Dobré životní podmínky zvířat – náročný koncept pro vědu

V současné době se na všechny profesionály v oblasti chovu hospodářských zvířat v Evropě vztahují právní předpisy založené na poznatcích získaných na základě výzkumu dobrých životních podmínek zvířat. Odborníci v oblasti chovu hospodářských zvířat se stejně jako v jiných odvětvích musí spoléhat na stabilní a předvídatelný rámec. Proto je stále důležité snažit se najít definici, která by se opírala o vědecký pokrok, jako je například definice vypracovaná Světovou organizací pro zdraví zvířat (OIE):

"Dobré životní podmínky zvířat zahrnují, jak se zvíře vyrovnává s podmínkami, ve kterých žije. Zvíře je v dobrém stavu welfare, pokud je (podle vědeckých důkazů) zdravé, žije se mu pohodlně, je dobře živené, v bezpečí, schopné projevovat vrozené chování a současně pokud netrpí nepříjemnými stavy, jako je bolest, strach a úzkost. Dobré životní podmínky zvířat vyžadují prevenci nemocí a veterinární léčbu, vhodné přístřeší, management, výživu, humánní zacházení a humánní porážku/usmrcení. Dobré životní podmínky zvířat se vztahují ke stavu zvířete; zacházení, kterého se zvířeti dostává, je zahrnuto v jiných termínech, jako je péče o zvířata, chov zvířat a humánní zacházení."

První obecný vědecký konsenzus byl poprvé nalezen ve zprávě Výboru pěti svobod z roku 1965, která je dodnes silným vědeckým referenčním bodem. Přístup pěti svobod je například základem projektu Evropské komise Kvalita welfare - Welfare Quality. Projekt Welfare Quality, který je dosud největším výzkumným projektem v oblasti welfare zvířat v Evropě, si klade za cíl navrhnout zásady pro hodnocení welfare zvířat.

Rozhodující pro oba tyto i další vědecké přístupy k dobrým životním podmínkám zvířat je, že vycházejí z pohledu zvířete. Před 60. lety 20. století se většinou používaly pojmy jako zdraví zvířat, které se zaměřovaly na lidské vnímání viditelné bolesti a utrpení zvířat a nabízely omezený, ale přímočařejší přístup k problematice, zejména pro zemědělce. Protože zvířata ve skutečnosti nedokážou přímo vyjádřit své pocity, definice a hodnocení pohody zvířat do značné míry závisely na výsledku hodnocení založeného na vědeckých poznatcích. S pokrokem, kterého bylo dosaženo například v neurovědách, se základna znalostí, které máme k dispozici, stále rozšiřuje, a proto se definice toho, co je "welfare zvířat", neuzavírá v omezeném konečném bodě, ale je nadále diskutována a rozvíjena.

Dobré životní podmínky zvířat – náročný koncept z hlediska etiky

Dobré životní podmínky zvířat jsou subjektivním pojmem, a proto existuje hodnotová složka dobrých životních podmínek zvířat, kterou nelze podložit pouze vědecky. Etické obavy týkající se dobrých životních podmínek zvířat lze rozdělit do tří hlavních skupin:

• Základní zdravotní stav a fungování – zvířata by měla být dobře krmena a ustájena, bez zranění a nemocí a relativně bez nepříznivých následků stresu. 
• Afektivní stavy zvířat – zvířata by měla být relativně prostá negativních stavů, včetně bolesti, strachu, nepohodlí a stresu, a měla by být schopna prožívat pozitivní emoční stavy.
• Přirozený život – zvířata by měla být schopna provádět běžné vzorce chování, zejména chování, k němuž jsou silně motivována, v prostředí, které je pro daný druh zvířete vhodné.

Většina vědců zabývajících se dobrými životními podmínkami zvířat se shoduje, že všechny tyto tři aspekty jsou důležité. Menší shoda panuje v tom, kde bychom měli v rámci daného aspektu stanovit hranici. Například do jaké míry můžeme způsobit zvířeti krátkodobé bolesti nebo držet sociální zvířata v izolaci kvůli dlouhodobějším zdravotním přínosům. Rovněž rovnováha mezi ekonomickými hledisky a hledisky dobrých životních podmínek zvířat je oblastí pro další diskusi.

