STANOVISKO BÝVALÝCH POSLANKYŇ EVROPSKÉHO PARLAMENTU ISABEL CARVALHAISOVÉ, ANNE SANDEROVÉ A ULRIKE MÜLLEROVÉ: EVROPSKÉ ROZHODOVACÍ ORGÁNY JSOU ODTRŽENY OD REALITY V OBLASTI ŽIVOČIŠNÉ VÝROBY.
Článek zveřejněný v deníku The Brussels Times v pátek 12. července 2024.
Brusel, 15. července 2024 – S koncem volebního období Evropského parlamentu (2019-2024) jsme se sešli, abychom se společně zamysleli nad našimi zkušenostmi jako členů Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova Evropského parlamentu.
Uplynulých pět let bylo přinejmenším zajímavých, neboť po zveřejnění evropské zelené dohody, strategie „z farmy na vidličku“ a strategie pro biologickou rozmanitost byly oznámeny významné plány. Odcházíme však s pocitem, že některá očekávání se poněkud minula účinkem.
Některé legislativní návrhy se nedočkaly pokračování nebo byly velkým zklamáním, některé návrhy, které měly být zveřejněny, zatím nespatřily světlo světa a poslední pokus o zajištění strategického dialogu o budoucnosti zemědělství v Evropě se nám, kteří dialog sledujeme zvenčí, jeví jako poněkud nevýrazný.
To vše spolu s protesty zemědělských skupin po celé Evropě jako by velmi hlasitě křičelo něco, co v sálech institucí EU tvůrci politik ještě plně nepochopili: zemědělství a venkovu nelze vládnout zpoza stolu nebo ze zasedání pléna. Je třeba vyrazit do terénu, promluvit si se skutečnými zemědělci, se skutečnými venkovskými komunitami, abyste pochopili, jakým výzvám čelí a co potřebují k provedení nezbytných změn, aby evropské zemědělství dosáhlo dlouhodobé hospodářské, sociální a environmentální udržitelnosti.
Zdá se, že živočišná výroba je jednou z nejméně pochopených oblastí zemědělství. Eurobarometr ukazuje, že s hospodářskými zvířaty přichází pravidelně do styku pouhých 6 % Evropanů, což není překvapivé vzhledem k tomu, že 85 % světové populace žije v městských centrech nebo v jejich blízkosti (FAO).
V důsledku toho se politiky a strategie navrhované Evropskou komisí často zakládají na nevědeckých, neobjektivních a zastaralých informacích o realitě chovu zvířat, zemědělců a jejich okolních komunit.
Někteří politici mají o životě na venkově čistě teoretickou představu, jiní se rozhodují bez jasného oddělení své role zákonodárce od svých osobních zájmů zemědělce nebo jako aktéři příliš blízcí zájmům zemědělství a chovatelství.
V prvním případě dostáváme idealistické a romantizované verze venkova, kde jsou zemědělci téměř vyřazeni z úplné rovnice; v druhém případě dostáváme ekonomicky zaměřené verze venkova.
Jen málokdo se skutečně zabývá pochopením rozmanitosti zemědělské reality, drobných zemědělců, starousedlíků, méně vzdělaných zemědělců, pastevců… Jen málokdo chápe venkov jako dynamický výsledek citlivého, symbiotického (a emocionálního) vztahu mezi lidmi a přírodou, mezi lidmi a jejich zvířaty. Takže nakonec instituce předkládají návrhy právních předpisů, které jsou v podstatě zaměřeny na to, aby se zalíbily veřejnému mínění, trendům, voličům, lobbistickým tlakům, čemukoli, ale ne na to, aby dláždily skutečné cesty ke skutečnému a praktickému řešení problémů.
Během pěti let, kdy jsme působily v zemědělském výboru, jsme zaznamenaly značný nesoulad, někdy velmi výrazný, mezi tím, jak někteří lidé chápou realitu chovu hospodářských zvířat v dnešní Evropě, a tím, jak ji vnímají. To bohužel vede k nesouvisejícím a často protichůdným politikám. Například když někteří volají po větším množství travních porostů v Evropě a zároveň stále více odsuzují konzumaci masa. Je třeba vrátit do evropských politik zdravý rozum, zvýšit konkurenceschopnost našich zemědělských podniků, a především je lépe chránit před globální konkurencí, která na ně někdy tvrdě dopadá.
Dovoz představuje pro evropské zemědělce nekalou konkurenci, které nemohou konkurovat. Musíme pochopit trvalé rozpory, s nimiž se potýkají, když chtějí vyrábět lépe a udržitelněji a zároveň dodržovat stále se zvyšující právní zátěž a vyrábět za přijatelnou cenu pro naše spotřebitele. To je neudržitelné a musíme najít rovnováhu.
Budoucí poslanci Evropského parlamentu musí navštívit zemědělské podniky a hovořit s evropskými zemědělci. Ti si velmi dobře uvědomují, co jim Evropa v průběhu let poskytla. Jsou však také velmi nároční na prováděné politiky a jednoduše si přejí, aby byli vyslyšeni, pochopeni a respektováni za to, co dělají: zajišťování potravin evropským občanům.
Pevně doufáme, že nový Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova bude dobře obsazen politiky, kteří jsou aktivními aktéry v zemědělských komunitách nebo mají se zemědělstvím ve všech jeho podobách nějaké zkušenosti a jsou ochotni budovat mosty v zájmu evropského venkova.
Potřebujeme, aby tito politici vyzdvihovali pozitivní externality chovu zvířat, které jsou nezbytné pro zachování našich venkovských komunit.
Doufáme také, že strategický dialog nebude jen jednorázovou politickou senzací. Dialog s venkovskou komunitou na strukturálnějším základě, zřízení pozorovatelen a zajištění toho, aby všechny návrhy byly doprovázeny hodnocením dopadů, bude mít zásadní význam pro ochranu potravinové suverenity a strategické autonomie Evropy v budoucnosti.
Možná opouštíme sály Evropského parlamentu, ale stále jsme a vždy budeme velmi hrdými Evropany a stále máme naději, že EU bude na sektor živočišné výroby pohlížet s náležitou pozorností jako na nezbytnou součást dlouhodobého přežití venkova.
To znamená, že je třeba brát velmi vážně diskuse o tom, jaké (finanční, technické, vzdělávací, výcvikové) podmínky je EU vlastně ochotna v krátkodobém horizontu chovu zvířat poskytnout. To bude rozhodující pro zajištění kontinuity evropských venkovských společenství. Pokud o tom máte pochybnosti, stačí vyrazit na pole a objevíte zcela nový svět, který se od bruselské bubliny zcela liší.