VÝZNAM INVESTIC DO NÍZKOEMISNÍ A ODOLNÉ ŽIVOČIŠNÉ VÝROBY

Odvětví živočišné výroby má zásadní význam pro potravinové zabezpečení, výživu a živobytí miliard chudých lidí na celém světě, ale je také pod drobnohledem kvůli různým dopadům na životní prostředí. Největší obavy vzbuzují dopady změny klimatu, zejména v podobě emisí metanu (CH4), oxidu dusného (N2O) a oxidu uhličitého (CO2), spolu se ztrátou biologické rozmanitosti a degradací půdy. Taková intenzivní kontrola ze strany médií a vlád může způsobit, že dárci a finanční instituce se zdráhají investovat do živočišné výroby v celosvětovém měřítku. Neinvestování do rozvoje živočišné výroby však může zvýšit problémy, jako je nedostatek potravin a podvýživa miliard zranitelných lidí, jako jsou drobní zemědělci a pastevci v zemích s nízkými a středními příjmy, a nepřímo podpořit neudržitelnou cestu rozvoje tohoto odvětví.

Nedávný  vědecký  článek se zabývá chovem hospodářských zvířat a zkoumá, jak a proč mohou být investice do nízkoemisní a odolné živočišné výroby přínosné.

Autoři popisují, jak živočišná výroba plní pro lidi a planetu více funkcí než jen poskytování vysoce výživných potravin. Pokud jde o dodávky bílkovin, je zřejmé, že investice do živočišné výroby mají velký význam pro výživu. Živočišná výroba zajišťuje téměř 40 % dodávek bílkovin na tunu CO2 na celém světě. Nemluvě o dodávkách mikroživin, jako je železo, vápník, zinek nebo vitamin B12, pro které, podle FAO, je úloha hospodářských zvířat nevyhnutelná. Investice do hospodářských zvířat jsou nezbytné pro výživu stovek milionů drobných zemědělců a pastevců a pro zajištění obživy obyvatelstva nejvíce ohroženého změnou klimatu.

Volba by neměla spočívat v tom, zda investovat do hospodářských zvířat, ale jak investovat.

Vědecký článek zdůvodňuje, proč by finanční instituce a rozvojové agentury měly pokračovat v investicích do nízkoemisní a odolné živočišné výroby v malém měřítku a pastevecké živočišné výroby, čímž by se stávající hodnotové řetězce živočišné výroby staly efektivnějšími, méně náročnými na emise skleníkových plynů a méně zranitelnými vůči změně klimatu. I když je metan hlavním zdrojem emisí skleníkových plynů z živočišné výroby, zmírňující opatření zaměřená na CH4 mohou mít velký přínos pro produktivitu a potravinovou bezpečnost. Zlepšování živočišné výroby má zmírňující potenciál stran jejích dopadů, to je dobře zdokumentováno v různých systémech a regionech po celém světě.

Jedním z příkladů je potenciál snížení emisí skleníkových plynů o 30 %, dosažitelný na globální úrovni díky uplatňování osvědčených postupů. Pro srovnání, ve východní Africe je možné snížit emise z produkce mléka až o 24 % prostřednictvím  proveditelných  zlepšení v kvalitě krmiva, zdraví zvířat a správném chovu, a o 14-38 % v jiných systémech a regionech. Pokud jde o CH4, nedávná metaanalýza 430 recenzovaných studií identifikovala 98 opatření ke snížení emisí CH4 a zjistila, že přijetí nejúčinnějších opatření by mohlo pomoci dosáhnout cíle zmírnění tempa oteplování o 1,5 °C do roku 2030.

Zlepšení živočišné výroby prospívá výživě a příjmům

Zlepšení živočišné výroby je přínosem pro výživu a příjmy a je klíčem k dosažení našich současných cílů v oblasti změny klimatu. K zohlednění těchto přínosů a zároveň k přesnému měření emisí skleníkových plynů a jejich zohlednění v národních klimatických závazcích jsou zapotřebí specifické údaje, nástroje a kapacity. Přesto nejsou v současné době ve všech zemích k dispozici. Vědecký výzkum je obzvláště důležitý pro další zdokonalení opatření, lepší posouzení různých zdrojů emisí v různých výrobních systémech, poskytnutí vodítek v různých místních podmínkách a poradenství, jak je snížit.

Je zapotřebí dalšího výzkumu, aby bylo možné posoudit a změřit potenciál dostupných a nových možností zmírnění dopadů, od lepšího řízení chovu hospodářských zvířat až po nové technologie, jako jsou např. krmné  přísady nebo manipulace s bachorovým  mikrobiomem. FAO doporučuje tři hlavní strategie pro zmírnění dopadů v odvětví živočišné výroby: zlepšení efektivity a produktivity, lepší začlenění přežvýkavců a monogastrů do oběhového biohospodářství a zvýšení obsahu organického uhlíku v půdě, zejména na pastvinách.

Je také zapotřebí dalšího výzkumu v oblasti volby metrik pro vykazování emisí skleníkových plynů u různých potravin, což může významně ovlivnit způsob vykazování emisí. Většina publikací, jejichž cílem je poskytnout podklady pro rozhodování, ať už na politické, nebo individuální úrovni, používá analýzu životního cyklu (LCA). Srovnávání potravin na základě emisí na kg výrobku může zvýhodňovat méně výživné potraviny. Některé analýzy používají metriku hustoty skleníkových plynů/výživných látek, která výrazně mění pořadí různých potravin, přičemž živočišné produkty, jako je mléko, maso a vejce, jsou hodnoceny z hlediska životního prostředí lépe než při použití GHG/100 g výrobku. Zohlednění kvality živin ve funkční jednotce může také významně ovlivnit uhlíkovou stopu potravin, protože živočišné a rostlinné bílkoviny neposkytují stejnou rozmanitost aminokyselin. Např, zohlednění kvality bílkovin může snížit uhlíkovou stopu sýra o 40 % a zvýšit uhlíkovou stopu pšenice o 130 %.

Instituce a agentury musí být lépe informovány o důsledcích svých rozhodnutí.

V souhrnu autoři článku uvádějí, že finanční instituce a rozvojové agentury musí být lépe  informovány a podporovány o důsledcích svých rozhodnutí při podávání zpráv o dopadech investic do hospodářských zvířat. Výzkum musí pokračovat v navrhování měřítek a metodik zahrnujících širší rozměry udržitelnosti při posuzování dopadů potravinářství a zemědělství a nezaměřovat se pouze na emise skleníkových plynů. Úloha přístupů, jako je agroekologie, která zohledňuje širší dopady na životní prostředí a sociální rozměry, a multikriteriálních nástrojů je klíčová pro zlepšení důkazů, které mají k dispozici rozhodovací orgány a rozvojoví partneři. V závěru dokumentu se uvádí, že prioritou by měl být rozvoj kapacit pro výpočet emisí skleníkových plynů a identifikaci možností jejich snížení při současném zvýšení klimatické šetrnosti zvířat a jejich krmiv a usnadnění zahrnutí těchto přínosů do národních závazků v oblasti změny klimatu. Zlepšení živočišné výroby nevyžaduje nutně nové technologické inovace, ale spíše přijetí stávajících osvědčených postupů. Je zřejmé, že emise z odvětví živočišné výroby by neměly být řešeny na úkor potravinové bezpečnosti, výživy a živobytí stovek milionů producentů a miliard lidí na venkově.