V debatách o dobrých životních podmínkách zvířat mají lidé tendenci zdůrazňovat různé zájmy, částečně proto, že názory na vhodný postup vycházejí z lidských hodnot. Někteří kladou důraz na prvky, jako je ochrana před nemocemi a zraněními. Jiní kladou důraz na prožívání pozitivních emocí a vyhýbání se bolesti. Jiní zase zdůrazňují schopnost zvířat žít přiměřeně přirozeným způsobem života tím, že se chovají podobně jako jejich "divoké" protějšky a mají ve svém prostředí přirozené prvky. Tyto zájmy tvoří různá kritéria, která lidé používají k hodnocení dobrých životních podmínek zvířat.

Samozřejmě existují značné přesahy. Nemocné zvíře může pociťovat bolest, na druhou stranu dobré zdraví je dobrým výchozím bodem pro pozitivní emoce. Stejně tak přirozené chování může vést k pozitivním emocím. Dobré životní podmínky zvířat mohou obsahovat prvky ze všech tří dimenzí, zatímco jednostranné sledování jednoho kritéria může vést ke špatným životním podmínkám zvířat.

Vezmeme-li si jeden konkrétní příklad, většina lobbistických skupin zabývajících se ochranou zvířat argumentuje ve prospěch systémů volného chovu. Pro zemědělce, veterinární lékaře a výzkumné pracovníky je to jednostranný přístup, protože volné ustájení může i přes své kvality vést ke zvýšenému tlaku nemocí, vyšší úmrtnosti a někdy také k negativním emocionálním stavům, například v hierarchicky uspořádaných stádech zvířat.

Proto jsou debaty o dobrých životních podmínkách zvířat často složitější, než se zdá.

Zdroje: - INRA MAGAZINE - N°2 - OCTOBRE 2007 - https://www.diva-portal.org/smash/get/diva2:18162/FULLTEXT01.pdf

Zdraví zvířat je předpokladem dobrých životních podmínek zvířat. Stejně jako u lidí může jakákoli nemoc znamenat bolest, nepohodlí, ztrátu chuti k jídlu atd., což znamená, že se lidé nebo v tomto případě zvířata necítí "dobře". Stejně tak, když jsou zvířata, stejně jako lidé, ve stresu, nejsou dobře živena nebo o ně není dobře postaráno, může dojít k onemocnění. Mezi oběma pojmy tedy existuje neodmyslitelná souvislost.

Zemědělci v Evropě si dobře uvědomují, že v případě výskytu nemoci je důležité vyhledat veterinární péči, aby bylo možné doporučit vhodnou léčbu, která zabrání utrpení zvířat a zachová dobré životní podmínky.

Pokud je životní pohoda zvířat špatná, necítí se dobře nebo jsou ve stresu, zvyšuje se náchylnost k nemocem a agresivnímu chování. To není v zájmu chovatele, proto obecně platí, že chovatel přijme vhodná opatření k zajištění dobrých životních podmínek zvířat. Tento vzájemně provázaný vztah mezi zdravím a dobrými životními podmínkami zvířat činí oba pojmy v chovu hospodářských zvířat nesmírně důležitými. A v praxi jsou stejně důležité nejen pro zvířata samotná, ale i v širším společenském kontextu, protože zdraví a pohoda zvířat jsou důležitými aspekty bezpečnosti potravin a kvality masa i očekávání veřejnosti.

Neexistují žádné důkazy o tom, že by zemědělci ve velkých podnicích pohlíželi na dobré životní podmínky zvířat jinak než zemědělci v malých podnicích. V závislosti na úvahách o tom, co welfare obnáší, je pravděpodobnější, že menší farmy umožňují přístup ven, a někteří lidé tento aspekt při posuzování welfare zvířat oceňují, neexistují ale žádné důkazy, které by potvrzovaly nižší standardy welfare z vnitřního ustájení.

U větších farem lze konstatovat, že tyto produkční systémy s větší pravděpodobností zavádějí vědecky podložené standardní operační postupy, zajišťují školení pro své zaměstnance a využívají technologie ke sledování a monitorování zvířat a zavádějí nákladné změny ke zlepšení welfare.

Studie "Velikost farmy a dobré životní podmínky zvířat" z roku 2016¹ uvádí, že politické a propagační úsilí zaměřené na zvrácení nárůstu velikosti farem by bylo lepší zaměřit na zlepšení welfare na farmách všech velikostí.

• Frazer et al (2016), "Farm Size and Animal Welfare", Journal of Animal Science ⇧

Zvířata čas od času onemocní, stejně jako lidé, neexistuje ale jednoznačná souvislost mezi nemocemi zvířat a prostředím farmy.

