DEVĚT FAKTŮ O DOBRÝCH ŽIVOTNÍCH PODMÍNKÁCH ZVÍŘAT

Dobré životní podmínky zvířat zaujímají v politické agendě Evropské unie trvale vysoké místo a jsou opakujícím se tématem diskusí v Bruselu. S vývojem této problematiky je stále důležitější začleňovat nejnovější technické, agronomické a vědecké poznatky do legislativního rámce, aby předpisy odrážely jak současné znalosti, tak praktickou realitu.

Debaty týkající se dobrých životních podmínek zvířat jsou však často emocionálně nabité. Složité otázky lze snadno zjednodušit do zjednodušených sloganů nebo působivých obrazů, které mohou přilákat pozornost veřejnosti, ale hrozí, že danou záležitost příliš zjednoduší. V důsledku toho jsou někdy opomíjeny nebo odsunuty stranou zásadní aspekty, které vyžadují důkladnou analýzu a diskusi, a to nikoli z nedbalosti, ale proto, že jejich složitost ztěžuje jejich sdělování.

Pro podpoření komplexnějšího a informovanějšího dialogu je zásadní nenahlížet za povrchní dojmy. K pochopení skutečné hloubky problematiky dobrých životních podmínek zvířat je třeba si uvědomit mnoho vzájemných souvislostí – biologických, environmentálních, etických a ekonomických –, které ji utvářejí. Níže uvádíme devět často opomíjených faktů, které pomáhají ilustrovat mnohostrannou povahu toho, co dobré životní podmínky zvířat skutečně představují.

FAKT 1. Evropa má nejvyšší standardy dobrých životních podmínek zvířat na světě

Evropská unie již dnes má nejvyspělejší normy v oblasti dobrých životních podmínek zvířat na světě. To není něco, co by se dalo brát na lehkou váhu. První evropské předpisy na ochranu hospodářských zvířat pocházejí ze 70. let 20. století a směrnice z roku 1998 o ochraně zvířat chovaných pro zemědělské účely stanoví obecná pravidla pro ochranu veškerého hospodářského zvířectva, včetně ryb. Kromě toho má EU předpisy o ochraně zvířat během přepravy a porážky, jakož i minimální normy pro konkrétní druhy, jako jsou telata, prasata a nosnice. Od zveřejnění těchto pravidel evropští zemědělci často předjímali nadcházející změny pravidel a zaváděli inovativní způsoby, jak lépe pečovat o svá zvířata a chránit je.

FAKT 2. Dobré životní podmínky zvířat a ekonomická udržitelnost spolu souvisejí

Zajištění dobrého zdravotního stavu zvířat je v zájmu každého zemědělce. Dobré životní podmínky zvířat úzce souvisejí se zdravím, chovem a výživou, protože, zjednodušeně řečeno, dobře ošetřovaná zvířata produkují kvalitnější produkty efektivněji. Pro zemědělce je investice do dobrých životních podmínek zvířat otázkou vyrovnání rozpočtu, úpravy stájí, přidání ventilace, investice do nástrojů pro monitorování stáda a změny krmiva. To vše znamená vysoké investice v řádu několika tisíc až stovek tisíc eur. Zemědělec však může do těchto zlepšení investovat pouze v případě, že je jeho podnik finančně zdravý. A to je choulostivá rovnováha. Pokud se investice do dobrých životních podmínek příliš zvýší a nebudou dostatečně podporovány evropskými politikami, zemědělec riskuje ztrátu finančních výnosů a bude muset snížit investice v jiných oblastech. Například do ekologických vylepšení, nebo v horším případě bude muset zcela přehodnotit své podnikání.

FAKT 3. Menší farmy automaticky neznamenají lepší welfare zvířat

Na rozdíl od některých klišé není welfare zvířat nutně lepší na malých farmách, v některých případech proto, že nemají dostatek prostředků na zlepšení a modernizaci svých zařízení. Vyšší standardy a nové předpisy s sebou nesou vysoké finanční, strukturální a lidské náklady, které mohou být pro malé producenty příliš zatěžující. To může vést k tomu, že někteří malí zemědělci opustí své podnikání, což povede k úbytku farem podporujících venkovské komunity, úbytku pracovních míst atd. Z tohoto důvodu je třeba věnovat zvláštní pozornost měření sociálních a ekonomických dopadů na farmy.

