Pro Evropany a většinu lidí na celém světě není svět bez hospodářských zvířat něčím, po čem by se všeobecně volalo. Přesto menšinová část evropské populace uvažuje o světě „bez živočišné výroby“. Tento radikální postoj se může zdát svůdný pro ty, kteří jej považují za ucelenou vizi budoucnosti. Přitom odstranění celé skupiny potravin z naší budoucí výživy by s sebou přineslo řadu negativních dopadů, které jsou často ignorovány a přehlíženy.
Posouzení všech sociálních, environmentálních a ekonomických aspektů spojených s opuštěním evropského modelu chovu hospodářských zvířat je nesmírně složité i pro vědce zabývající se chovem hospodářských zvířat a mnohé vedlejší dopady je téměř nemožné předvídat. Existuje však pět dopadů, které lze při opuštění chovu hospodářských zvířat předpokládat téměř za jisté:
Evropa přestane být šampionem v oblasti oběhového hospodářství
Ve světové oběhové bioekonomice hrají hospodářská zvířata mnoho klíčových rolí, které by ve světě bez nich zanikly. Zhodnocováním vedlejších produktů potravinového řetězce přispívá živočišná výroba k efektivnějšímu zemědělství a k bohaté kulturní společnosti. Důležitým procesem je recyklace (nebo podle některých "upcyklace") biomasy ze zdrojů, jako je tráva, sláma a otruby, které jsou pro lidi nepoživatelné – konzumovatelné jsou pouze přežvýkavci. Pokud by tyto zbytky a vedlejší produkty nebyly spotřebovány hospodářskými zvířaty, mohly by se samy o sobě rychle stát zátěží pro životní prostředí, protože poptávka lidí po zpracovaných potravinách roste. Využití zvířecích kůží také poskytuje naší společnosti krásný a trvanlivý materiál s jedinečnými vlastnostmi, který slouží k výrobě obuvi, oděvů, bytových doplňků, sedadel a interiérů automobilů, hudebních nástrojů, knižních vazeb a mnoha dalších spotřebních výrobků, které vytvořily a udržují kulturní hodnotu mnoha evropských zemí. Kůže je ve skutečnosti pravděpodobně prvním výrobkem oběhového hospodářství v historii.
Hospodářská zvířata také regulují ekologické cykly, uzavírají koloběh živin a zlepšují úrodnost půdy a sekvestraci uhlíku recyklací a využíváním hnoje jako biologického zdroje a využíváním travnatých ploch nevhodných pro pěstování plodin. Ve smíšených oblastech s plodinami a hospodářskými zvířaty má střídání travních porostů také funkci přerušování koloběhu škůdců, což zemědělcům umožňuje snížit používání pesticidů. Ve světě bez hospodářských zvířat by zvýšená poptávka po rostlinné produkci vedla k intenzifikaci využívání zemědělské půdy, nárůstu zemědělské půdy potřebné pro produkci potravin, ztrátě biologické rozmanitosti a opuštění půdy, která není vhodná pro pěstování plodin nebo produkci bílkovin, jako jsou například horské oblasti. (Viz také: Šampioni v oblasti efektivního využívání zdrojů: Společné produkty, zásadní součást výživy zvířat)
Evropský venkov utrpí
V současné době je chov hospodářských zvířat klíčovým pilířem fungování evropského venkova. Hospodářská zvířata jsou zastoupena téměř ve všech regionech Evropy v široké škále výrobních systémů v závislosti na místních ekonomických, geografických a sociologických specificích. Bez chovu hospodářských zvířat se zvýší odliv obyvatel z venkova, což vytvoří další tlak na evropská města a způsobí větší odtržení od přírody a našeho kulturního dědictví. Opuštěná půda by také vedla ke zvýšení rizika lesních požárů v souvislosti s globálním oteplováním.
