EVROPA CHCE VÍCE ROSTLINNÝCH BÍLKOVIN. ALE KDO NAKRMÍ ZVÍŘATA?
Akční plán Evropské komise v oblasti bílkovin si klade za cíl podpořit domácí produkci bílkovin a snížit závislost na dovozech. Úkolem není pouze nahradit živočišné bílkoviny rostlinnými, ale vybudovat integrovanější a odolnější systém, který bude méně závislý na vnějších dodávkách.
Když se v Evropě hovoří o zvýšení produkce rostlinných bílkovin, pozornost se přirozeně upírá na větší podíl luštěnin na našich talířích a menší roli živočišných bílkovin. Akční plán pro bílkoviny, který Evropská komise přijala dne 7. července 2026, však zaujímá širší přístup: posílit odolnost, strategickou autonomii a udržitelnost evropského systému produkce bílkovin a zároveň snížit závislost na dovozech.
Čísla ukazují, proč je krmivo pro zvířata nedílnou součástí této strategie. EU vyprodukuje přibližně 67 milionů tun rostlinných bílkovin, zatímco celková spotřeba pro krmné, potravinářské a průmyslové účely činí přibližně 80 milionů tun. Odvětví chovu hospodářských zvířat spotřebuje každoročně přibližně 74 milionů tun bílkovin. Naproti tomu přibližně 70 % surových bílkovin z obilovin, olejnatých semen a luštěnin vyprodukovaných a spotřebovaných v EU směřuje do krmiv pro zvířata. Otázkou tedy není pouze to, kolik rostlinných bílkovin může Evropa vyprodukovat, ale také to, jak je lze v rámci zemědělsko-potravinářského systému uvádět do oběhu, aniž by došlo k oslabení klíčového odvětví, jakým je chov hospodářských zvířat.
Bílkoviny, které se dostanou do krmného žlabu
V roce 2025 bylo v EU vyprodukováno pouze přibližně 25,8 % bílkovin z olejnatých semen a bílkovinných plodin používaných ke krmení zvířat. Akční plán pro bílkoviny si klade za cíl zvýšit tento podíl do roku 2035 na 35 %. Tento údaj poukazuje na jednu z hlavních slabých stránek evropského chovu hospodářských zvířat: značná část bílkovin potřebných ke krmení zvířat stále závisí na produkci mimo EU.
Sója je toho nejvýraznějším příkladem. V letech 2024–25 dovezla EU přibližně 13,4 milionu tun surových bílkovin ve formě sójových bobů a sójové moučky, a to především z Brazílie, Argentiny a Spojených států. Celosvětová produkce je rovněž vysoce koncentrovaná: přibližně 90 % světové produkce připadá na šest zemí. Pro evropský chov hospodářských zvířat proto není rozhodující pouze množství dostupných bílkovin, ale také bezpečnost a diverzifikace zdrojů dodávek.
Cílem není nahradit sóju jedinou plodinou, ale rozšířit škálu dostupných zdrojů: hrách, bob, lupiny, sója, vojtěška a další luštěniny a olejniny mohou všechny – v různé míře v závislosti na místních podmínkách – přispívat k bílkovinné základně krmiv pro zvířata. EU je již v oblasti krmiv v zásadě soběstačná, zatímco u krmných surovin s vysokým obsahem bílkovin je závislost na dovozech větší. Zvýšení evropské produkce proto také znamená poskytnout zemědělcům více příležitostí k zásobování z diverzifikovaného dodavatelského řetězce, čímž se sníží jejich zranitelnost vůči otřesům na světových trzích. To neznamená vyrábět vše v Evropě nebo zcela vyloučit dovozy, ale vyhnout se nadměrné závislosti na malém počtu plodin a zemí, pokud jde o podstatnou část dodávek krmiv pro zvířata.