Obecně platí přísná kontrolní opatření EU a členských států s přísnými zásadami biologické bezpečnosti, která mají za cíl chránit zdraví zvířat. Evropský systém sledování od farmy až po vidličku zahrnuje klíčové politiky pro řízení zdraví zvířat, které jsou podpořeny širokou dostupností preventivních řešení, jako jsou vakcíny nebo diagnostika pro včasné odhalení, a také terapeutické léčby. Bez ohledu na velikost farmy nebo praxi je dobré zdraví zvířat vcelku závislé na řádném řízení farmy a na trvalé spolupráci mezi příslušnými zúčastněnými stranami v Evropě.

Každý systém má své přednosti i problémy. Například v rozporu s některými názory mohou systémy volného ustájení zvířat představovat určité problémy, které lze samozřejmě překonat zvýšenou ostražitostí a posílenými opatřeními biologické bezpečnosti. Celkově panuje obecná shoda, že bez ohledu na hospodářství znamenají zdravější stáda lepší výnosy, takže je vždy v zájmu zemědělce zajistit dobrý zdravotní stav a pohodu svých zvířat.

Zdroje: - https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5607874/

Polarizované rozhovory o používání klecí v zemědělství se často zaměřují na debatu o tom, zda by se farmy měly přizpůsobit zvířatům, nebo naopak. Na jedné straně debaty stojí lobbyistické skupiny, které se domnívají, že dobré životní podmínky zvířat lze dodržovat pouze v systémech volného ustájení, protože pouze volné ustájení může vyhovovat přirozenému chování.

Přirozené chování má sice pro dobré životní podmínky zvířat nepochybně význam, ale je nevhodné omezovat něco tak složitého, jako jsou dobré životní podmínky zvířat, na zjednodušené pojmy typu "volný výběh je dobrý, uzavřený chov je špatný". Nesmíme zapomínat, že přirozené chování zvířat zahrnuje i takové instinkty, jako je vyjadřování dominance. Hierarchická povaha nosnic je například přímým důvodem, proč je úmrtnost ve volných chovech dvakrát vyšší než v obohacených klecích. Zvířeti, které se může nechat klovat dominantními zvířaty ve stádě, nemusí systém volného ustájení nutně pomoci zajistit dobré životní podmínky zvířat.

To je příkladem toho, proč zjednodušené přístupy k dobrým životním podmínkám zvířat, které jsou možná založeny na našich vlastních lidských myšlenkách a pocitech, mohou ve skutečnosti úroveň dobrých životních podmínek zvířat spíše snižovat než zlepšovat.

Co je "přirozené", nemusí být nutně "dobré" z hlediska dobrých životních podmínek zvířat, systémy volného chovu nejsou podle definice nejlepší jen proto, že slovo "volný" rezonuje tak silným způsobem téměř u každého, jak říká přední světová vědkyně v oblasti dobrých životních podmínek zvířat Marian Stamp Dawkins. Podle ní nás k dobrým životním podmínkám zvířat vedou poznatky, které nám může poskytnout výzkum v oblasti dobrých životních podmínek zvířat:

"Chtějí zvířata v zajetí dělat všechny věci, které dělají jejich volně žijící protějšky, nebo je pro ně výhodnější dostatek potravy, aniž by ji musela lovit? Spojení mezi "přirozeným" a "dobrým" welfare se stává něčím, co je třeba zjistit na základě faktů při pohledu na samotná zvířata, nikoliv pouze na základě romantických předpokladů o tom, jaký by mohl být život ve volné přírodě."¹

Velmi dobré vědecké poznatky o preferencích zvířat mohou přinést tzv. testy volby, při nichž se měří motivace zvířat k různým zdrojům prostřednictvím zátěže, kterou jsou ochotna podstoupit, aby se k nim dostala. Takové testy prokázaly vysokou důležitost prachové koupele pro slepice a stavění hnízda pro norky, což jsou chování, která se vyskytují u divokých protějšků domestikovaných druhů. Stejný druh testů však doložil, že přístup k vodě ke koupání není pro chované norky nijak zvlášť důležitý, což dokazuje, že v míře, v jaké se můžete zeptat samotných zvířat, může být přirozené chování důležité i nedůležité.