Odklon od živočišné výroby povede k častějšímu používání syntetických hnojiv i k nárůstu jejich ceny
Odvětví živočišné výroby produkuje nejen potraviny, ale také celou řadu vedlejších produktů, počínaje chlévským hnojem, kompostem nebo močůvkou. V současné době se na 40 % světové obdělávané plochy používají organická hnojiva pocházející z živočišné výroby. Svět bez živočišné výroby by proto vedl k významnému nárůstu používání syntetických hnojiv. To by způsobilo zvýšení závislosti evropských zemědělců na dovozu hnojiv, což by ohrozilo potravinové zabezpečení v Unii. Již dnes představují hnojiva třetinu nákladů zemědělců, v budoucnosti by produkce plodin nemusela být rentabilní, pokud by nedošlo k celosvětovému nárůstu cen plodin.
Hnojivo je pouze jedním z příkladů vedlejších produktů spojených s živočišnou výrobou. Mnoho dalších méně známých vedlejších produktů, jako jsou kosmetické výrobky nebo bioenergie bude těžké nahradit bez vysokých environmentálních, ekonomických a sociálních nákladů.
Dědictví evropské potravinářské kultury částečně zanikne
Úplný odklon od živočišné výroby by představoval velký problém pro uspokojení výživových potřeb všech obyvatel. Bez masa, sýrů, vajec a ryb ve stravě by obyvatelé EU nedostávali z potravin, které konzumují, dostatek několika různých základních živin. Strava založená pouze na rostlinách by také vyžadovala, aby jednotlivci jedli objemově více potravin a denně přijímali více kalorií, aby uspokojili své výživové potřeby, protože dostupné potraviny rostlinného původu nemají takovou denzitu živin jako potraviny živočišného původu.
Odklon od hospodářských zvířat by způsobil další propad v příjmu vápníku, vitaminů A a B12 a některých důležitých mastných kyselin (z ryb) ve výživě občanů. Ty jsou důležité, protože pomáhají snižovat výskyt kardiovaskulárních onemocnění a zlepšují kognitivní funkce a zrak kojenců. Živočišné produkty jsou jediným dostupným, nedoplňkovým, zdrojem některých mastných kyselin a vitaminu B12.
V této situaci by imitace masa vyráběné jen minimálním počtem potravinářských podniků a výroba vitaminu B12 farmaceutickým průmyslem nahradily zemědělce a živočišnou výrobu ve venkovských oblastech.
Uhlíková stopa našich jídel se výrazně nesníží.
Z hlediska změny klimatu by svět bez hospodářských zvířat pravděpodobně nebyl takový, jak by někteří očekávali. Bez přežvýkavců by se údržba naší pastevecké luční a živé krajiny stala velmi obtížnou. Například lesy by se staly náchylnějšími k požárům v případě extrémních teplot. Studie, kterou v USA na toto téma vypracovali zoologové Mary Beth Hallová a Robin R. White, uvažovala o tom, že celkové odstranění hospodářských zvířat v USA by při zvážení hlavního vedlejšího důsledku opuštění chovu hospodářských zvířat představovalo pokles celkových emisí v USA pouze o zhruba 2,6 %. Vzhledem k různorodosti a rozdílům v modelech hospodaření mezi Evropou a USA lze jen předpokládat, že v Evropě by byl přínos ještě menší. Kromě toho existuje jen málo hodnocení uhlíkové stopy syntetických tkání imitujících maso, které by podle prvotních výsledků nemusely být tak environmentálně příznivé, jak se zprvu očekávalo1.
