EVROPSKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ: KDYŽ UŽ PROBLÉMEM NENÍ SHÁNĚNÍ FINANČNÍCH PROSTŘEDKŮ, ALE ZÍSKÁVÁNÍ POVOLENÍ

V posledních letech se evropská debata o zemědělství soustředila především na environmentální udržitelnost, snižování emisí, ochranu biologické rozmanitosti a odolnost potravinových dodavatelských řetězců. Tyto cíle jsou nejen legitimní, ale v současnosti také představují ústřední bod strategické agendy Evropské unie. Vedle těchto priorit se však objevuje další otázka, která je sice méně viditelná, ale stále rozhodující: schopnost zemědělců získat povolení a oprávnění nezbytná k investování, inovacím a rozvoji jejich podnikání.

Otázka, která se nyní klade v mnoha evropských hlavních městech, je jednoduchá: jak může být zemědělství udržitelnější, modernější a konkurenceschopnější, když výstavba nového chovného zařízení, instalace bioplynové stanice, budování zemědělské infrastruktury nebo rozšíření stávajícího zemědělského podniku vyžaduje roky trvající administrativní řízení, povolení a často i soudní spory?

Povolovací řízení se stalo strategickou otázkou

Povolení a oprávnění byla dlouhou dobu považována za čistě technickou či administrativní záležitost. Dnes se však stala klíčovým faktorem ovlivňujícím investiční kapacitu evropského zemědělského sektoru.

Podle strategické zprávy, kterou v květnu 2026 zveřejnil francouzský think tank Les Z’Homnivores a jejíž autorkou je odbornice na environmentální právo Carole Hernandez-Zakine, dochází k rostoucí „judicializaci“ veřejného rozhodování, a to zejména v zemědělském a agropotravinářském odvětví. Rostoucí složitost schvalovacích řízení v kombinaci s nárůstem počtu správních a soudních odvolání omezuje schopnost zemědělských podniků investovat a rozvíjet se.

Jinými slovy, projekty, které již získaly souhlas veřejných orgánů, jsou stále častěji napadány u soudu z procesních důvodů, kvůli posouzení vlivů na životní prostředí, stavebním povolení nebo obavám ohledně jejich dopadu na místní komunity a ekosystémy. Tento jev se neomezuje pouze na Francii. Po celé Evropě čelí rostoucí počet zemědělských projektů zdlouhavým schvalovacím řízením a následně je vystaven soudním sporům, které mohou jejich realizaci zpozdit o celé roky.

Každé povolení se stalo potenciálním bojištěm

Podle analýzy, kterou provedla organizace Les Z’Homnivores, se soudní odvolání v současné době týkají široké škály činností: chovů hospodářských zvířat, zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, projektů v oblasti vodního hospodářství, přípravků na ochranu rostlin a zemědělské infrastruktury. V důsledku toho hrozí, že prakticky každé správní povolení se stane předmětem soudního sporu.

Zpráva poukazuje na to, jak složitost environmentálního práva činí mnoho projektů náchylnými k procesním námitkám. To nutně neznamená, že by projekt byl z environmentálního hlediska neudržitelný. Spíše rozsáhlé požadavky na dokumentaci, posuzování vlivů na životní prostředí, veřejné konzultace a kontroly dodržování předpisů vytvářejí četné příležitosti pro právní námitky.

Nejde tedy pouze o dodržování předpisů v oblasti životního prostředí, ale také o zajištění předvídatelnosti při rozhodování. Zemědělský podnikatel může získat všechna potřebná povolení, a přesto se může stát, že se jeho projekt kvůli následným odvoláním zpozdí o několik let.

Udržitelnost vyžaduje investice

Paradox je zřejmý. Stejné evropské politiky, které vyzývají zemědělství ke snížení jeho ekologické stopy, zároveň vyžadují značné investice do nových technologií, efektivnější infrastruktury a inovativních systémů výroby.

Mezi příklady patří zařízení na výrobu bioplynu a biometanu, systémy na zpracování odpadu z chovu hospodářských zvířat, technologie pro úsporu vody, digitalizace zemědělských podniků a nová řešení pro zlepšení dobrých životních podmínek zvířat. Všechny tyto inovace vyžadují povolení, stavební schválení a posouzení vlivů na životní prostředí. Pokud se tyto procesy stanou nadměrně zdlouhavými nebo nepředvídatelnými, hrozí, že se zpomalí právě ta ekologická transformace, kterou se evropské instituce snaží urychlit.

Konkurenceschopnost a potravinová suverenita závisí rovněž na zjednodušení

V posledních letech si Evropa znovu uvědomila strategický význam potravinové bezpečnosti. Geopolitické krize, obchodní napětí a dopady klimatických změn zdůraznily nutnost zachovat silnou domácí výrobní kapacitu. V této souvislosti přesahuje otázka povolení rámec pouhé byrokracie. Stává se záležitostí hospodářské konkurenceschopnosti a potravinové suverenity.

Zpráva poukazuje na to, že právní nejistota, delší lhůty a náklady na soudní spory mohou odrazovat od nových investic, rozšiřování zemědělských podniků a generační obměny v tomto odvětví. Úkolem není oslabit ochranu životního prostředí, ale spíše najít rovnováhu mezi ochranou životního prostředí a zajištěním toho, aby projekty považované za prospěšné pro společnost mohly být skutečně realizovány.

Diskuse, která se nyní rozvíjí v Bruselu, se točí kolem klíčové otázky: jaká zjednodušení v oblasti životního prostředí by mohla podpořit investice do zemědělství, aniž by ohrozila ekologické cíle? Cílem zřejmě není zrušení kontrol či posuzování vlivů na životní prostředí, ale spíše zjednodušení, zrychlení a zvýšení předvídatelnosti postupů. Zemědělci potřebují systém, který jim v přiměřené lhůtě umožní zjistit, zda lze s projektem pokračovat, a který jim poskytne větší právní jistotu ohledně udělených povolení. A právě tato rovnováha mezi konkurenceschopností, udržitelností a právní jistotou by měla v nadcházejících měsících utvářet evropskou debatu.