Když se setkávají rostlinná a živočišná výroba
Nejde pouze o to, produkovat více rostlinných bílkovin, ale pochopit, jak je využít v rámci stejného zemědělského systému. Konkrétním příkladem jsou olejniny: při jejich zpracování vznikají oleje pro potravinářské či jiné účely a zároveň bílkovinná moučka a lisované výlisky, které lze použít v krmivech pro zvířata. Část úrody tak může podporovat různé hodnotové řetězce, včetně chovu hospodářských zvířat.
Stejná logika platí i pro mnoho vedlejších produktů ze zemědělství a potravinářského průmyslu, které se mohou stát složkami krmiv. Platí to také v předchozích fázích, přímo na polích: luštěniny lze zařadit do osevních postupů, přispívají k úrodnosti půdy a poskytují bílkoviny, zatímco louky a pastviny mohou sloužit jako krmivo pro přežvýkavce. Chov hospodářských zvířat zde přesahuje pouhou spotřebu krmiva: přežvýkavci dokážou přeměnit biomasu, která není přímo stravitelná ani jedlá pro člověka, jako je tráva a vláknité krmivo, na výživově hodnotné potraviny, jako je mléko a maso. Za určitých podmínek tak hospodářská zvířata mohou využívat zdroje, které by jinak měly jako potravina mnohem omezenější hodnotu.
Právě v tomto bodě nabývá strategie EU v oblasti bílkovin širšího rozměru. Posílení domácí produkce neznamená pouze zvýšení objemu konkrétní plodiny, ale budování hodnotových řetězců, které lépe využívají různé složky produkce a efektivněji propojují pěstování plodin, zpracování a chov hospodářských zvířat. Otázkou tedy není, zda by bílkoviny měly být rostlinného či živočišného původu, ale jak mohou různé formy produkce spolupracovat, aby lépe využívaly dostupné zdroje a snížily závislost na vnějších dodávkách.
Systém bílkovin také potřebuje chov hospodářských zvířat
Tato souvislost se odráží také v rozhodnutí Komise předložit Akční plán pro bílkoviny souběžně s novou strategií EU pro chov hospodářských zvířat. Tyto dvě iniciativy se zabývají různými aspekty stejné výzvy: posílením odolnosti evropského zemědělsko-potravinářského systému a snížením strategických závislostí. Nejnovější výhled Komise pro zemědělství předpokládá, že celková poptávka EU po krmivech do roku 2035 poklesne o 2,5 % ve srovnání s průměrem za období 2023–2025. Tento pokles bude záviset nejen na změnách v živočišné výrobě, ale také na efektivnějším využívání krmiv: díky zlepšení genetiky zvířat a cílenějším systémům krmení lze dosáhnout stejné úrovně produkce s menším množstvím vstupů. Komise proto i nadále považuje chov hospodářských zvířat za důležité odvětví pro zajišťování potravin a pro venkovské hospodářství, avšak v rámci modelu zaměřeného na větší efektivitu využívání zdrojů.
Pokud část poptávky EU po mase, mléce a dalších živočišných produktech přetrvává, má schopnost jejich výroby v rámci Unie i nadále strategický význam. Jde o to zabránit tomu, aby došlo ke snížení evropské produkce a k pouhému přesunu výroby – a s tím spojených závislostí – mimo EU.
1. Co je Akční plán EU pro bílkoviny?
Jeho cílem je zvýšit evropskou produkci rostlinných bílkovin a snížit závislost na dovozech.
2. Proč jsou rostlinné bílkoviny důležité pro chov hospodářských zvířat?
Velká část rostlinných bílkovin v Evropě se používá jako krmivo pro zvířata.
3. Může Evropa snížit svou závislost na dovozu sóji?
Ano, diverzifikací zdrojů bílkovin a zvýšením domácí produkce.
4. Proč jsou rostlinná a živočišná výroba součástí stejného systému bílkovin?
Mohou se vzájemně doplňovat, čímž se zvyšuje efektivita využívání zdrojů a zajišťuje dostupnost bílkovin.