EVROPSKÝ CHOV HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT: STRATEGICKÝ ZDROJ, KTERÝ JE TŘEBA POSÍLIT

Budoucnost chovu hospodářských zvířat v Evropě stále více utvářejí environmentální cíle, potřeby v oblasti potravinové bezpečnosti a ekonomická udržitelnost. V této souvislosti nabízí dokument „Strategy for the Future of Livestock Farming in Europe “ od organizace Farm Europe diferencovanější vizi založenou na spolehlivých statistických údajích: evropský chov hospodářských zvířat není problémem, který by bylo třeba omezovat, ale strategickým zdrojem, který by měl být posílen – v zájmu spotřebitelů, planety i ekonomiky.

Chov hospodářských zvířat jako pilíř evropského zemědělství

Z ekonomického hlediska představuje odvětví chovu hospodářských zvířat jeden z hlavních pilířů evropského zemědělství. Podle údajů Eurostatu za rok 2023 dosáhla produkce v odvětví chovu hospodářských zvířat v Evropské unii hodnoty 214 miliard eur. To znamená, že přibližně 40 % celkové zemědělské produkce pochází z chovu hospodářských zvířat, zatímco rostlinná výroba představuje 51 % a ostatní činnosti zbývajících 9 %. Nejedná se tedy zdaleka o okrajové odvětví; je to jeden ze strukturálních základů zemědělsko-potravinářského systému.

Produkty živočišného původu hrají klíčovou roli také z hlediska kvality a regionální identity: téměř 20 % všech evropských označení CHOP a CHZO se týká živočišných produktů, přičemž sýry tvoří 37 % těchto certifikací a masné výrobky 54 %. Navzdory tomuto významu prochází toto odvětví hlubokou strukturální krizí. Za posledních patnáct let klesl počet zemědělských podniků přibližně o 45 %, což bylo doprovázeno poklesem počtu kusů hospodářských zvířat a rostoucím ekonomickým tlakem. Situaci ještě zhoršuje narůstající problém s generační obměnou, který ohrožuje kontinuitu výroby, zejména ve venkovských a horských oblastech, kde je chov hospodářských zvířat často jedinou životaschopnou ekonomickou činností.

Spotřeba v Evropě v souladu s výživovými doporučeními

Pokud se podíváme na trendy ve spotřebě, Evropa vykazuje zcela odlišný obraz než zbytek světa. Prognózy naznačují, že do roku 2050 zůstane spotřeba živočišných produktů na obyvatele v Evropě v podstatě stabilní na úrovni přibližně 88 kg na osobu a rok, s pouze mírným poklesem o 0,8 kg ve srovnání se současnou úrovní. Na celosvětové úrovni se však očekává výrazný nárůst poptávky, která dosáhne 69 kg na osobu a rok, což představuje nárůst o 23 %, tedy o přibližně 14,7 kg více než dnes. Tato divergence ukazuje, že Evropa se již nachází ve fázi zralé spotřeby, která je v souladu s výživovými doporučeními.

Dlouhodobé trendy rovněž odhalují výrazné změny v rámci jednotlivých druhů masa. V letech 1960 až 2019 vzrostla spotřeba drůbežího masa o 13 kg na osobu a dosáhla 16 kg na osobu, zatímco spotřeba vepřového masa vzrostla o 7,5 kg a dosáhla 16 kg na osobu. Spotřeba ryb vzrostla o 7 kg a dosáhla přibližně 12 kg na osobu. Spotřeba hovězího masa naopak celkově mírně poklesla o 0,5 kg a ustálila se na úrovni kolem 9 kg ročně, avšak v ě došlo od konce 90. let k mnohem prudšímu poklesu, a to přibližně o 30 %. Spotřeba skopového a kozího masa zůstává nízká, na úrovni přibližně 2 kg na osobu, přičemž došlo k nepatrnému poklesu o 0,1 kg.

