NÁZOROVÝ ČLÁNEK JOE HEALYHO
NÁZOROVÝ ČLÁNEK JOE HEALYHO
Evropská daň z masa: návrh, který by mohl být stejně jednoduchý jako kontraproduktivní!
Brusel 19. května 2020 – Nizozemská koalice TAPP (True Animal Protein Price) představila v únoru v Bruselu novou zprávu Evropského parlamentu, která navrhuje zavedení daně z masných výrobků.
Na první pohled se může zdát, že jde o jednoduchou myšlenku. Podle zastánců by se totiž pomocí jediné daně podařilo vyřešit tři „problémy“: omezit spotřebu masa v Evropě, snížit počet evropských hospodářských zvířat a přesměrovat konkrétní odvětví na postupy, které mají menší dopad. Jedním slovem: všelék!
Tento „všelék“ se nyní dostal až do čela Evropské komise. Evropská komise se zítra chystá představit důležitou součást své stěžejní vize evropské zelené dohody – strategii „Farm to Fork“. Tato strategie se bude mimo jiné zabývat vzorci spotřeby a volbou stravy spotřebitelů, konkrétněji se zaměří na spotřebu masa. Pokud je nám známo, přístup zvažovaný Komisí navrhuje zastavit propagaci masných výrobků, přestat stimulovat jejich výrobu a zavést cílenější využívání fiskálních opatření pro maso.
Kdyby se k tomu vyjádřili chovatelé hospodářských zvířat, kdybychom se nad touto otázkou zamysleli v kontextu obchodních dohod nebo evropských smluv, kdybychom nakonec věnovali čas analýze, tento návrh by se zdál mnohem problematičtější a jednoduše kontraproduktivní. Je třeba stále opakovat, že v zemědělství neexistuje rychlé řešení!
Daně na výrobky každodenní spotřeby nikdy neměly příliš dobré výsledky.
Jednoduchá analýza, která rozdělí dopady takové daně, nám umožní si to velmi rychle uvědomit. Za prvé, daň z masa by měla spotřebitele odradit od výběru masných výrobků. Uvalování takových daní na výrobky každodenní spotřeby nikdy nemělo příliš dobré výsledky, pokud jde o účinnost. Maso je také základní zboží, jehož poptávka není příliš pružná vůči cenovým výkyvům. Pro spotřebitele je jedinou skutečnou náhradou jednoho druhu masa… jiný druh masa. Taková je realita trhu, která vychází z hluboké a životně důležité potřeby tohoto produktu. Ve skutečnosti by bylo vysoké zdanění masa považováno za nespravedlnost, která by třídám, jež se potýkají s finančními problémy, znemožnila přístup k celé složce vyvážené stravy. Jak by se při hospodářské krizi způsobené Covidem-19 nemohlo takové opatření jevit jako dvojí trest pro lidi, kteří jsou již tak těžce ekonomicky postiženi? Zastánci této daně na to mají řešení: přerozdělování! Část vybraných příjmů by šla nejchudším evropským domácnostem. Jaká kritéria by se však dala použít, aby to nebylo zcela nespravedlivé?
Očekává se, že z nahrazení masných výrobků budou těžit i jejich rostlinné imitace, které jsou v mnoha případech vysoce zpracované a nabízejí mnohem šťavnatější marže pro hrstku zástupců průmyslu. Za tímto zdravotním argumentem je třeba si položit otázku: jde nám skutečně o zlepšení blahobytu spotřebitelů?
Evropa není jedna homogenní náhorní plošina.
Druhým argumentem zastánců je potřeba omezit živočišnou výrobu a přeorientovat se na rostlinnou produkci. Jedná se o zjednodušenou vizi zemědělství, a proto je nebezpečná z více než jednoho hlediska. V současné době je 29 % zemědělské půdy v Evropě považováno za marginální půdu, kde by bylo prakticky nemožné a z hlediska životního prostředí a klimatu extrémně nákladné pěstovat plodiny na orné půdě. Evropský kontinent není jedna homogenní plošina, jeho krajina je rozmanitá a pestrá! Evropští chovatelé hospodářských zvířat jsou hlavními aktéry při udržování pastvin a salaší, při prevenci uzavírání horské krajiny a šíření lesních požárů v létě. V rozporu s příliš častým zjednodušeným popisem těchto zemědělců jako „průmyslových farem“ stále opakujeme, že evropští chovatelé hospodářských zvířat jsou rodinné podniky, jejichž průměrná velikost se pohybuje kolem 34 hektarů pro méně než 50 zvířat. Za každou farmou stojí sedm lidí, kteří přímo i nepřímo pracují na našem venkově. Právě chovatelé hospodářských zvířat jsou na těchto územích těmi, kdo investují největší prostředky do přizpůsobení svých postupů požadavkům klimatu, životního prostředí a dobrých životních podmínek zvířat. A to i přesto, že jejich příjmy jsou někdy hluboko pod úrovní příjmů zbytku společnosti. Daň z masných výrobků by všechny tyto snahy ochromila, protože – opět podle těchto zastánců – by se chovatelům docela jednoduše přidělil podíl, který by jim umožnil ukončit jejich činnost. To by ještě zhoršilo již tak kritický problém odlivu obyvatelstva z venkova v celé Unii.
Jak můžeme obhajovat vývoz problému do třetích zemí?