FAKT 4. Nedokonalé předpisy mohou donutit rodinné farmy k ukončení činnosti

Díky více než 50 obchodním dohodám EU vyváží mnoho živočišných produktů. Pokud se EU jednostranně rozhodne zvýšit své standardy v oblasti dobrých životních podmínek zvířat bez přezkoumání dohod, bude to mít negativní dopad na zemědělce a stane se to ekonomickou výhodou pro obchodní partnery, kteří vyvážejí do Evropy. Hrozí riziko, že se evropský chov hospodářských zvířat sníží a budeme dovážet ze zemí, které nemusí uplatňovat stejné normy pro dobré životní podmínky zvířat. Pokud nebudeme věnovat pozornost této obchodní dynamice, důsledky by mohly být opačné, než si přejeme.

FAKT 5. Kdo hradí náklady na ochranu zvířat?

Evropská komise dosud nespecifikovala žádný konkrétní rámec podpůrných opatření, která hodlá přijmout v rámci revize právních předpisů týkajících se dobrých životních podmínek zvířat. Odhadnout náklady, které budou přeneseny na producenty a spotřebitele, proto není snadné. Studie však hovoří jasně. Nelze zabránit růstu spotřebitelských cen tím, že náklady budou přeneseny výhradně na zemědělce. Rozpočet SZP již zahrnuje programy, které zemědělcům umožňují zlepšovat welfare zvířat. Evropská komise však uznává, že rozpočet SZP nebude stačit k naplnění všech ambiciózních cílů těchto politik.

FAKT 6. Modernizace farem vyžaduje čas a dlouhodobé plánování.

Zemědělec se musí přizpůsobit dlouhým cyklům přírody. Proto je třeba kromě nákladů na zavedení opatření na ochranu zvířat zohlednit také časový faktor. Kompletní renovace stájí, změny infrastruktury a nové agronomické postupy také vyžadují mnoho let, než se zavedou a přinesou užitek. Zemědělská komunita potřebuje vědět, že se pravidla v dohledné době znovu nezmění, aby mohla zhodnotit, co lze udělat a jak rychle. Pokud se však předpisy rychle mění a přechodná období jsou příliš krátká, je investice obtížná, ne-li nemožná.

FAKT 7. Veterinární léčiva ano, ale pouze v případě potřeby

Stejně jako u lidí mohou léky pomoci nemocným zvířatům vrátit se do dobrého zdravotního stavu. Stejně jako u lidí jsou i zdravá zvířata obecně šťastná. Samozřejmě by však všechny léky měly být používány pouze v případě nutnosti, v souladu s dobrými chovatelskými postupy. V Evropě se za posledních 10 let snížilo používání antimikrobiálních látek o více než 50 %, což dokazuje nejen odhodlání tohoto odvětví bojovat proti rezistenci vůči antibiotikům, ale také zlepšení zdraví zvířat.

FAKT 8. Evropská značka pro dobré životní podmínky zvířat

V současné době neexistuje harmonizované evropské označování týkající se dobrých životních podmínek zvířat. Evropská značka dobrých životních podmínek zvířat by mohla částečně kompenzovat zemědělcům jejich úsilí a výrobní náklady tím, že by se k ceně jejich produktů připočítala prémie. Domníváme se, že tato značka by měla být založena na jasné vědecké a technické metodice a měla by označovat konkrétní společné postupy. Zadruhé by měla jasně rozlišovat mezi evropskými a dováženými produkty, aby potvrdila vysoké evropské standardy v oblasti dobrých životních podmínek zvířat, bezpečnosti potravin a práv pracovníků.

FAKT 9. Genetika, nová hranice dobrých životních podmínek zvířat

Chovatelské strategie také podporují zlepšení welfare zvířat. Chov zvířat s ohledem na rozmanitost charakteristik, jako je robustnost, plodnost, dlouhověkost, odolnost vůči chorobám a pozitivní chování, zlepšuje zdraví a welfare hospodářských zvířat, včetně ryb. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení již nejsou běžnou praxí chovatelské postupy z minulosti, jako je výběr výhradně podle specifických znaků souvisejících s produktivitou. Genetika se dnes silně zaměřuje na welfare zvířat, přizpůsobení se dopadům změny klimatu a jejich zmírňování a mnoho dalších oblastí.

Výzva institucím EU

Reforma v oblasti dobrých životních podmínek zvířat má zásadní dopad na chov hospodářských zvířat, což má důsledky pro celou generaci zemědělců. Proto je důležité přijímat vyvážená politická rozhodnutí, která sladí dobré životní podmínky zvířat se zachováním produkční kapacity EU a zachováním vitality venkovských oblastí. Pouze za účasti těch, kteří v tomto odvětví pracují, mohou evropské instituce provádět politiky, které se opírají o nejnovější technologický a vědecký vývoj a nejsou založeny na nepodložených emocionálních předpokladech. Je čas na otevřený dialog, který zajistí proveditelné a udržitelné změny tam, kde je to nutné.