Zdroje: - Důsledky rozdílů v hlášených úrovních úmrtnosti hejn nosnic chovaných v různých systémech ustájení pro welfare, produktivitu a udržitelnost: Metaanalýza deseti studií) Marian S. Dawkins (2012), Why Animals Matter, Oxford University Press ⇧

Vezmeme-li jako příklad porodní bedny pro prasnice, mohou nám lidem připadat nepohodlné, ale ve skutečnosti jsou určeny k ochraně selat. Dočasné uzavření v bednách zabraňuje tomu, aby prasnice na selata omylem lehla, což by jinak mohlo přirozeně vést k úhynu selat.

Rozhovory o používání klecí, volném pohybu a právu zvířat na vlastní život se budou pravděpodobně i nadále soustředit na velmi osobní lidské názory a hodnoty. Tyto hodnoty jsou sice legitimní, ale nenabízejí žádné objektivní úvahy o definici dobrých životních podmínek zvířat založené na vědeckých poznatcích specifických pro jednotlivé druhy a hospodářské systémy.

Otázku uzavírání zvířat řeší některé právní předpisy EU týkající se konkrétních druhů. Směrnice EU z roku 2007 rovněž stanoví minimální pravidla pro ochranu kuřat chovaných na maso.¹.  Jejím cílem je snížit přeplněnost chovů kuřat stanovením maximální hustoty osazení a zajistit lepší životní podmínky zvířat stanovením požadavků, jako je osvětlení, podestýlka, krmení a větrání. Dalším příkladem je evropský sektor vodního ptactva, který v reakci na doporučení Rady Evropy ze dne 22. června 1999 změnil veškeré své vybavení. Všechny individuální klece - épinettes - byly nahrazeny kolektivními klecemi, které umožňují kachnám a husám stát v normálním postoji, bez obtíží se otáčet, mávat křídly a provádět běžné pohyby při krmení a pití. Tento systém ustájení splňuje požadavky na dobré životní podmínky zvířat, hygienické požadavky a ergonomii práce chovatele a zároveň dosahuje vynikající produkce. Směrnice Rady 2007/43/ES(červen 2007) ⇧

Stres je fyzický nebo psychický faktor, který způsobuje napětí v těle a/nebo mysli lidí i zvířat. Stres je stav, který obvykle spouští reakci "bojuj nebo uteč", tvořenou endokrinními i neurologickými faktory (adrenalin a noradrenalin). Faktory vyvolávající stres mohou pocházet z vnějšího prostředí (prostředí a psychologické nebo sociální situace) organismu nebo zevnitř (nemoci, lékařské zákroky...).

Každý člověk reaguje na stres jinak. U zvířat může reakce na stres záviset na jejich druhu, plemeni a životních podmínkách.

Stres zvířat může mít různé příčiny

Reakce na stres zahrnuje několik změn, které mohou mít negativní účinky na hospodářská zvířata. Mezi tyto účinky patří mimo jiné změny imunitních funkcí a zvýšená náchylnost k nemocem, snížený příjem krmiva a přežvykování, inhibice uvolňování oxytocinu a snížená plodnost. Tyto faktory mají vliv nejen na pohodu zvířat, ale také na produktivitu farmy. Na obou úrovních je v zájmu zemědělců stres u zvířat vyhodnocovat a předvídat a je vhodně jej řídit.

Existuje řada fází života hospodářských zvířat, které mohou představovat stresující okamžik, např. přechodné fáze, jako je odstav, mohou být choulostivým obdobím například pro selata; nebo porod a laktace pro kojící prasnice, které potřebují doplnit energii, aby se mohly lépe postarat o novorozence. Mezi další běžné stresové situace u domácích zvířat patří mimo jiné zdravotní péče. Stres vyvolaný manipulací zvířata rozrušuje a vzrušuje, což zvyšuje tělesnou teplotu a srdeční frekvenci, zvyšuje hladinu kortikoidů v krvi (adrenalinu) a snižuje imunitní funkce, takže zvíře je náchylnější k nemocem. U zvířat, která jsou od narození zvyklá na blízkost člověka, bude fyziologická reakce méně intenzivní než u zvířat, která byla chována na pastvině s malým kontaktem s člověkem.

Stres z prostředí má vliv i na hospodářská zvířata. Všechna zvířata se lépe chovají v zóně tepelného komfortu, která se u jednotlivých druhů liší. Tento druh stresu lze v každém případě zvládnout zajištěním odpovídající výživy a hydratace, správnými způsoby hospodaření (přístřešky, větrání atd.) a zdravotní péčí v případě potřeby.

