z odvětví, která jsou silně závislá na fosilních palivech. Navíc významnou část emisí z chovu hospodářských zvířat tvoří biogenní metan, který je součástí relativně krátkého uhlíkového cyklu. Na rozdíl od fosilního CO₂, který může v atmosféře přetrvávat po staletí či dokonce tisíciletí, zůstává metan pocházející z trávicího traktu zvířat v atmosféře přibližně 12 let, než se rozloží. Z tohoto důvodu je u dopadů na klima nutné zohlednit nejen množství emisí, ale také jejich původ a dobu setrvání v atmosféře.

Zvířata přispívají k zachování krajiny, biologické rozmanitosti a hospodaření s venkovskou půdou

Chov hospodářských zvířat přispívá k úrodnosti půdy prostřednictvím recyklace živin, podporuje péči o krajinu a pomáhá udržovat půdu, která by jinak nebyla k dispozici pro přímou produkci potravin. V celé Evropě jsou miliony hektarů trvalých pastvin nevhodné pro pěstování obilovin nebo luštěnin určených k lidské spotřebě. Pasoucí se zvířata hrají klíčovou roli při zachování těchto oblastí, zabraňují opouštění půdy a udržují otevřenou krajinu. Kromě toho na pastvě závisí řada biotopů s ochranářskou hodnotou. Samotná zpráva Evropského úřadu pro životní prostředí (EEA) uznává, že přibližně jedna třetina chráněných biotopů v Evropě vyžaduje pro své zachování pastvu.

Tvrzení o závislosti na sóji nepodává úplný obraz situace

Jednou z nejčastěji diskutovaných otázek je dovoz sójových bobů z Jižní Ameriky pro krmení hospodářských zvířat. Ve skutečnosti tvoří podstatnou část krmiva pro zvířata tráva a píce, stejně jako vedlejší a společné produkty z potravinářského a agroindustriálního sektoru, včetně obilných otrub, cukrovarnické viny, olejnatých šrotů, zbytků ze zpracování škrobu, vedlejších produktů z pivovarnictví a lihovarnictví, syrovátky a dalších surovin, které nejsou vhodné pro přímou lidskou spotřebu.

Podle FAO je přibližně 86 % krmiva pro hospodářská zvířata spotřebovaného na celém světě pro člověka nepoživatelných. Hospodářská zvířata hrají důležitou roli při přeměně nepoživatelných biomasy na vysoce kvalitní potraviny a zároveň umožňují využití a zhodnocení zdrojů, které by jinak zůstaly nevyužity. Navíc se v posledních letech výrazně zvýšila evropská produkce bílkovinných plodin, a to díky rozvoji domácích dodavatelských řetězců pro sóju, polní hrách, bob a další luštěniny. Dosažení větší soběstačnosti v oblasti bílkovin závisí nejen na omezení živočišné výroby, ale také na zlepšení evropských zemědělských systémů a zemědělské produktivity.

Alternativní bílkoviny s sebou přinášejí i určité výzvy

Rostlinné bílkoviny a nové potravinářské technologie mohou nepochybně přispět k rozšíření výběru pro spotřebitele. Pokud je však budeme prezentovat jako jednoduché a okamžité řešení, hrozí, že přehlédneme několik důležitých výzev. Mnohé rostlinné produkty jsou vysoce zpracované a vyžadují složitou průmyslovou výrobu, suroviny pocházející z celého světa a rozsáhlé procesy vývoje receptur, které mohou být daleko od konceptu „přírodníchpotravin“, jenž je často propagován v marketingových kampaních. Ještě větší nejistoty obklopují imitace pěstované v laboratoři, přesnou fermentaci a bílkoviny získané z mikrobiální biomasy. Tyto technologie se nacházejí v rané fázi vývoje, výrobní náklady jsou stále vysoké a komplexní hodnocení jejich rozsáhlých dopadů na životní prostředí zatím není k dispozici, což ztěžuje jejich považování za plně ověřené řešení pro budoucí potravinovou bezpečnost Evropy.

Udržitelnost znamená také podporu venkovských komunit

Evropské živočišné hospodářství produkuje mnohem více než jen potraviny. Zajišťuje miliony pracovních míst, pomáhá udržovat často zranitelné venkovské oblasti a přispívá k zachování tradičních postupů, krajiny a regionálních produktů. Mnohé horské a kopcovité regiony mají jen málo reálných ekonomických alternativ k živočišnému hospodářství. Výrazné omezení chovu hospodářských zvířat by mohlo mít závažné sociální a ekonomické důsledky a urychlit odliv obyvatelstva z venkova a opouštění půdy, k čemuž již v mnoha oblastech dochází. Udržitelnost by proto měla být posuzována prostřednictvím integrovaného přístupu, který současně zohledňuje environmentální, ekonomické a sociální aspekty.

Skutečná výzva: chovat zvířata lépe, nikoli chovat méně zvířat

Místo toho, aby se živočišné a alternativní bílkoviny vnímali jako konkurující si možnosti, měla by skutečnou výzvou pro Evropu být neustálá snaha o zlepšování efektivity a udržitelnosti živočišné výroby. Genetické inovace, přesné krmení, strategie snižování emisí, zhodnocování vedlejších produktů, zlepšování dobrých životních podmínek zvířat a udržitelné hospodaření na pastvinách – to vše představuje praktické nástroje ke snižování dopadů na životní prostředí při zachování nutričních a ekonomických přínosů živočišné výroby.

Diverzifikace zdrojů bílkovin může být bezpochyby součástí budoucnosti evropského potravinářství. Tato budoucnost by však neměla být založena na nahrazení chovu hospodářských zvířat, ale na jeho začlenění do efektivnějšího, vyváženějšího a odolnějšího potravinového systému, protože udržitelnost nespočívá ve volbě mezi rostlinnými a živočišnými bílkovinami. Jde o to uznat a maximalizovat přínos, který mohou oba tyto zdroje poskytnout v rámci pestré stravy a skutečně udržitelného zemědělského systému.