ZPRÁVA OECD-FAO O VÝHLEDU ZEMĚDĚLSTVÍ NA OBDOBÍ 2024–2033: NOVÉ POZNATKY A OTÁZKY SOUVISEJÍCÍ S PŘEHODNOCENÍM VÝŽIVOVÝCH DOPORUČENÍ

V posledních letech vyvolal prudký nárůst nákladů na zemědělské vstupy značné obavy o globální potravinovou bezpečnost. Zemědělský výhled OECD-FAO na období 2024–2033, který vychází již ve svém 20. vydání, nabízí komplexní desetiletý výhled pro trhy se zemědělskými komoditami a rybami na národní, regionální a globální úrovni.

Prognóza, kterou společně vypracovaly Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) za přispění členských zemí a mezinárodních organizací zabývajících se komoditami, se stala klíčovým referenčním dokumentem pro plánování politik. Toto jubilejní vydání reflektuje dvě desetiletí vývoje v zemědělství. Poskytuje výhled do budoucnosti v kontextu přetrvávajících ekonomických rizik, zvýšených cen energií a dlouhodobých dopadů pandemie COVID-19, rostoucí geopolitické napětí a změnu klimatu. Pojďme se podívat na klíčové závěry a perspektivy zprávy pro období 2024–2033, se zaměřením na nové otázky, které mohou zpochybnit a změnit stávající výživová doporučení.

Odhady spotřeby potravin, výrazný pokles spotřeby masa na obyvatele

Již ve vydání na období 2023–2032 výhled zdokonalil své odhady spotřeby potravin začleněním metodik, které zohledňují ztráty a plýtvání potravinami v souladu s cílem udržitelného rozvoje č. 12.3, jehož cílem je do roku 2030 snížit plýtvání potravinami na obyvatele o polovinu. Srovnání mezi zemědělským výhledem OECD-FAO Outlook 2022–2031 a vydáním 2024–2033 ukazuje výrazný pokles spotřeby masa na obyvatele ve všech kategoriích a regionech, přičemž nejvýraznější pokles je u drůbežího masa, zejména ve Spojených státech (−17,2 kg) a v celé OECD (−10,4 kg). Spotřeba vepřového masa zůstává nejvyšší v Evropské unii, i když také klesá, zatímco spotřeba hovězího a skopového masa vykazuje mírnější, ale trvalý pokles.

Tyto poklesy se však jeví jako příliš prudké, aby odrážely skutečné změny stravovacích návyků. Důvodem je změna metodiky: novější vydání výhledu (2023–2032 a 2024–2033) nyní počítá spotřebu na základě „skutečné maloobchodní spotřeby“, tj. množství skutečně spotřebované jednotlivci, namísto předchozí metody „zdánlivé dostupnosti“, která nezohledňovala ztráty a plýtvání v dodavatelském řetězci. V důsledku toho může být přímé srovnání se staršími údaji zavádějící, pokud není zohledněna aktualizace metodiky.

Indie a země jihovýchodní Asie, nové klíčové hnací síly globální spotřeby

V posledních 20 letech rozvíjející se ekonomiky stále více ovlivňují globální trhy se zemědělskými a rybími produkty a tento trend by měl pokračovat. Růst spotřeby je tažen rostoucí populací a příjmy v zemích s nízkými a středními příjmy, což podporuje produkci prostřednictvím inovací a většího využívání přírodních zdrojů. Zatímco dříve globální růst spotřeby vedla Čína, její vliv by měl podle prognóz klesat v důsledku pomalejšího růstu příjmů, stabilizace stravovacích návyků a poklesu populace. Naopak Indie a země jihovýchodní Asie by se měly stát klíčovými hnacími silami globální spotřeby a do roku 2033 by měly společně představovat 31 % růstu.

Celková spotřeba zemědělských a rybářských produktů by měla v příštím desetiletí růst o 1,0 % ročně, a to převážně v zemích s nízkými a středními příjmy. Globální spotřeba potravin by měla díky růstu populace a příjmů růst o 1,2 % ročně. Ve většině regionů se očekává, že růst spotřeby plodin jako krmiva předstihne růst přímé spotřeby potravin, a to v důsledku předpokládaného přechodu k vyššímu podílu potravin živočišného původu ve stravě a z toho vyplývajícího rozšíření a intenzifikace živočišné výroby. Do roku 2033 se předpokládá nárůst příjmu kalorií o 7 % v zemích se středními příjmy, a to hlavně v důsledku vyšší spotřeby základních potravin, živočišných produktů a tuků. V zemích s nízkými příjmy bude nárůst činit pouze 4 %, což je příliš pomalé tempo na to, aby bylo možné splnit cíl SDG 2, jímž je vymýcení hladu do roku 2030. Omezené příjmy také brání zlepšení stravovacích návyků v těchto regionech, což vede k pokračující závislosti na základních potravinách. Naopak vyspělé země vykazují stabilní nebo mírně klesající spotřebu tuků a sladidel, což odráží rostoucí obavy o zdraví a udržitelnost.