Řešení

Vyhnout se co nejvíce manipulaci se zvířaty by bylo téměř dokonalým řešením na každé rozvinuté farmě. Proto na některých místech světa začali zemědělci zavádět některá pokročilá opatření, pokud to finance dovolují: například díky automatizovaným dojícím robotům se krávy dostaví k dojení pokaždé, když to potřebují, aniž by musely čekat na zaměstnance farmy.

Kromě zázemí a celkového přístřeší hraje důležitou roli také výživa, a proto mohou strategie výživy pomoci zvířatům vyrovnat se s případnými výzvami pocházejícími z jejich okolí a zlepšit jejich životní podmínky.

Například aby se zabránilo ztrátě chuti k jídlu, a tím i podvýživě novorozených selat, volí zemědělci ochucovadla, která zvýší chutnost krmiva po ukončení laktace a následně povzbudí chuť zvířat k jídlu.

Zejména doplňkové látky mohou být důležité také pro udržení zdraví paznehtů/kopyt. Spolu s péčí o zdraví zvířat přispívají k posílení kloubů a podporují imunitní systém zvířat udržováním zdraví střev, což vede ke zvýšení odolnosti vůči stresorům a infekčním onemocněním.

Podávání vysoce kalorických krmiv v zimě může spolu s vhodným systémem vytápění výběhů a zamezením proudění studeného vzduchu pomoci zvládnout nízké teploty. Na druhou stranu poskytování nízkokalorického krmiva v létě může pomoci vypořádat se s účinkem vysokých teplot a zabránit tomu, aby zvířata sama vytvářela více tělesného tepla; to by mělo být doprovázeno odpovídajícími zastíněnými plochami kolem výběhů, odpovídajícím větráním ve vnitřních prostorách a dostupností zdrojů čerstvé vody v různých formách - pitná voda v případě skotu; sprchy pro prasata.

Také u skotu a dojnic se zdá, že jedna věc, která jim pomáhá zbavit se stresu, jsou kartáče na drbání hřbetu! Kdo by neměl rád příjemnou masáž zad?

Není náhodou, že první zákon na ochranu zvířat na světě byl přijat v britském parlamentu v roce 1822. V té době byl významnou osobností britské společnosti britský morální filozof Jeremy Bentham, zakladatel utilitarismu. Benthamův utilitarismus tvrdí, že morálně správné jednání je takové, které přináší nejlepší výsledek pro co největší počet jedinců - a to se týká i zvířat. Nejlepší výsledek se počítá jako celkové množství potěšení nebo štěstí minus celkové množství bolesti nebo utrpení.

Benthamova myšlenka vydláždila cestu k dnešním společnostem zaměřeným na welfare, ale je také filozofickým základem welfare zvířat. Myšlenka, že hospodářská zvířata by neměla trpět například stresem, strachem, nemocemi nebo zraněními, je zavedeným vodítkem přinejmenším od 60. let 20. století. Od té doby se pojetí welfare zvířat vyvíjí směrem vyžadujícím nejen zamezení utrpení, ale také přítomnost pozitivních emocí, např. koncepce Evropské komise Welfare Quality.

Výzkum v oblasti welfare zvířat eliminuje jejich utrpení

Jakékoli tvrzení, že chov zvířat je krutý, přímo souvisí s pojmem utrpení zvířat. Utrpení se v chovech zvířat může vyskytovat jen výjimečně, ale v žádném případě není v Evropě normou. Týrání zvířat může být způsobeno špatným řízením nebo nedostatečným výcvikem a vždy by mělo být signalizováno příslušným orgánům.

Díky osvědčeným vědeckým metodám jsou výzkumníci zabývající se dobrými životními podmínkami zvířat skutečně dobře vybaveni k tomu, aby zjistili, zda zvířata trpí, či nikoli, a velká část moderního výzkumu dobrých životních podmínek zvířat se zaměřuje na obohacování prostředí, jehož cílem je zvýšit pozitivní emocionální stav hospodářských zvířat. Tyto vědecky podložené poznatky jsou a budou nadále rozvíjeny a promítají se do moderních systémů ustájení hospodářských zvířat. Tyto systémy ustájení jsou navrženy tak, aby zvířata měla celkově pozitivní zážitek z vlastního života - pokud by zvířata obecně trpěla, takové systémy ustájení by jednoduše nebyly povoleny.

