JAK JSOU DEFINOVÁNY DOBRÉ ŽIVOTNÍ PODMÍNKY ZVÍŘAT?

Dobré životní podmínky zvířat – náročný koncept pro vědu

V současné době se na všechny profesionály v oblasti chovu hospodářských zvířat v Evropě vztahují právní předpisy založené na poznatcích získaných na základě výzkumu dobrých životních podmínek zvířat. Odborníci v oblasti chovu hospodářských zvířat se stejně jako v jiných odvětvích musí spoléhat na stabilní a předvídatelný rámec. Proto je stále důležité snažit se najít definici, která by se opírala o vědecký pokrok, jako je například definice vypracovaná Světovou organizací pro zdraví zvířat (OIE):

„Dobré životní podmínky zvířat zahrnují, jak se zvíře vyrovnává s podmínkami, ve kterých žije. Zvíře je v dobrém stavu welfare, pokud je (podle vědeckých důkazů) zdravé, žije se mu pohodlně, je dobře živené, v bezpečí, schopné projevovat vrozené chování a současně pokud netrpí nepříjemnými stavy, jako je bolest, strach a úzkost. Dobré životní podmínky zvířat vyžadují prevenci nemocí a veterinární léčbu, vhodné přístřeší, management, výživu, humánní zacházení a humánní porážku/usmrcení. Dobré životní podmínky zvířat se vztahují ke stavu zvířete; zacházení, kterého se zvířeti dostává, je zahrnuto v jiných termínech, jako je péče o zvířata, chov zvířat a humánní zacházení.“

První obecný vědecký konsenzus byl poprvé nalezen ve zprávě Výboru pěti svobod z roku 1965, která je dodnes silným vědeckým referenčním bodem. Přístup pěti svobod je například základem projektu Evropské komise Kvalita welfare – Welfare Quality. Projekt Welfare Quality, který je dosud největším výzkumným projektem v oblasti welfare zvířat v Evropě, si klade za cíl navrhnout zásady pro hodnocení welfare zvířat.

Rozhodující pro oba tyto i další vědecké přístupy k dobrým životním podmínkám zvířat je, že vycházejí z pohledu zvířete. Před 60. lety 20. století se většinou používaly pojmy jako zdraví zvířat, které se zaměřovaly na lidské vnímání viditelné bolesti a utrpení zvířat a nabízely omezený, ale přímočařejší přístup k problematice, zejména pro zemědělce. Protože zvířata ve skutečnosti nedokážou přímo vyjádřit své pocity, definice a hodnocení pohody zvířat do značné míry závisely na výsledku hodnocení založeného na vědeckých poznatcích. S pokrokem, kterého bylo dosaženo například v neurovědách, se základna znalostí, které máme k dispozici, stále rozšiřuje, a proto se definice toho, co je „welfare zvířat“, neuzavírá v omezeném konečném bodě, ale je nadále diskutována a rozvíjena.

Dobré životní podmínky zvířat – náročný koncept z hlediska etiky

Dobré životní podmínky zvířat jsou subjektivním pojmem, a proto existuje hodnotová složka dobrých životních podmínek zvířat, kterou nelze podložit pouze vědecky. Etické obavy týkající se dobrých životních podmínek zvířat lze rozdělit do tří hlavních skupin:

• Základní zdravotní stav a fungování – zvířata by měla být dobře krmena a ustájena, bez zranění a nemocí a relativně bez nepříznivých následků stresu. 
• Afektivní stavy zvířat – zvířata by měla být relativně prostá negativních stavů, včetně bolesti, strachu, nepohodlí a stresu, a měla by být schopna prožívat pozitivní emoční stavy.
• Přirozený život – zvířata by měla být schopna provádět běžné vzorce chování, zejména chování, k němuž jsou silně motivována, v prostředí, které je pro daný druh zvířete vhodné.

Většina vědců zabývajících se dobrými životními podmínkami zvířat se shoduje, že všechny tyto tři aspekty jsou důležité. Menší shoda panuje v tom, kde bychom měli v rámci daného aspektu stanovit hranici. Například do jaké míry můžeme způsobit zvířeti krátkodobé bolesti nebo držet sociální zvířata v izolaci kvůli dlouhodobějším zdravotním přínosům. Rovněž rovnováha mezi ekonomickými hledisky a hledisky dobrých životních podmínek zvířat je oblastí pro další diskusi.

V debatách o dobrých životních podmínkách zvířat mají lidé tendenci zdůrazňovat různé zájmy, částečně proto, že názory na vhodný postup vycházejí z lidských hodnot. Někteří kladou důraz na prvky, jako je ochrana před nemocemi a zraněními. Jiní kladou důraz na prožívání pozitivních emocí a vyhýbání se bolesti. Jiní zase zdůrazňují schopnost zvířat žít přiměřeně přirozeným způsobem života tím, že se chovají podobně jako jejich „divoké“ protějšky a mají ve svém prostředí přirozené prvky. Tyto zájmy tvoří různá kritéria, která lidé používají k hodnocení dobrých životních podmínek zvířat.

Samozřejmě existují značné přesahy. Nemocné zvíře může pociťovat bolest, na druhou stranu dobré zdraví je dobrým výchozím bodem pro pozitivní emoce. Stejně tak přirozené chování může vést k pozitivním emocím. Dobré životní podmínky zvířat mohou obsahovat prvky ze všech tří dimenzí, zatímco jednostranné sledování jednoho kritéria může vést ke špatným životním podmínkám zvířat.

Vezmeme-li si jeden konkrétní příklad, většina lobbistických skupin zabývajících se ochranou zvířat argumentuje ve prospěch systémů volného chovu. Pro zemědělce, veterinární lékaře a výzkumné pracovníky je to jednostranný přístup, protože volné ustájení může i přes své kvality vést ke zvýšenému tlaku nemocí, vyšší úmrtnosti a někdy také k negativním emocionálním stavům, například v hierarchicky uspořádaných stádech zvířat.

Proto jsou debaty o dobrých životních podmínkách zvířat často složitější, než se zdá.

Zdroje: – INRA MAGAZINE – N°2 – OCTOBRE 2007 – https://www.diva-portal.org/smash/get/diva2:18162/FULLTEXT01.pdf