Tento návrh se stává ještě problematičtějším, když zasadíme chov hospodářských zvířat do globálního ekonomického kontextu. Taková daň by zcela jistě vedla k přesunu naší produkce do třetích zemí. Jak se nám v době, kdy se Evropa stále častěji vydává cestou bilaterálních obchodních dohod, například se zeměmi Mercosuru, podaří přimět brazilské producenty drůbeže nebo kanadské chovatele hospodářských zvířat, aby daň zpětně akceptovali? Jak se vyhneme preferenci levnějších masných výrobků ze zahraničí, abychom kompenzovali dopady takové daně? Když naše chovy hospodářských zvířat zaniknou, jak zajistíme dodržování našich norem a kontrolních systémů mimo EU? Komisař EU pro rozpočet Günther Oettinger již odrazoval od vnitrostátních opatření ke zdanění masa. V komentáři k takovému návrhu pro Tagesschau v roce 2019 pan Oettinger správně uvedl, že pokud by mělo maso v EU výrazně zdražit, zůstalo by stejně levné v sousedních zemích a v konečném důsledku by takový návrh byl „čistě symbolickou akcí“.
Taková daň by byla v rozporu s duchem smluv EU.
Další důležitý bod: taková daň by nemohla být uplatňována na evropské úrovni, aniž by to bylo v rozporu s duchem smluv. Daňové pravomoci náleží vnitrostátním orgánům. Kromě toho článek 39 Smlouvy o fungování Evropské unie jasně stanoví, že cílem společné zemědělské politiky je zajistit dostupnost dodávek potravin a zajistit, aby se potraviny dostaly ke spotřebitelům za přiměřené ceny. Jak se v době, kdy průměrná cena nákupního koše v členských státech pravidelně roste, vyhnout dramatickému a masivnímu zdražení s více než 10% daní na všechny masné výrobky?
Daň založená na křehkých předpokladech
Hlavní problém nakonec spočívá spíše v četných hypotézách, které se používají k obhajobě argumentů ve prospěch této daně, než ve zjednodušené myšlence daně z masa. Zastánci daně se opírají o studie, které se setkaly s určitou kritikou a které mají politický i marketingový cíl. Debata o výživových aspektech masa není zdaleka u konce, jak ukázala nedávná publikace v časopise „Annals of Internal Medicine“ o konzumaci červeného a zpracovaného masa.
Zprávy TAPP navíc velmi často odkazují na celosvětovou environmentální výkonnost hospodářských zvířat, o níž je dobře známo, že je nižší než výkonnost hospodářských zvířat v EU. Zpráva se například odvolává na zprávu IPCC OSN, která uvádí, že zemědělství, lesnictví a jiné využití půdy se na celosvětové úrovni podílí na emisích skleníkových plynů (GHG) 24 %, přičemž opomíjí skutečnost, že zemědělství v EU má z hlediska podílu mnohem menší dopad a že podle Eurostatu se odvětví živočišné výroby v EU podílí na celkových emisích skleníkových plynů méně než 6 %. Návrh TAPP je obecný a vychází z podílu na snížení emisí na obyvatele, což vede k nejasnému algoritmu, který uvádí, že emise CO2ekv v EU klesnou o 119 milionů tun CO2ekv ročně.
Na druhou stranu, proč se systematicky minimalizují nebo dokonce vylučují z modelování aspekty týkající se různých druhů hospodářských zvířat – koloběh uhlíku a zachycování uhlíku u přežvýkavců na pastvinách; účinnost přeměny krmiva na maso u monogastrů?
Zemědělci v EU aktivně pracují na tom, aby naše normy patřily k nejlepším na světě.
Evropský chov hospodářských zvířat dnes čelí mnoha požadavkům. Evropští chovatelé nikdy nebyli pasivní. Den co den podnikají kroky k přeměně svých farem. Musí snižovat svůj dopad na životní prostředí a zlepšovat podmínky pro svá zvířata. Naši chovatelé hospodářských zvířat, ať už produkují vepřové, hovězí nebo drůbeží maso či jiné živočišné produkty, v posledních několika letech investovali značné prostředky do vývoje právních předpisů týkajících se zdraví a dobrých životních podmínek zvířat. Plánujeme nové investice do stále efektivnějšího využívání přírodních zdrojů s ohledem na rámec EU a podnikatelské plány všech zemědělských a lesnických podniků. Víme, že naše normy EU jsou uznávány jako jedny z nejlepších na světě, a jsme přesvědčeni, že to je jedna z vlastností, díky níž jsme na trhu silní.
Živočišná výroba je jednou ze silných stránek Evropy
Tyto změny vyžadují čas, adaptační techniky a značné finanční prostředky. Uvědomme si pokrok, kterého již bylo dosaženo. Evropské zemědělství zvýšilo od roku 1990 svou celkovou produktivitu o 25 % a zároveň za stejné období snížilo emise skleníkových plynů o 20 %. Jinými slovy, evropskému zemědělství se úspěšně podařilo oddělit dopad na životní prostředí od produkce. Tváří v tvář současným i budoucím výzvám potřebujeme soudržné evropské podpůrné politiky, politiky, které uznávají přínos zemědělců v boji proti změně klimatu a které podporují šíření prospěšných iniciativ. Stejně tak je nezbytné, aby všechny budoucí dohody o volném obchodu obsahovaly kapitolu věnovanou uplatňování opatření v oblasti klimatu.
Krize s koronavirem to dokonale prokázala, hospodářská zvířata nejsou jednou ze slabin Evropy, ale její silnou stránkou, a miliony chovatelů, kteří v našich regionech denně pracují, si zaslouží víc než zjednodušující a nátlakové reakce!
Joe Healy
Viceprezident společnosti Copa a chovatel dobytka a mléka z Athenry, Co. Galway (IE).