Vyvážení bolesti a potěšení se rychle stává osobní záležitostí

Důležitou kritikou Benthamova utilitarismu je způsob, jakým máme vypočítávat výsledek našeho jednání v měřítkách "utrpení" a "štěstí". Je zřejmé, že takové výpočty se mohou rychle stát věcí osobního názoru a interpretace.

Ve prospěch chovu zvířat můžeme argumentovat pracovními místy, která vytváří, rodinami, které podporuje, nezbytností živočišných bílkovin v naší stravě, tvůrčí rozmanitostí kuchařů a designérů, bezpečností dodávek potravin a mnoha dalšími věcmi, které přispívají k lidskému blahobytu. Někteří lidé však budou tvrdit, že tyto přínosy nepřeváží jakýkoli druh utrpení jednotlivých zvířat, a stejně jako není možné mít dopravu bez dopravních nehod, nemůže být ani chov zvířat bez zvířat, která se občas ocitnou v nouzi. Jako takový je postoj "nulové bolesti" legitimní, ale samozřejmě existuje mezi jinými legitimními postoji v naší svobodné společnosti s jejími různými hodnotami.

To, zda je chov zvířat krutý, či nikoli, závisí na osobních hodnotách a interpretaci utrpení. Je však obtížné, ne-li nemožné, najít jakýkoli život - lidský či nelidský - který by někdy nebyl vystaven bolesti. V moderním zemědělství je standardem co nejrychlejší ošetření zvířat v nouzi, a pokud to dokážeme akceptovat, lze chov zvířat jen stěží považovat za krutý.

Zdroje: - EU Welfare Quality Network
 - Brambell 1965 reference

Ve filozofickém smyslu je tato myšlenka založena na pojetí života jako morálně "posvátného" bez ohledu na to, zda jde o život člověka nebo zvířete. V návaznosti na to zastánci tvrdí, že zvířata mají nárok na podobná práva na svobodu jako lidé, zejména právo na vlastní život. Pro většinu lidí je však konzumace masa tou nejpřirozenější věcí na světě. I tato intuice má své opodstatnění. V současné době v přírodních vědách převládá teorie, že konzumace zpracovaných živočišných bílkovin byla rozhodujícím prvkem ve vývoji lidstva. Studie ukazují, že bez masa by bylo biologicky nemožné, aby se u člověka vyvinul tak velký mozek, a z toho vyplývá závěr, že za samotné lidstvo vděčíme konzumaci živočišných bílkovin. Jednoduše řečeno, lidé jsou všežravci z evolučního záměru.

Rozsáhlá studie ukázala, že 84 % vegetariánů se nakonec vrátí ke konzumaci masa, přičemž 30 % z nich uvedlo, že při bezmasé stravě pociťovali specifické zdravotní příznaky. Zatímco někteří lidé bezmasou stravu zvládají dobře, jiní zjevně ne, a na tomto pozadí se zdá být poněkud nemístné tvrdit, že maso je vražda.

Kromě toho, že pojídání masa je do jisté míry zakořeněno v lidské DNA, existuje řada dalších problémů spojených s myšlenkou "maso je vražda". Pokud je život jako takový univerzálně posvátný, spadají pak do oblasti morálního zájmu také stromy a rostliny? Je jím i hmyz? Kde je hranice a proč ji stanovujeme? Další problém vyvstává, když vezmeme v úvahu všechna divoká zvířata, která nevyhnutelně umírají na polích, zatímco lidé pěstují plodiny pro rostlinnou stravu, stejně jako jsou otázky týkající se důležitých léků, které lze vyvinout pouze prostřednictvím pokusů na zvířatech, nebo hubení škůdců, které kromě mnoha jiných výhod zabraňuje šíření nemocí.

I když „maso je vražda“ je možná poutavý slogan, univerzální práva na svobodu jsou založena právě na myšlence, že lidé jsou schopni chápat pojem svoboda, tedy svobodu vyjadřovat své myšlenky a nápady. Maso tedy může být vraždou pro nepatrný počet lidí na tomto světě. Pro většinu lidí je maso prostě součástí zdravé, vyvážené stravy a také dědictvím naší lidské evoluční historie. Co není přirozené ani přijatelné z hlediska evoluce lidstva, je současné a všeobecné plýtvání potravinami, které je tak vzácným zdrojem. Zemědělci jsou si toho dobře vědomi a často se jako první zapojují do boje proti plýtvání potravinami.   

