UDRŽITELNÉ ZEMĚDĚLSTVÍ: OBČANÉ A ZEMĚDĚLCI JSOU SI BLIŽŠÍ, NEŽ SE ZDÁ. CO ODHALUJE EVROPSKÝ PROJEKT TEMPO

V posledních letech je udržitelnost zemědělství často vykreslována jako střet mezi požadavky na ochranu životního prostředí a potřebami produkce. Na jedné straně se evropské politiky snaží urychlit ekologickou transformaci, na druhé straně se zemědělci obávají nákladů, konkurenceschopnosti a budoucnosti svých podniků. Je však tento rozpor opravdu tak jasný?

Jiný výklad nabízí projekt Tempo, evropská iniciativa, která v letech 2025 až 2026 zkoumala názory občanů a zemědělců ve čtyřech zemích – ve Francii, Irsku, Nizozemsku a Polsku – s cílem pochopit, jak je vnímán přechod k udržitelnějšímu zemědělství. Zjištění odhalují méně konfliktní obraz, než jaký se často vykresluje: občané a producenti sdílejí mnohem více společných očekávání, než se obecně předpokládá, zároveň však poukazují na některé kritické otázky, kterými se bude muset evropská politika zabývat.

Udržitelnost: pro mnoho občanů stále nejasný pojem

Jeden z prvních poznatků se týká vnímání udržitelnosti. Ačkoli je toto téma dnes ústředním bodem veřejné debaty, mnoho občanů uvádí, že nemají jasnou představu o tom, co „udržitelné zemědělství“ ve skutečnosti v praxi znamená. Tento pojem je spojován s pozitivními hodnotami, jako je ochrana životního prostředí, kvalita potravin a dobré životní podmínky zvířat. Pochopení zemědělských a chovatelských postupů, které umožňují udržitelnější produkci, je však často omezené. To poukazuje na trvalou potřebu komunikace a popularizace vědeckých poznatků, které pomohou spotřebitelům lépe porozumět výzvám, jimž čelí primární sektor.

Důvěra patří zemědělcům

Mezi nejzajímavější zjištění patří otázka důvěry. Ve všech čtyřech zúčastněných zemích byli zemědělci při diskusi o udržitelnosti zemědělství považováni za důvěryhodnější partnery než vlády. To je významné, protože to ukazuje, že přímý vztah mezi producenty a veřejností zůstává velkým přínosem.

Navzdory veřejným debatám, které se často vyznačují protichůdnými postoji, spotřebitelé uznávají odborné znalosti a zkušenosti zemědělců v oblasti hospodaření s půdou a produkce potravin. Pro zemědělsko-potravinářský sektor to představuje důležitý zdroj, který může podpořit konstruktivnější dialog o změnách nezbytných k řešení environmentálních výzev.

Zemědělci ekologickou transformaci neodmítají

Jedním z nejjasnějších poselství, které z projektu Tempo vyplývá, je postoj samotné zemědělské komunity. Dotazovaní zemědělci se nebránili cílům ekologické transformace. Spíše požadovali podmínky, které by tuto transformaci umožnily. Jako podnikatelé, kteří plánují investice ve velmi dlouhodobém horizontu, volají po stabilnější politice, soudržných předpisech a větší předvídatelnosti v rámci evropského i vnitrostátního rozhodování.

Regulační nejistota je ve skutečnosti jednou z hlavních překážek investičního plánování. Podle Dagmar Droogsmaové, vedoucí zemědělské sekce projektu Tempo a autorky zprávy, by se i nedávné protesty zemědělců měly interpretovat z tohoto úhlu pohledu: nikoli jako ideologické odmítnutí udržitelnosti, ale jako požadavek na transformaci, která je ekonomicky a organizačně proveditelná.

Udržitelnost má své náklady a ty nemohou ležet výhradně na bedrech zemědělských podniků

Ekonomický rozměr je pravděpodobně ústředním tématem, na které průzkum poukazuje. Zemědělci se domnívají, že investice nezbytné pro zajištění udržitelnější produkce nemohou nést výhradně zemědělské podniky. Překvapivě se tento postoj těší i široké podpoře veřejnosti. Respondenti se domnívají, že náklady na transformaci by měly být rozloženy na celý zemědělsko-potravinářský řetězec.

Očekává se, že výrobci potravin, maloobchodníci, instituce i spotřebitelé přispějí, každý svým vlastním způsobem, k transformaci, která se týká celého potravinového systému, a nikoli pouze těch, kdo produkují suroviny. Vysílá se tím jasný vzkaz: udržitelnost je společným cílem a právě z tohoto důvodu vyžaduje sdílenou odpovědnost.

Spotřebitelé jsou ochotni přispět svou troškou do mlýna

Výzkum rovněž přináší zajímavé poznatky ohledně chování spotřebitelů. Významná část dotazovaných občanů uvedla, že by byla ochotna zaplatit o něco vyšší cenu za potraviny vyprodukované udržitelnými metodami. Tato ochota však závisí na jedné zásadní podmínce: jistotě, že přidaná hodnota skutečně přinese prospěch zemědělcům, a nebude pohlcena jinými články dodavatelského řetězce. Tento poznatek podtrhuje význam transparentnosti při tvorbě cen pro posílení důvěry mezi producenty a spotřebiteli.

Důležitý podnět i pro chov hospodářských zvířat

Ačkoli se projekt Tempo zabývá zemědělstvím jako celkem, jeho závěry jsou obzvláště relevantní pro odvětví chovu hospodářských zvířat. Chovatelské podniky čelí podobným výzvám jako širší zemědělský sektor: investice do zlepšení environmentální udržitelnosti, reagování na očekávání společnosti a udržení ekonomické konkurenceschopnosti. Zvláště významná je skutečnost, že občané i zemědělci sdílejí názor, že náklady na transformaci by měly být rozloženy spravedlivěji.

Projekt Tempo vykresluje méně polarizovaný obraz vztahu mezi společností a zemědělstvím, než jaký často prezentují masmédia a veřejné debaty. Občané se nezdají být proti zemědělcům; naopak, uznávají jejich roli a chápou mnohé obtíže spojené s ekologickou transformací. Zemědělci ze své strany změny neodmítají, ale požadují, aby byly doprovázeny ekonomickými nástroji a politikami, které je učiní skutečně udržitelnými.

Tato zpráva může rovněž poskytnout důležitý vhled do budoucnosti evropského chovu hospodářských zvířat. Řešení výzev v oblasti udržitelnosti jistě znamená inovovat a zdokonalovat výrobní systémy, ale také vytyčit společnou cestu, na níž se instituce, podniky, maloobchodníci i spotřebitelé společně podílejí na transformaci zemědělsko-potravinářského systému. Výzkum naznačuje, že skutečným výchozím bodem není konflikt, ale spolupráce. A právě zde bude pravděpodobně muset začít i další fáze evropské zemědělské a živočišné politiky.