ZDRAVÍ A DOBRÉ ŽIVOTNÍ PODMÍNKY ZVÍŘAT JSOU PROPOJENY
Pojmy welfare a zdraví zvířat se často pletou a někdy se v rozhovorech zaměňují. Dnes panuje široká shoda v tom, že ačkoli se jedná o dva odlišné pojmy, jsou neodmyslitelně spjaty. Zdraví zvířat je předpokladem pro welfare zvířat. Stejně jako u lidí může jakákoli nemoc vést k bolesti, nepohodlí, ztrátě chuti k jídlu atd., což znamená, že se lidé, nebo v tomto případě zvířata, necítí dobře. Stejně tak, když jsou zvířata ve stresu, nejsou dobře krmena nebo o ně není dobře postaráno, může dojít k onemocnění. Mezi oběma pojmy tedy existuje neodmyslitelná souvislost.
Evropští zemědělci si dobře uvědomují, že v případě onemocnění je důležité vyhledat veterinární péči, aby bylo možné doporučit vhodnou léčbu, která zabrání utrpení zvířat a zachová dobré životní podmínky. Pokud je životní pohoda zvířat špatná, když se necítí dobře nebo jsou ve stresu, zvyšuje se náchylnost k nemocem a agresivnímu chování. To ale není v zájmu chovatele, který pak proto přijme vhodná opatření k zajištění dobrých životních podmínek zvířat.
Tento vzájemně provázaný vztah mezi zdravím a dobrými životními podmínkami zvířat činí oba pojmy v chovu hospodářských zvířat nesmírně důležitými. V praxi mají stejný význam nejen pro zvířata samotná, ale i v širším společenském kontextu, protože zdraví a pohoda zvířat jsou důležitými aspekty bezpečnosti potravin a kvality masa i očekávání veřejnosti. Někteří namítají, že přechod na vyšší počty hospodářských zvířat ohrožuje dobré životní podmínky zvířat, protože prý samotný počet zvířat znemožňuje poskytovat individuální péči a pozornost. Ve studiích, které se touto problematikou speciálně zabývaly, však nebyla potvrzena žádná pozitivní ani negativní souvislost mezi velikostí farmy a dobrými životními podmínkami zvířat.
Neexistují žádné důkazy o tom, že by zemědělci ve velkých podnicích pohlíželi na dobré životní podmínky zvířat jinak než zemědělci v malých podnicích. V závislosti na úvahách o tom, co welfare obnáší, je pravděpodobnější, že menší farmy umožňují přístup zvířat ven, a někteří lidé tento aspekt při posuzování welfare zvířat oceňují. Přesto neexistují žádné důkazy, které by potvrzovaly nižší standardy welfare zvířat ve vnitřních prostorách. U větších farem lze konstatovat, že v těchto produkčních systémech se s větší pravděpodobností uplatňují vědecky podložené standardní operační postupy. Kromě toho mohou chovatelé zajistit školení pro své zaměstnance, využívat technologie ke sledování a monitorování zvířat a provádět nákladné změny ke zlepšení welfare.
Politické a propagační úsilí o změnu velikosti zemědělských podniků by bylo lepší zaměřit na zlepšení životních podmínek v zemědělských podnicích všech velikostí. Zvířata čas od času onemocní, stejně jako lidé, ale opět neexistuje jednoznačná souvislost mezi nemocemi zvířat a prostředím, potažmo velikostí, podniku. Přísná kontrolní opatření EU a členských států s přísnými směrnicemi biologické bezpečnosti jsou obecně zavedena k udržení zdraví zvířat. Bez ohledu na velikost farmy nebo praxi se dobré zdraví zvířat opírá o řádné řízení farem a trvalou spolupráci mezi příslušnými zúčastněnými stranami v Evropě.
Každý systém má své přednosti i problémy. Například v rozporu s některými názory mohou systémy volného ustájení zvířat představovat problémy, které lze překonat zvýšenou ostražitostí a posílenými opatřeními biologické bezpečnosti. Celkově panuje shoda v tom, že bez ohledu na chovy znamenají zdravější stáda lepší výnosy, takže je vždy v zájmu zemědělce zajistit dobrý zdravotní stav a pohodu svých zvířat.