Zdroje:  - https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5417583/
- https://time.com/4252373/meat-eating-veganism-evolution/
 - https://www.berkeley.edu/news/media/releases/99legacy/6-14-1999a.html
- https://www.psychologytoday.com/intl/blog/diagnosis-diet/201903/the-brain-needs-animal-fat

Živá zvířata mohou být přepravována na výkrm nebo na porážku, hlavními důvody jsou:

• V případě výkrmu: protože některé země jsou relativně vyspělé v selektivním chovu (např. Francie u skotu, Dánsko u prasat) a jiné se specializují na výkrm buď v oblasti výroby krmiv (např. Španělsko)
• V případě porážky: někdy je to z náboženských důvodů (halal = muslimská tradice, košer = židovská tradice) nebo jen kvůli poptávce po živých zvířatech na trhu.

Existují však i další důvody, proč se živá zvířata přepravují po Evropě a někdy i mimo ni.

Pro chovatelské účely

Chovatelé zvířat pomáhají zlepšovat určité vlastnosti hospodářských zvířat, aby se zlepšilo jejich zdraví a životní podmínky a zároveň se zajistilo lepší využívání zdrojů, což přispívá k udržitelnosti odvětví živočišné výroby. To znamená rozvíjet a udržovat velkou škálu genetických zdrojů. Aby se to dalo co nejlépe zvládnout s ohledem na rizika, jsou zařízení pro šlechtění zvířat umístěna v různých regionech a zemích. Tato různá zařízení v různých zemích pomáhají zajistit nejlepší genetiku pro jednotlivé typy farem, od ekologických až po ostatní moderní farmy, a to za přijatelnou cenu, aniž by došlo k jakémukoli ohrožení zvířat. Pokud se v některém zařízení vyskytne ohnisko nemoci, genetické zdroje stále zůstávají v bezpečí na jiných místech Evropy, nebo dokonce ve třetích zemích. Proto je někdy nutná přeprava živých zvířat, protože ne vždy je možné přepravovat pouze sperma nebo embrya. A chovatelé zavádějí standardy, aby zajistili, že přeprava bude probíhat v nejlepších podmínkách, protože konečným cílem je mít dobře ošetřená, vysoce hodnotná zvířata.

Zemědělství je o živobytí a zemědělci spolu s chovateli zvířat dělají vše pro to, aby zajistili uplatňování předpisů EU o přepravě, a zlepšení přepravy zvířat je důležité pro zdravé evropské odvětví živočišné výroby.

Nařízení EU o přepravě zvířat

Přeprava živých zvířat je v Evropě sporným tématem, zejména v teplejších obdobích, a existují zvláštní pravidla EU, která definují povolené dopravní prostředky a status "způsobilý k přepravě". Nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností stanoví předpisy týkající se: doby přepravy, doby odpočinku, faktoru zatížení a kvality dopravních prostředků. Kromě toho mají jatka další požadavky. Například zvířata mohou být přepravována pouze v certifikovaných dopravních prostředcích. Zvířata musí být také zdravá, aby mohla být klasifikována jako "způsobilá k přepravě".

Vzhledem k možnému šíření infekčních chorob zvířat kontrolují inspektoři také dodržování pravidel pro čištění a dezinfekci nákladních vozidel.

Přeprava a teplota

V nařízení Rady (ES) č. 1/2005 je stanoveno několik opatření k zajištění odpovídajícího větrání a teploty:

• Větrací systémy v silničních dopravních prostředcích musí být navrženy, konstruovány a udržovány tak, aby byly schopny kdykoli během jízdy, ať už dopravní prostředek stojí, nebo je v pohybu, udržovat v dopravním prostředku teplotu v rozmezí od 5 °C do 30 °C pro všechna zvířata s tolerancí +/- 5 °C v závislosti na venkovní teplotě.
• Ventilační systém musí být schopen zajistit rovnoměrné rozdělení vzduchu v celém prostoru s minimálním průtokem vzduchu o kapacitě 60 m3/h/KN užitečného zatížení. Musí být schopen provozu po dobu nejméně 4 hodin nezávisle na motoru vozidla.
• Silniční dopravní prostředky musí být vybaveny systémem sledování teploty a prostředky pro zaznamenávání těchto údajů. Snímače musí být umístěny v těch částech nákladního vozidla, které jsou v závislosti na jeho konstrukčních vlastnostech s největší pravděpodobností vystaveny nejhorším klimatickým podmínkám. Takto získané teplotní záznamy musí být datovány a na požádání poskytnuty příslušnému orgánu.