V prohlášení pracovní skupiny pro zvířata z roku 2017 Jean-Louis Peyraud, výzkumný pracovník INRA, uvedl: "Svět bez chovu hospodářských zvířat je jen krátkodobou, střednědobou a dlouhodobou utopií. Je načase, abychom se vrátili k realističtějším postojům založeným na faktech. Odstranění chovu hospodářských zvířat by bylo pro lidstvo naprostým nesmyslem. Neznamená to však, že nepotřebujeme zlepšit způsob chovu zvířat, respektovat je, nabídnout jim důstojný život a zajistit, aby jejich porážka proběhla bez bolesti a stresu. Musíme pokračovat ve výzkumu a inovacích, abychom snížili negativní dopady chovu hospodářských zvířat a zvýšili služby, které poskytuje naší společnosti." Zdroje: - https://www.pnas.org/content/114/48/E10301.full
- https://www.futura-sciences.com/planete/actualites/rechauffement-climatique-viande-in-vitro-encore-pire-planete-vraie-75120/
- http://pr.euractiv.com/pr/world-without-livestock-farming-makes-no-sense-humanitarian-economic-ecological-and-agronomic
Prvním klíčovým dopadem snížení počtu chovů hospodářských zvířat bude oslabení venkovské struktury, ohrožení zachování našich venkovských oblastí a jejich atraktivity. Na každou farmu s chovem hospodářských zvířat připadá 7 pracovních míst, která jsou na venkově udržována! Dalším významným nepříznivým důsledkem snižování počtu hospodářských zvířat budou i dopady na půdu a biologickou rozmanitost.
Živočišná výroba je hluboce zakořeněná v tradicích evropského venkova a je přítomna téměř ve všech venkovských oblastech Evropy, kde nabízí širokou rozmanitost výrobních systémů v závislosti na místních a zeměpisných podmínkách. Odvětví živočišné výroby významně přispívá k evropskému hospodářství (168 miliard EUR ročně, 45 % celkové zemědělské činnosti) a vytváří přímá pracovní místa pro 4 miliony lidí a nepřímo podporuje práci 30 milionů lidí, většinou ve venkovských oblastech. Evropský průmysl spojený s živočišnou výrobou (zpracování mléka a masa, krmiva pro hospodářská zvířata) dosahuje ročního obratu přibližně 400 miliard EUR. Živočišná výroba by v budoucnu mohla ve skutečnosti významně přispět k oběhovému hospodářství nebo digitalizaci průmyslu.
Potravinářská a živočišná výroba je také hlavním příspěvkem venkovských oblastí k obchodní bilanci EU. EU je obecně soběstačná v živočišných produktech a prodává je na světových trzích (19,5 mld. EUR). Je čistým vývozcem vepřového masa, mléčných výrobků, drůbežího masa a vajec. Ve složitějším mezinárodním prostředí je udržení dynamického odvětví živočišné výroby silnou stránkou, která prospívá nejen evropským venkovským oblastem, ale vlastně celé Evropě, a to i mimo zemědělský sektor. Díky své vývozní kapacitě může EU také prosazovat své vysoké standardy v oblasti bezpečnosti potravin, životního prostředí, zdraví a dobrých životních podmínek zvířat a nutit své obchodní partnery, aby zvyšovali své vlastní standardy.
V současné době žijí téměř tři čtvrtiny evropské populace ve městech a předpokládá se, že do roku 2050 toto číslo vzroste na 80 %, což z Evropy učiní spolu se Severní Amerikou nejvíce urbanizovanou kontinentální oblast na světě. Mezi mnoha důvody, které nadále vedou k odlivu venkovských komunit do měst, je patrná jasná souvislost s vyšší úrovní příjmů. Snížení počtu hospodářských zvířat by mohlo tento trend urbanizace přímo posílit.
Zdroje: - Evropské trendy urbanizace
Maso bylo a stále je důležitým pilířem naší výživy, který poskytuje širokou škálu cenných živin, jež naše tělo snadno vstřebává. Spolu s dalšími potravinami živočišného původu, jako jsou ryby, vejce a mléko, hraje také důležitou roli v řadě kulturních tradic a receptů v celé Evropě.
Lidé jsou biologicky přizpůsobeni stravě, která obsahuje maso, a to hraje důležitou roli ve zdravé a vyvážené stravě. Některé živiny obsažené v mase a dalších potravinách živočišného původu totiž není vždy snadné získat z rostlinných potravin (někdy je to dokonce nemožné).