Z nutričního hlediska dokument zdůrazňuje, že potraviny živočišného původu i nadále hrají důležitou roli ve stravě člověka, neboť poskytují vysoce kvalitní bílkoviny a esenciální mikroživiny, jako je železo, zinek a vitamíny. Evropské doporučení například uvádějí maximálně 500 gramů vařeného červeného masa týdně (což odpovídá 750 gramům syrového masa), přičemž kladou důraz spíše na vyváženost než na vyloučení, jelikož bezmasá strava vyžaduje pečlivé plánování, aby se předešlo nedostatkům.

Trvalé pastviny: nezbytná ekologická infrastruktura

Chov hospodářských zvířat v Evropě je úzce spjat s půdou, neboť 34 % zemědělské plochy tvoří trvalé pastviny – ekosystémy, které zajišťují environmentální stabilitu a podporují zemědělskou produkci. Navzdory jejich významu ztratila Evropská unie od roku 1990 přibližně 10 milionů hektarů zemědělské půdy, z čehož 5 milionů tvořily trvalé pastviny a travní porosty. Tento úbytek nepředstavuje pouze změnu venkovské krajiny, ale má také přímý dopad na schopnost Evropy udržovat udržitelné a odolné produkční systémy.

Trvalé travnaté porosty hrají klíčovou ekologickou roli: stabilním a dlouhodobým způsobem ukládají uhlík v půdě, jsou domovem bohaté biologické rozmanitosti, chrání půdu před erozí a regulují vodní cykly. Jsou také nedílnou součástí „zemědělských krajin“, které charakterizují mnoho evropských regionů. Jejich mizení proto nepředstavuje pouhou zemědělskou ztrátu, ale strukturální oslabení venkovských ekosystémů. Z hlediska klimatu je jejich přínos obzvláště významný. Tropické lesy patří k největším přírodním zásobníkům uhlíku na světě a ukládají přibližně 240 tun ekvivalentu CO₂ na hektar. I evropské trvalé pastviny však zadržují značné množství uhlíku, a to mezi 130 a 160 tunami na hektar, pokud se zohlední jak biomasa, tak půda. Z tohoto důvodu se ztráta pastvin stává zdrojem emisí, zatímco jejich zachování představuje okamžité a nízkonákladové opatření ke zmírnění dopadů změny klimatu. Udržení extenzivních systémů chovu hospodářských zvířat znamená zachování jedné z nejdůležitějších uhlíkových jímek kontinentu a ochranu přírodní infrastruktury, která přímo podporuje opatření v oblasti klimatu.

Evropské chovatelství patří k nejúčinnějším na světě

Účinnost evropského chovu hospodářských zvířat je často podceňována, avšak údaje hovoří jinak. Díky vysokým environmentálním standardům, genetickému zlepšování a moderním chovatelským postupům patří tento sektor v EU z hlediska emisí na kilogram vyprodukovaných bílkovin k nejvýkonnějším na světě. Tuto efektivitu posiluje ještě jeden klíčový faktor: 88 % použitého krmiva není vhodné k lidské spotřebě. Skládá se hlavně z vláknitého krmiva, zemědělských zbytků a vedlejších produktů z potravinářského průmyslu , tedy z materiálů, které by jinak byly vyhozeny. Chov hospodářských zvířat je přeměňuje na vysoce hodnotné potraviny, čímž dokazuje svou ústřední roli v oběhovém hospodářství.

To znamená, že evropská živočišná výroba nekonkuruje lidské stravě v boji o zdroje; naopak přidává hodnotu surovinám, které by jinak byly promarněny, a přispívá tak k bioekonomice. EU se rovněž vyznačuje jednou z nejnižších emisních intenzit na světě. To je možné díky vysokým výnosům, efektivnímu hospodaření s živinami, smíšeným systémům pěstování plodin a chovu hospodářských zvířat a přítomnosti trvalých pastvin, které kompenzují část emisí ukládáním CO₂. Snížení evropské produkce a její nahrazení dovozy ze zemí s méně přísnými předpisy by pouze zvýšilo globální emise a vyvinulo další tlak na křehké ekosystémy, jako jsou tropické lesy.