Mnoho spotřebitelů oceňuje systémy označování, které jsou upraveny právními předpisy EU (např. ekologické produkty, označení CHOP, panel s nutričními údaji). Označování je pro spotřebitele důležitým vodítkem, protože pomáhá rychle sdělit informace o výrobku nebo výrobním procesu. Při tvorbě politik se spotřebě speciálně označených výrobků a její úloze při zlepšování dobrých životních podmínek hospodářských zvířat věnuje značná pozornost.

Jsou všechny štítky stejné?

Většina místních a národních pokusů o označování welfare zvířat je zpravidla binární a uvádí, zda byl výrobek vyroben za použití standardů šetrných k welfare zvířat, či nikoli. Existuje však mnoho meziproduktů, které binární označení nemohlo zobrazit, což tyto pokusy mění v tržní neúspěch a pro mnoho zemědělců v zónu bez šance na úspěch. V tomto ohledu se experimenty s víceúrovňovým označováním zdají být slibnější, protože mohou explicitním způsobem ukázat různé procesní standardy produktů. Je třeba provést další testy, aby bylo možné vyhodnotit reakce spotřebitelů a porozumění těmto systémům.

Na druhou stranu mnoho již zavedených značek kvality zohledňuje ve svých specifikacích normy týkající se dobrých životních podmínek zvířat, jako je přeprava nebo podmínky porážky. 

Jaký je cíl označení EU pro dobré životní podmínky zvířat?

Z příkladů, které již existují na trhu EU v některých členských státech, jako je Německo, vyplývá, že cílem označení dobrých životních podmínek zvířat by mohlo být informovat spotřebitele o tom, které výrobky převyšují zákonné normy. Například u výrobků z vepřového masa má Německo značku, která zohledňuje podmínky zařízení, kde se selata rodí, délku laktace, zda jsou kastrována a jakým způsobem, školení chovatelů o dobrých životních podmínkách zvířat, přepravu na jatka, metody a životní podmínky v těchto zařízeních a jak se odchylují od požadavků zákonných norem. V Dánsku naopak v roce 2017 vyvinuli systém bodování "srdíčky" od jednoho do tří podle úrovně welfare zvířat uplatňovaného při produkci vepřového masa. V roce 2018 dánské orgány zveřejnily zprávu, ve které po kontrole 66 farem zjistily pouze 4 případy porušení předpisů. Požadavky na získání více než jednoho srdíčka na etiketě závisí především na prostoru, který mají zvířata k dispozici, nebo na podmínkách produkce (venkovní produkce a maximálně 8 hodin přepravy).

Proč neexistuje označení na úrovni EU týkající se dobrých životních podmínek zvířat?

Zaprvé proto, že harmonizované ukazatele rizik v oblasti dobrých životních podmínek zvířat pro EU Evropská komise teprve vypracovává, a zadruhé proto, že na úrovni EU neexistuje společná definice toho, co "dobré životní podmínky zvířat" v praxi znamenají a co z nich vyplývá. Evropské odvětví živočišné výroby se zapojuje do všech debat o této problematice, aby získalo jasné definice a zároveň zohlednilo mnoho různých faktorů.

Zdroje: - Speciální průzkum Eurobarometr 442, prosinec 2015

Od 80. let 20. století zavádí EU předpisy, které mají zaručit přijatelnou úroveň dobrých životních podmínek zvířat při výrobě potravin v Evropě. V reakci na požadavky spotřebitelů na zlepšení životních podmínek zvířat přichází také velké množství iniciativ z potravinového řetězce. Stávající značky kvality například začleňují do svých specifikací nové prvky, zatímco značky welfare zvířat v současné době experimentují s apetitem spotřebitelů po těchto produktech.

Velkou otázkou však je, jak odlišit standardy dobrých životních podmínek zvířat od způsobů výroby, když v EU musíte vždy dodržovat dobré životní podmínky zvířat při každém způsobu výroby? A jak to zvládnout prezentovat na etiketě, když už je povinné obchodovat s jakýmkoli živočišným produktem, a proto nemůžete na etiketě výslovně uvést "dodržování standardů welfare zvířat"?

Zdroje: - Speciální průzkum Eurobarometr 442, prosinec 2015