Maso je vynikajícím zdrojem řady vitaminů, minerálů a základních mikroživin, které tělo snadno vstřebává. Například 100 g červeného masa dodá přibližně 25 % doporučené denní dávky (RDA) riboflavinu, niacinu, vitaminů B5 a B6 a dvě třetiny vitaminu B12.
Strava chudá na potraviny živočišného původu může vést k různým výživovým nedostatkům. Studie prokázaly, že strava s nízkým obsahem masa může představovat riziko pro vývoj mozku a reprodukčního systému. Potraviny živočišného původu jsou rovněž v prvních 1 000 dnech života kojenců a pro vývoj kostry a mozku dospívajících zcela nezbytné.
V mase a zpracovaných masných výrobcích se nachází několik důležitých bioaktivních látek, jako je vitamin B1, železo, zinek, cholin, L-karnitin, konjugovaná kyselina linolová, glutathion, taurin a kreatin, které byly zkoumány pro své fyziologické vlastnosti.
Například konjugovaná kyselina linolová (CLA) vzbudila v posledních dvou desetiletích značnou pozornost pro své rozmanité biologicky prospěšné účinky. CLA moduluje imunitní a zánětlivé reakce a zlepšuje kostní hmotu, zatímco karnosin má silné antioxidační a antigenotoxické účinky, včetně působení proti stárnutí buněk.
Shrneme-li to, vyvinuli jsme se jako všežravci a maso bylo po miliony let hlavní složkou naší stravy. Maso a zpracované masné výrobky lze bezpečně konzumovat jako součást zdravé a vyvážené stravy.
Zdroje: - https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/22452730
- Měly by výživové směrnice doporučovat nízký příjem červeného masa? - Zdravotní dopady rizikové stravy ve 195 zemích, 1990-2017: systematická analýza pro studii Global Burden of Disease Study 2017.
V západních zemích se spotřeba červeného masa mění a jeho roli ve společnosti ovlivňuje několik faktorů, například ekonomické, environmentální, etické a zdravotní otázky. V přepočtu na kilogramy na obyvatele je v současné době v Evropě nejčastěji konzumovaným masem vepřové maso.
Spotřeba hovězího a telecího masa má v Evropě stejně jako v mnoha jiných regionech světa klesající tendenci.
Podívejte se na několik grafů z FAOSTATu s nejnovějšími trendy...
Ne. Většina důkazů pochází pouze z pozorování a je založena na příjmu zpracovaného masa v objemu, který převyšuje průměrný příjem ve většině evropských zemí. Pokud se tedy budeme řídit vědeckými poznatky, můžeme říci pouze to, že strava s vysokým obsahem zpracovaného masa je spojena se zvýšeným rizikem kolorektálního karcinomu. Zvýšené riziko ale neznamená, že konzumace červeného a zpracovaného masa způsobuje rakovinu, protože k tomu by bylo zapotřebí přesnějších studií. Zajímavé je, že studie ve Velké Británii zjistila podobný výskyt rakoviny tlustého střeva/kolorekta u vegetariánů a lidí, kteří jedí maso, což naznačuje, že konzumace masa obecně není hlavní příčinou tohoto onemocnění.
Souvislost mezi potravinami, masem a rakovinou je velmi obtížné zkoumat, protože existuje mnoho skutečných nebo domnělých prvků, které mohou podporovat vznik a rozvoj rakoviny. Vnitrostátní orgány vycházejí z doporučení, která vypracovala Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) a která vyzdvihují a klasifikují uvažované činitele, jistě nebo pravděpodobně odpovědné za vznik rakoviny.
"Karcinogenní" je označení pro látku, která může způsobit rakovinu. Problém z hlediska komunikace s veřejností spočívá ve slovese "způsobovat". V tomto případě není možné podat jednoznačný výklad příčina-následek. Jinými slovy, není možné říci "pokud budete jíst zpracované maso, TAK určitě dostanete rakovinu tlustého střeva". Stejně tak není možné říci, že pokud je někdo vystaven působení karcinogenní látky, určitě dostane rakovinu. Vědci se drží premisy, že "karcinogenní" je něco, co přijímané v určitých dávkách a po určitou dobu může zvýšit riziko vzniku určitého typu rakoviny po celý život. Když se však taková informace sdělí široké veřejnosti, často se interpretuje tak, že pokud je nějaká látka nebo potravina karcinogenní, zcela jistě to způsobuje rakovinu.
