CHOV HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT VE VNITŘNÍCH PROSTORÁCH NENÍ NÁCHYLNĚJŠÍ NA VÝSKYT ONEMOCNĚNÍ.

Riziko pandemií nezvyšuje chov hospodářských zvířat ve vnitřních prostorách ani takzvané „intenzivní“ zemědělství – právě naopak. Důležitá studie veterinářů a ekologů zjistila, že naopak venkovní nebo „volný“ chov hospodářských zvířat může zvýšit riziko pandemií přenášených zvířaty. Chov užitkových zvířat ve vnitřních prostorách s kontrolovanými podmínkami (např. teplota, vlhkost, větrání) může podle studie ve srovnání s méně intenzivním chovem snížit riziko pandemií a výskytu nebezpečných chorob, včetně Sars, BSE, ptačí chřipky a Covid-19.

Podle autorů studie zveřejněné ve vědeckém časopise Royal Society Open Science je uzavřený chov hospodářských zvířat méně rizikový, protože zvířata jsou chráněna a snáze se monitorují. Mají menší možnost kontaktu s volně žijícími zvířaty, a tudíž i menší šanci na přenos nebezpečných virů. Navzdory zprávám OSN a dalších organizací, které by rády spojily „intenzivní chov hospodářských zvířat“ s šířením zoonóz, autoři tvrdí, že „neintenzivní“ nebo „nízkovýnosný chov“ vyžaduje k produkci stejného množství potravin mnohem více půdy, a to způsobuje úbytek biotopů. Kromě toho vytlačuje divoká zvířata přenášející nemoci, jako jsou netopýři a hlodavci, a přibližuje je tak k hospodářským zvířatům a lidem.

Jak tvrdí Harriet Bartlettová, hlavní autorka studie: „Ti, kteří volají po odklonu od intenzivního chovu, však často neberou v úvahu riziko pandemie, které hrozí při méně intenzivním chovu, a zejména důsledky pro využití půdy. Nízkovýnosové farmy potřebují k produkci stejných potravin mnohem více půdy než farmy s vysokými výnosy. Plošný přechod na nízkovýnosové zemědělství by zničil a narušil rozsáhlé plochy přírodních stanovišť. Rovněž se zvyšuje riziko přenosu viru, prvního přenosu z volně žijícího zvířete, protože se ruší volně žijící zvířata, která mohou být hostiteli dalšího pandemického viru, a zvyšuje se kontakt mezi volně žijícími zvířaty, lidmi a hospodářskými zvířaty.“

„Farmy s nízkými výnosy obvykle zahrnují větší populace hospodářských zvířat, horší biologickou bezpečnost, více pracovníků a větší obhospodařované plochy, což má za následek jiná, ale ne nutně nižší rizika onemocnění než systémy s vyššími výnosy produkující stejné množství potravin,“ čteme ve zprávě veterinářů a ekologů z univerzit v Cambridge a Leedsu. „Celosvětový odklon od intenzivního zemědělství by vyžadoval plochu téměř tak velkou jako Indie, což by nevyhnutelně zvýšilo riziko šíření nákaz. Přeměna a fragmentace přírodních stanovišť znamená, že hospodaříme v místech, kde se hospodářská zvířata a lidé mohou dostat do těsnějšího kontaktu s populacemi volně žijících zvířat,“ říká Bartlett.

Profesor Giuseppe Pulina, prezident společnosti Carni Sostenibili a jeden z 1000 nejlepších vědců v oblasti živočišné výroby na světě, vysvětlil: „Chov zvířat v uzavřených prostorách paradoxně poskytuje velmi vysokou úroveň bezpečnosti. Naopak zvířata ve volném výběhu jsou této nemoci vystavena nejvíce, zejména pokud nemají aktivní obranu, dvojité ohrady a neustálou sérologickou kontrolu. Na druhou stranu mají zvířata v chovu tak vysokou úroveň bezpečnosti, že pokud by se nákaza dostala do chovu, okamžitě by se o ní vědělo. Farma by tedy byla okamžitě považována za ohnisko nákazy s rychlým zásahem zdravotnických orgánů„.