49 % BRITSKÉ GENERACE Z SE STYDÍ KONZUMOVAT ŽIVOČIŠNÉ PRODUKTY NA VEŘEJNOSTI.

Polovina generace Z ve Velké Británii se stydí konzumovat živočišné produkty na veřejnosti. Vyplynulo to z průzkumu, který si nechalo zpracovat dánské mlékárenské družstvo Arla a který se týkal postoje spotřebitelů k udržitelné stravě. Zatímco 75 % účastníků průzkumu uvedlo, že se zajímají o budoucnost naší planety, pouze 12 % respondentů při nákupu potravin/nápojů zvažuje „samotný dopad potravin na životní prostředí“. Ze zprávy společnosti Arla také vyplývá, že 49 % britských zákazníků je ochotno provést „velké změny“ ve svém stravování na základě toho, co se dočtou na sociálních sítích, přičemž 34 % přiznává, že se rozhoduje „čistě“ na základě informací, které si přečte na sociálních sítích.

Dva z pěti spotřebitelů si nejsou zcela jisti, co je to „udržitelná strava“, a proto mají informace ze sociálních médií rozhodující vliv na utváření jejich názorů. Studie společnosti Arla jasně ukazuje, že tyto „názory“ se stávají silnějším faktorem při rozhodování o nákupu než informace o výrobě potravin nebo údaje o kvalitě výrobků. V důsledku toho autoři zaznamenali mnoho nejasností ohledně toho, co činí potraviny skutečně „udržitelnými“. 54 % lidí si myslí, že k udržitelnému stravování patří potraviny z místních zdrojů. 41 % lidí se domnívá, že správnou volbou pro udržitelnější stravování je nahrazení živočišných bílkovin rostlinnými alternativami, zatímco 27 % lidí uvedlo, že správné je zcela vyřadit ze svého jídelníčku potraviny živočišného původu, a 65 % lidí tvrdí, že se cítí „pod tlakem“, ale nechtějí se vzdát živočišných výrobků.

Nejvýrazněji je zřejmě ovlivněna generace Z, tedy lidé narození od konce 90. let do roku 2010. Při rozhodování o stravování se 55 % respondentů z generace Z informovalo prostřednictvím sociálních médií. Vzhledem ke „kultuře zrušení„, která na těchto sítích funguje, dospěli autoři k závěru, že to vedlo doslova ke strachu z konzumace živočišných produktů před ostatními. 49 % příslušníků generace Z se stydí objednat si na veřejnosti mléčné výrobky, 29 % uvedlo, že si před svými vrstevníky objednali „alternativní mléko“, přičemž doma se vrátili k mléčným výrobkům.

V komentáři k těmto výsledkům společnost Arla argumentovala, že mléčné výrobky se rušit nemají, a vysvětlila, že „mít pozitivní dopad na životní prostředí není tak jednoduché, jako zcela zrušit skupiny potravin“. Jak vysvětlil Graham Wilkinson, Senior Group Agriculture Director společnosti Arla, spotřebitelé by se měli na tuto problematiku dívat v celé její komplexnosti, od potravinové bezpečnosti až po živobytí na venkově, protože zemědělci dělají maximum pro snížení emisí a jsou zdrojem ochrany životního prostředí. Společnost Arla uvádí, že její zemědělci již nyní produkují mléko s polovičními emisemi oproti celosvětovému průměru a podle společnosti Arla bude společnost své emise snižovat ještě více.

Podle společnosti Arla mohou zemědělci výrazně snížit svou uhlíkovou stopu díky lepší efektivitě krmiva, která zvyšuje mléčnou užitkovost, přesnému krmení, které dává zvířatům správné množství živin a zabraňuje jejich přebytku a plýtvání, efektivnějšímu využívání půdy a lepšímu zdraví a dobrým životním podmínkám zvířat. Rovněž zavedením technik aplikace kejdy, které ve Velké Británii používá již 53 % zemědělců, lze snížit emise o 30-90 %.
Podle Debbie Wilkinsové, farmářky společnosti Arla v hrabství Gloucestershire, je obraz farmářů zabývajících se produkcí mléka na sociálních sítích často zkreslený a nepochopený: „Když to začne hrát roli v našem rozhodovacím procesu, zejména pokud jde o naše zdraví a pohodu, musíme udělat krok zpět a podívat se na celý obraz. Přístup ‚všechno, nebo nic‘, který prosazuje tolik skupin a značek, není vždy nutný. Je důležité využívat přirozenou výživu, kterou máme k dispozici, a nespoléhat se ve velké míře na zpracované potraviny. Zemědělci jsou důležitou součástí našeho zemědělského dědictví a jsou oddáni přírodě, od ochrany biologické rozmanitosti po působení jako majáky místních komunit a poskytování kvalitní, přirozené a cenově dostupné výživy národu. Při veškeré produkci potravin vznikají emise, ale je důležité brát v úvahu i nutriční hodnotu potravin a způsob, jakým podporují přírodní prostředí.“ Debbie Wilkinsová uzavírá.