Každý má svůj názor na rizika a pravděpodobnosti a k potvrzení nebo vyvrácení určitých názorů jsou používány i neoficiální důkazy. A tak se někteří lidé budou domnívat, že pokud nejíme určitou potravinu nebo něco s karcinogenní látkou, pak jsme jistě před rakovinou v bezpečí. Bohužel to není pravda. Můžeme dostat (a statisticky se to stává!) rakovinu plic, i když nekouříme, a rakovinu tlustého střeva, i když jsme striktní vegani. Nikdo nikdy nebude schopen s jistotou říci, zda i při každodenní konzumaci zpracovaného masa dostaneme rakovinu tlustého střeva či nikoliv. To však neznamená, že by konzumace určité potraviny nebo její nekonzumace vystavila někoho stejnému riziku.
Pokud se vrátíme ke zprávě IARC, jednotlivé látky nejsou klasifikovány podle toho, jak jsou karcinogenní, a zpráva se nezabývá ani odhadem individuálního nebo kolektivního rizika expozice dané látce, pokud se zjistí, že je karcinogenní. To znamená, že není správné přistupovat ke všem karcinogenním činitelům stejně. Tvrzení, že "zpracované maso je jako kouření nebo azbest", je hluboce mylné a rozhodně není službou veřejnému mínění. Zajímavá je také poznámka týkající se množství konzumace, které IARC zkoumá, a to 50 gramů zpracovaného masa nebo 100 gramů červeného masa denně. Tato úroveň spotřeby je mnohem vyšší než u evropských spotřebitelů a obecně u zbytku světa.
Spotřebitelé, stejně jako většina lidí, kteří jsou konfrontováni s rozhodováním, mají různé reakce, takže informace poskytované autoritativními zdroji jsou velmi důležité a měly by být doporučovány spíše než zdroje, které nejsou založeny na vědeckých poznatcích. Někteří se mohou rozhodnout pokračovat v konzumaci potraviny, protože zvýšené riziko je malé. Jiní se mohou rozhodnout spotřebu snížit. Nejdůležitější věcí, kterou by autority měly mít na paměti, je sdělit jakékoli potenciální riziko jasným a správným způsobem. Zdroje: - (2014) Am J Clin Nutr 100(suppl): 378S-85S.
Neexistuje žádný objektivní důvod, aby se zpracování de facto ztotožňovalo s nezdravostí. Je pravda, že některé specifické aspekty zpracování potravin mohou být skutečně zdraví škodlivé, například tvorbou transmastných kyselin nebo snížením dostupnosti mikroživin, ale zpracovaného masa, jako je šunka, salám a klobásy, se to většinou příliš netýká.
Oxfordský slovník slovo "processing" definuje jako "provedení řady mechanických nebo chemických operací s (něčím) za účelem jeho úpravy nebo uchování". Některé kroky zpracování jsou neškodné nebo mohou být dokonce prospěšné, například umožňují konzervaci nebo zvyšují biologickou dostupnost mikroživin nebo jiných prospěšných látek. Binární opozice jako "zpracované/přírodní", z nichž jeden pojem je více ceněn než druhý, byly poststrukturální teorií odhaleny jako pouhé kulturní konstrukty, nikoliv jako základní kategorie, o které se můžeme s jistotou opřít.