Méně potravinových ztrát a odpadu, méně emisí skleníkových plynů a méně podvyživených lidí

V příštím desetiletí se očekává pokles intenzity emisí skleníkových plynů ze zemědělství, protože růst produkce bude více záviset na zvýšení produktivity než na rozšiřování zemědělské půdy. Přestože se předpokládá nárůst přímých emisí ze zemědělství o 5 %, tento nárůst je pomalejší než celkový růst produkce, což naznačuje relativní oddělení. Zvýšení produktivity bude hnacím motorem produkce, zejména produkce plodin, hospodářských zvířat a ryb. Přetrvávající rozdíly v produktivitě v zemích s nízkými a středními příjmy však mohou i nadále ovlivňovat příjmy zemědělců, potravinovou bezpečnost a zvyšovat závislost na dovozu potravin.

Snížení potravinových ztrát a plýtvání o polovinu do roku 2030 by mohlo snížit globální emise skleníkových plynů ze zemědělství o 4 % a počet podvyživených lidí o 153 milionů. Letošní scénář výhledu ukazuje, že takové snížení by vedlo ke snížení cen potravin a zvýšení jejich spotřeby v zemích s nízkými a nižšími středními příjmy. Zatímco spotřebitelé a životní prostředí by z toho měli prospěch, producenti by mohli čelit problémům v důsledku nižších cen a snížené produkce.

Mezinárodní obchod se zemědělskými produkty zůstává klíčový pro globální potravinovou bezpečnost, protože tvoří 20 % celosvětového obchodu s kaloriemi. Očekává se sice růst objemu obchodu, ale geopolitické napětí a pandemie odhalily jeho zranitelnost. Čistý vývoz vzroste v Latinské Americe, Severní Americe a Evropě, zatímco Asie a Afrika budou stále více závislé na dovozu. Stabilní a odolné obchodní systémy jsou nezbytné pro zajištění přístupu k potravinám a podporu venkovských živobytí. Ačkoli reálné mezinárodní ceny klíčových komodit mohou mírně poklesnout, nemusí to vést ke snížení maloobchodních cen potravin kvůli domácí inflaci, měnovým problémům a vysokým místním nákladům, což představuje riziko pro zranitelné skupiny obyvatelstva.

Stávající pokyny mohou podceňovat nutriční roli masa

Nejnovější revize způsobu odhadování spotřeby masa na obyvatele, která se od zjevné dostupnosti přesouvá k skutečné spotřebě upravené o ztráty a plýtvání potravinami, vyvolávají několik důležitých úvah pro vypracování a aktualizaci výživových doporučení. Jednou z obav je, zda by měla být revidována současná výživová doporučení týkající se spotřeby masa, vzhledem k tomu, že přesnější údaje odhalují nižší skutečnou spotřebu v mnoha regionech. To vede k otázce, zda stávající pokyny mohou neúmyslně podceňovat nutriční roli masa, zejména tam, kde je jeho spotřeba již nedostatečná.

Dalším úvahou je zajištění souladu stravovacích doporučení s klimatickými cíli při současném zaručení adekvátního příjmu živin. Je třeba posoudit, zda je možné vyvážit cíle v oblasti veřejného zdraví s environmentální udržitelností bez dalšího odrazování od konzumace masa u populací, kde je již nízká.

Je také nutné zvážit, zda jsou současné pokyny realistické a použitelné v zemích s nízkými příjmy, kde ekonomické překážky omezují přechod na výživnější stravu, včetně potravin živočišného původu. V těchto souvislostech stojí za zvážení, zda by výživová doporučení měla odrážet nutriční potřeby a skutečný přístup k potravinám.

Potenciální dopad strategií na snížení plýtvání potravinami a ztrát potravin také vyvolává obavy ohledně živobytí producentů potravin. Nižší produkce a ceny by mohly negativně ovlivnit příjmy zemědělců, což vede k úvahám, zda příliš restriktivní doporučení týkající se spotřeby masa nemohou poškodit venkovské hospodářství, aniž by přinesla významné přínosy pro veřejné zdraví. A konečně se nabízí otázka, zda výživová doporučení dostatečně zohledňují ztráty v celém potravinovém řetězci, nejen na úrovni spotřebitelů. Účinnější by mohlo být přijetí systémových přístupů ke zlepšení celkové účinnosti využívání potravin, než se zaměřovat především na snížení individuální spotřeby.