OZNAČOVÁNÍ CHOVU DOBYTKA ZA „KRUTÝ“ JE MOŽNÉ POVAŽOVAT ZA NEPODLOŽENÉ PAUŠÁLNÍ ZOBECNĚNÍ.
Ochrana zvířat je ožehavé téma, které je pro mnoho lidí emocionálně vypjaté, což je pochopitelné. Srovnávání lásky ke zvířatům a touhy nadále konzumovat potraviny živočišného původu může vyvolávat morální dilemata. Označovat zemědělské postupy za kruté by však znamenalo paušalizovat celkově dobře řízené chovy hospodářských zvířat v Evropě, které dbají na zdraví a pohodu zvířat při jejich pohybu zemědělským systémem.
První zákon na ochranu zvířat na světě přijal britský parlament v roce 1822. Britský morální filozof Jeremy Bentham, zakladatel utilitarismu, byl významnou osobností britské společnosti. Benthamův utilitarismus tvrdí, že morálně správné jednání je takové, které přináší nejlepší výsledek pro nejvýznamnější počet jedinců, a to včetně zvířat. Nejlepší výsledek se počítá jako celkové množství potěšení nebo štěstí minus celkové množství bolesti nebo utrpení.
Benthamova myšlenka připravila půdu pro dnešní společnosti zaměřené na welfare, ale je také filozofickým základem pravidel životní pohody zvířat. Myšlenka, že hospodářská zvířata by neměla trpět stresem, strachem, nemocemi nebo zraněními, je od 60. let 20. století pevně zakotvenou zásadou. Od té doby se koncepce welfare zvířat vyvíjela směrem vyžadujícím nejen zamezení utrpení, ale také přítomnost pozitivních emocí.
Jakékoli tvrzení, že chov zvířat je krutý, přímo souvisí s pojmem utrpení zvířat. Utrpení se v chovech zvířat občas vyskytuje, ale v žádném případě není v Evropě normou. Projevy týrání zvířat mohou být způsobeny špatným řízením nebo nedostatečným výcvikem a vždy by měly být signalizovány příslušným orgánům.
Díky osvědčeným vědeckým metodám jsou výzkumníci zabývající se dobrými životními podmínkami zvířat skutečně dobře vybaveni k tomu, aby zjistili, zda zvířata trpí, či nikoli. Mnoho moderních výzkumů v oblasti dobrých životních podmínek zvířat se zaměřuje na obohacování prostředí, jehož cílem je zvýšit pozitivní emocionální stav hospodářských zvířat. Tyto vědecky podložené poznatky jsou a budou nadále rozvíjeny a promítají se do moderních systémů ustájení hospodářských zvířat. Tyto systémy ustájení jsou navrženy tak, aby zvířata měla během svého života celkově pozitivní zkušenosti. Pokud by veterináři nebo jiní odborníci na zvířata navštěvující farmy nahlásili, že zvířata na daných farmách trpí, nebyly by takové systémy ustájení povoleny.
Zásadní kritikou Benthamova utilitarismu je způsob, jakým máme vypočítat výsledek našeho jednání v mírách “utrpení” a “štěstí”. Takové výpočty se mohou rychle stát věcí osobního názoru a interpretace.
Ve prospěch chovu zvířat můžeme argumentovat pracovními místy, která vytváří, rodinami, které podporuje, nezbytností živočišných bílkovin v naší stravě, tvůrčí rozmanitostí kuchařů a módních návrhářů, zajištěním potravinového zabezpečení a mnoha dalšími věcmi, které přispívají k lidskému blahobytu. Někteří lidé však namítnou, že tyto výhody nepřevažují nad utrpením jednotlivých zvířat. Stejně jako není možné mít automobily bez dopravních nehod, nemůže být ani chov zvířat bez toho, aby zvířata občas nezažila nepohodlí. Postoj “nulové bolesti” jako takový je legitimní, ale samozřejmě existuje mezi jinými legitimními postoji v naší svobodné společnosti s jejími různorodými hodnotami.
Zda je chov zvířat krutý, či nikoli, záleží na osobních hodnotách a interpretaci utrpení. Je těžké, ne-li nemožné, najít nějaký lidský nebo nelidský život, který by někdy nebyl vystaven bolesti. V moderním zemědělství je standardem co nejrychleji léčit zvířata, která vykazují známky bolesti nebo nemoci, a pokud to můžeme přijmout jako běžnou praxi, lze chov zvířat jen stěží považovat za krutý.
Některé radikálnější zájmové skupiny prosazují myšlenku, že maso je vražda. Jedná se o chytré používání emotivních výrazů, které mají lidi přesvědčit, že chov a porážka zvířat pro potravu jsou špatné. Konzumace masa je však společensky akceptována a doporučována z hlediska stravování a výživy již přibližně od doby 300.000 let před naším letopočtem.
Z filozofického hlediska je tato myšlenka založena na pojetí života jako morálně “posvátného” bez ohledu na to, zda jde o život člověka nebo zvířete. Zastánci tohoto názoru tvrdí, že zvířata mají nárok na podobná práva na svobodu jako lidé, zejména na právo na vlastní život. Pro většinu lidí je však konzumace masa tou nejpřirozenější věcí na světě. I tato intuice má svůj dobrý důvod. V současné době převládá v přírodních vědách teorie, že konzumace zpracovaných živočišných bílkovin byla klíčovým prvkem evoluce lidstva. Studie ukazují, že bez masa by bylo biologicky nemožné vyvinout tak velký mozek, jako je mozek lidský. Za to vděčíme konzumaci živočišných bílkovin. Jednoduše řečeno, lidé jsou z evolučního plánu všežravci.
Rozsáhlá studie ukázala, že 84 % vegetariánů se nakonec vrátí ke konzumaci masa, přičemž přibližně 30 % z nich uvedlo, že během bezmasé stravy pociťují specifické zdravotní příznaky. Zatímco někteří lidé zvládnou bezmasou stravu dobře, jiní ne, a na tomto pozadí se zdá poněkud nemístné tvrdit, že maso je vražda, jen proto, aby se lidé cítili provinile.
Kromě toho, že pojídání masa je do jisté míry zakořeněno v lidské DNA, existuje mnoho dalších problémů spojených s myšlenkou, že “maso je vražda”. Pokud je život jako takový univerzálně posvátný, spadají pak do oblasti morálního zájmu také stromy a rostliny? Je jím i hmyz? Kde je hranice a proč? Další problém vyvstává při úvahách o zabíjení volně žijících živočichů na polích, kde zemědělci pěstují plodiny pro rostlinnou stravu, stejně jako se objevují otázky týkající se kritické medicíny, kterou lze vyvinout pouze díky výzkumu na zvířatech, nebo hubení škůdců, které kromě mnoha jiných výhod zabraňuje šíření nemocí.
Zatímco hesla “maso je vražda” a “chov hospodářských zvířat je krutý” mohou být podmanivými hesly, která se používají k volání po svobodě pro zvířata, univerzální práva na svobodu jsou založena právě na myšlence, že lidé mohou chápat pojem svobody, včetně svobody vyjadřovat své myšlenky a nápady a svobody volby toho, co jedí.