Některé složky používané k výrobě masných výrobků mají navíc senzorické, technologické a zejména hygienické výhody, které jsou většinou opomíjeny, zatímco jejich potenciální negativní dopady jsou přeceňovány. Například dusičnany ve fermentovaném mase vedou k rozvoji barvy a chuti a ke zvýšení bezpečnosti potravin, přičemž tyto podíly jsou velmi malé ve srovnání s příjmem prostřednictvím pitné vody nebo zeleniny. Zdroje: -
Gibney et al., 2017
- Cornwell et al., 2018; King a White, 1999
- Ribas-Agustí et al., 2017; Weaver et al., 2014
Přidávání látek do potravin za účelem snadného skladování potravin není chemický nebo průmyslový vynález, ale prastará tradice. Používání soli byl a stále je způsob, jak konzervovat maso a potlačit růst bakterií.
Mezi příklady přidávání látek do potravin patří: přidání kyselé šťávy (např. citronové), aby se zabránilo zčernání zeleniny; použití kouře ze dřeva, zejména ze dřeva bohatého na pryskyřici; a ve specifickém případě masa použití soli. Staří Římané vypozorovali, že sůl zlepšuje výrobu uzenin a salámů, protože zabraňuje hnědnutí masa a zejména brání množení nežádoucích bakterií.
Právě proto se při výrobě některých uzenin přidávají dusičnany a dusitany v kontrolovaném množství.
V roce 2003 Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) ve vědeckém stanovisku pro Evropskou komisi výslovně uvedl, že "ve většině zpracovaných masných výrobků je přídavek dusitanů (nebo dusičnanů) nezbytný, aby se zabránilo vzniku a produkci toxinů C. botulinum".
Díky použití chladničky a mikrobiologickým znalostem, kromě dodržování hygienických pravidel a využití bakteriostatických vlastností koření a bylinek, jako je česnek, pepř a chilli, lze v dnešní době vyrábět bezpečné uzeniny s použitím malého množství konzervačních látek.
Například u parmské šunky s chráněným označením původu (CHOP = chráněné označení původu), není díky prodlouženému procesu zrání nutné používat dusičnany. Jako u všech látek, i v případě těchto sloučenin může jejich nadměrná konzumace vést k negativním zdravotním důsledkům.
Ačkoli je třeba poznamenat, že dusičnany jsou součástí mnoha rostlinných potravin (salát obsahuje 3 gramy na kg), nutriční rovnováha je způsob, jak zhodnotit přínosy jednotlivých potravin a snížit zdravotní rizika.
Zdroje: -
EFSA: Přehodnocení dusitanu draselného (E 249) a dusitanu sodného (E 250) jako potravinářských přídatných látek.
Konzumace masa nebo takzvaných „imitací masa“ je věcí osobní volby, ale je důležité, aby byl spotřebitel před touto volbou dobře informován o jejich vlastnostech, výrobních postupech atd. Z hlediska dopadu na životní prostředí však na základě v současnosti dostupných údajů nepředstavuje výroba in vitro žádnou ekologickou výhodu ve srovnání se skutečným masem.
Obecně by bylo v EU moudré posoudit rizika pro lidské zdraví, než se začne tento typ produkce propagovat jako lepší alternativa k chovu hospodářských zvířat.
Vyrábět maso bez zvířat je dlouhodobým přáním některých lidí. Již Churchill ve 30. letech 20. století uvažoval o budoucnosti laboratorně pěstovaných tkání imitujících maso. Realita, která se za touto utopií skrývá, však nemusí být nutně taková, jakou by Churchill očekával.
„Maso“ vypěstované v laboratoři, kultivované „maso“, „maso“ in vitro (IVM) jsou různé výrazy, které začaly získávat na popularitě v roce 2013 poté, co Mark Post z Utrechtské univerzity vyrobil a ochutnal celosvětově první "hamburger" z kmenových buněk. Od té doby jsou laboratorně pěstované tkáně imitující maso prezentovány v obecných médiích jako jeden z nejslibnějších alternativních zdrojů "masa", který řeší jak otázky welfare zvířat, tak bezpečnosti potravin a zároveň chrání životní prostředí. Tato alternativa ke konvenčnímu masu přilákala obrovské investice, zejména od známých digitálně-technologických společností, které nyní sázejí na rychlé rozšíření těchto produktů na trhu na úkor tradiční živočišné výroby. Při pohledu na akademické publikace se však zdá, že vědecká komunita je v porovnání s běžnými médii k vývoji „masa“ in vitro skeptičtější…
„Maso“ in vitro nevzniká kouzlem, je nutné ho vyrobit!