Únik emisí: emise neklesají, pouze se přesouvají jinam

Jednou z hlavních obav v oblasti životního prostředí je riziko „úniku emisí“. K tomu dochází, když země z ekologických důvodů omezí vlastní produkci, ale nadále spotřebovává stejné produkty tím, že je dováží z regionů s mnohem méně přísnými předpisy. Na papíře se zdá, že evropské emise klesají, ve skutečnosti se však přesouvají jinam, často do zemí s mnohem větším dopadem na klima.

V živočišné výrobě je tento mechanismus obzvláště patrný. Pokud Evropa sníží svou produkci masa nebo mléka, poptávka neklesne; pokryjí ji regiony, kde je odlesňování rozšířenější a efektivita výroby nižší. Nahrazení evropské produkce dovozem ze zemí s méně přísnými standardy tak může vést ke zvýšení emisí i ke ztrátě biologické rozmanitosti. V praxi tím hrozí, že se dosáhne opačného účinku, než je zamýšleno: Evropa může ve statistikách vypadat „zeleněji“, ale stav planety jako celku se zhorší.

Konkrétní závazek v boji proti antimikrobiální rezistenci

V posledních letech dosáhla Evropská unie významného pokroku v oblasti zdraví, zejména pokud jde o odpovědné používání antibiotik. Od roku 2011 klesl prodej veterinárních antimikrobiálních látek o 53 %, což odráží strukturální změnu v postupech chovu hospodářských zvířat. U některých kategorií je pokles ještě výraznější: použití cefalosporinů a čtvrté generace kleslo o 49 %, zatímco u polymyxinů, což je obzvláště kritická třída, došlo k dramatickému poklesu o 91 %. Tyto údaje dokládají konkrétní závazek v boji proti antimikrobiální rezistenci, která představuje jednu z hlavních globálních zdravotních výzev.

Tyto pokroky jsou součástí jednoho z nejpřísnějších regulačních rámců na světě. EU zakazuje používání hormonů a antibiotik jako růstových stimulátorů a prosazuje vysoké standardy sledovatelnosti a bezpečnosti potravin. Dovážené produkty však ne vždy splňují stejná pravidla, a proto mnoho zainteresovaných stran volá po plné „vzájemnosti“ standardů, která by zajistila, že vše, co vstupuje na evropský trh, splňuje stejné požadavky na kvalitu a ochranu spotřebitele.

Strategické návrhy organizace Farm Europe

Zpráva Farm Europe představuje vizi, podle níž evropský chov hospodářských zvířat i přes strukturální potíže zůstává strategickým odvětvím pro budoucnost kontinentu. Je považován za pilíř potravinové suverenity, hnací sílu venkovského hospodářství a klíčového aktéra ekologické transformace, pokud bude podporován vhodnými politickými opatřeními. Skutečným rizikem není samotný chov hospodářských zvířat, ale jeho postupný úpadek.

Budoucnost tohoto odvětví závisí na propojení inovací, udržitelnosti a konkurenceschopnosti při zachování silných vazeb na místní regiony a evropské potravinářské tradice. Iniciativa Farm Europevyzývá k obnově výroby, posílení přínosů chovu hospodářských zvířat pro životní prostředí a investicím do technologií, genetiky a automatizace, a to při současném omezování byrokracie a podpoře systémů zajišťování kvality. Klíčovou roli hraje také bioekonomika, a to prostřednictvím bioplynu, přírodních hnojiv a zhodnocování vedlejších produktů. Iniciativa navrhuje zřídit skupinu na vysoké úrovni v rámci EU, která by vypracovala pětiletý plán.

Tato strategie spočívá na třech pilířích: posílení ekonomické odolnosti, zlepšení udržitelnosti a inovací a zajištění stabilního řízení, které chrání označení a reguluje syntetické produkty. Evropský chov hospodářských zvířat by měl být oživen, nikoli omezován: s náležitou podporou může zajistit kvalitní potraviny, napomoci ekologické transformaci a posílit suverenitu Evropy.