Podle definice Marka Posta je „maso“ in vitro potravina získaná z tkání a buněk vypěstovaných v laboratoři, nikoli v živém organismu. Z věcného hlediska je „maso“ in vitro shluk svalových buněk odebraných zvířeti, které se množí v Petriho miskách s kultivačním médiem dostatečně bohatým na to, aby se buňky mohly množit. V dnešní době i při použití nejmodernějších technik kultivační média stále potřebují buď hormony, růstové faktory, fetální telecí sérum, antibiotika nebo fungicidy, aby umožnily vývoj buněk. Vzhledem k tomu nelze „maso“ in vitro považovat za "přírodní" alternativu k masu produkovanému v EU, jehož produkce musí dodržovat přísné normy pro používání antibiotik a zabraňuje používání hormonů. Ve skutečnosti nelze takové výrobky ani nazývat "masem", protože některé důležité typy buněk (např. nervy, adipocyty atd.) nejsou součástí laboratorně vypěstované hmoty, která je pouze buněčnou kulturou.
Dopady produkce laboratorně pěstovaných tkání imitujících maso na životní prostředí zůstávají diskutabilní.
Zatím není jasné, zda by produkce laboratorně pěstovaných tkání imitujících maso byla klimaticky udržitelnější alternativou. Klimatické dopady výroby laboratorně pěstovaných imitací budou záviset na tom, jaké úrovně dekarbonizace výroby energie bude možné dosáhnout, a na konkrétní ekologické stopě výroby. Je třeba vypracovat podrobné a transparentní LCA (hodnocení životního cyklu) skutečných systémů produkce laboratorně pěstovaných tkání imitujících maso. Na základě v současnosti dostupných údajů nepředstavuje laboratorní produkce žádnou environmentální výhodu ve srovnání se skutečnou produkcí masa.1. Skutečnost, že produkce laboratorně pěstovaných tkání imitujících maso je energeticky náročný proces a že se při něm používají sloučeniny a molekuly, které jsou pro krmení zvířat běžně nepřípustné (hormony, antibiotika atd.), se často ignoruje.
Přijetí spotřebiteli
Vědci se domnívají, že umělé tkáně mohou mít vysoký obsah bílkovin, ale stále panují velké obavy ohledně obsahu železa a vitaminu B12. Kromě výživových hodnot je jednou z výzev pro umělé tkáně napodobit tradiční maso z hlediska senzorické kvality/chuti za přijatelnou cenu, aby se stalo přijatelným pro budoucí spotřebitele.
Zdroje: -
Hocquette et al., 2013
- Časová osa kultivovaného masa
- Kultivované maso v západních médiích: Bill Gates a Richard Branson sázejí na to, že laboratorně pěstované maso může být potravinou budoucnosti - https://www.futura-sciences.com/planete/actualites/rechauffement-climatique-viande-in-vitro-encore-pire-planete-vraie-75120/
- Je možné zachránit životní prostředí a uspokojit spotřebitele umělým masem? - The disproportionate coverage of vegetarian reactions, demographic realities, and implications for cultured meat marketing - Bill Gates and Richard Branson are betting lab-grown meat might be the food of the future - https://www.futura-sciences.com/planete/actualites/rechauffement-climatique-viande-in-vitro-encore-pire-planete-vraie-75120/ - Is it possible to save the environment and satisfy consumers with artificial meat? - Co je umělé maso a co znamená pro budoucnost masného průmyslu? - Dopady kulturního masa a hovězího dobytka na klima - John Lynch a Raymond Pierre Humbert
- Laboratorní maso je dostatečně levné, aby si ho mohl koupit každý
- Přijetí kulturního masa spotřebiteli: Systematický přehled