ÚLOHA CHOVU HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT V PREVENCI LESNÍCH POŽÁRŮ
Letos v létě shořelo jen ve dvou evropských zemích, Španělsku a Portugalsku, více než 350 000 hektarů půdy, což je plocha odpovídající velikosti ostrova Mallorca. Důsledky se neměří pouze v hektarech spálené půdy: byly zasaženy celé komunity, zničeny ekosystémy, náklady již přesáhly 600 milionů eur a byly vypuštěny obrovské množství uhlíku: od začátku roku bylo vypuštěno 39,4 Mt CO₂. Vzhledem k tomu, že jedno auto vyprodukuje ročně přibližně 4 tuny CO₂, odpovídá to emisím téměř 10 milionů aut, což je zhruba srovnatelné s celkovými ročními emisemi aut v celé zemi, jako je Nizozemsko.
Katastrofa, která se každým rokem opakuje s rostoucí frekvencí a intenzitou, jak uvádí Společné výzkumné středisko Evropské komise, je způsobena změnou klimatu, opouštěním zemědělské půdy a hromaděním suché vegetace. Vzhledem k těmto scénářům již není otázkou, proč k lesním požárům dochází, ale jak jim můžeme účinně předcházet. A zde vstupuje do hry často opomíjený faktor: role hospodářských zvířat.
Chov hospodářských zvířat může představovat udržitelnou metodu prevence lesních požárů
Prevence lesních požárů vyžaduje integrované strategie, které zahrnují aktivní lesní hospodaření, dohled, monitorovací technologie a politiky civilní ochrany. Ignorovat potenciál (hospodářských) zvířat by však byla chyba. Dnes je vědecky prokázáno, že hospodářská zvířata mohou být při správném chovu cenným spojencem v boji proti lesním požárům. Krávy, ovce, kozy a koně nejenže přeměňují trávu a keře na zdroj potravy, ale zároveň pomáhají snižovat to, co vědci nazývají „palivovou zátěží“, tedy hořlavou biomasu, která živí plameny. V mnoha oblastech Evropy, zejména tam, kde bylo zemědělství opuštěno, může chov hospodářských zvířat představovat udržitelnou, nákladově efektivní a multifunkční metodu ke zmírnění rizik.
Jak vysvětluje španělský veterinář Juan Pascual, autor knihy „Be Omnivore (for Your Health and Planet) “: „Extenzivní chov hospodářských zvířat snižuje množství hořlavé biomasy. Zvířata se pasou na trávě a keřích, tedy na materiálu, který živí požáry. Studie ukazují , že tam, kde se vyskytují stáda, jsou požáry méně časté a méně intenzivní.“ Využití býložravců, domácích nebo divokých, může představovat účinnou strategii ke snížení rizika a intenzity lesních požárů, zejména v oblastech opuštěných zemědělstvím. Když se zemědělská půda již neobhospodařuje, keře a stromy mají tendenci růst nekontrolovaně, čímž se zvyšuje množství hořlavé biomasy, která činí krajinu náchylnější k požárům. Býložravci tím, že se živí trávou, keři a větvemi, přirozeně pomáhají tuto akumulaci snižovat. Ukázalo se, že zvláště účinné jsou smíšené skupiny býložravců, které kombinují pastvu a okusování, stejně jako integrace druhů s různými stravovacími návyky.
Podpora chovu hospodářských zvířat v opuštěných oblastech jako preventivní opatření proti lesním požárům
Podpora chovu hospodářských zvířat v opuštěných oblastech není pouze preventivním opatřením proti lesním požárům, ale také ekonomicky udržitelným řešením, které může poskytnout další ekosystémové služby a zvýšit hodnotu půdy. Z tohoto důvodu by zemědělské, lesnické a protipožární politiky mohly silněji podporovat využívání zvířat jako nástroje prevence. Udržování nebo znovuzavedení pastvin, ať už s domácími nebo divokými zvířaty, je slibnou strategií na ochranu venkovských oblastí, které jsou nejvíce vystaveny riziku lesních požárů.
„Historie to potvrzuje,“ píše Juan Pascual ve svém nedávném příspěvku na LinkedIn. „Vyhynutí velkých býložravců během kvartéru vedlo k dramatickému nárůstu lesních požárů, jak ukazuje výzkum několika amerických univerzit.“ Při studiu příčin a dynamiky lesních požárů se obvykle zaměřuje především na vliv klimatu, zatímco účinky pastvy zůstávají méně prozkoumané. Aby prozkoumali tento aspekt, považovali vědci vyhynutí býložravé megafauny za jakýsi „přírodní experiment“, který pomáhá pochopit, jak přítomnost nebo absence býložravců ovlivňovala četnost lesních požárů. Analýzou fosilních uhlíkových usazenin, které slouží jako indikátory minulých požárů, bylo zjištěno, že po tomto vyhynutí se četnost a intenzita požárů na pastvinách výrazně zvýšila. Nárůst byl zvláště výrazný na kontinentech, které ztratily největší počet velkých býložravců, zatímco zmizení spásajících zvířat, která se živí hlavně keři a větvemi, nemělo stejný účinek. Velcí býložravci tedy hráli klíčovou roli při utváření požárních režimů a tyto účinky je třeba zohlednit jak při rekonstrukci historie planety, tak při pokusech o předpověď budoucí dynamiky globálních lesních požárů.
Hospodářská zvířata představují ekologický zdroj
Hospodářská zvířata proto představují ekologický zdroj, který je levný a schopný vytvářet hodnotu. „To, co na první pohled vypadá jako ‚suchá tráva‘, se ve skutečnosti stává vysoce kvalitním proteinem v podobě masa a mléka a zároveň udržuje zaměstnanost na venkově a kulturní krajinu, která definuje velkou část našeho venkova,“ vysvětluje Juan Pascual. „Existuje však stále zřetelnější problém: venkovské obyvatelstvo se zmenšuje a stárne. Venkov se vylidňuje a bez zemědělců a pastevců se vegetace hromadí, až se promění v palivo připravené k zapálení ničivých požárů.
Co můžeme dělat? Především podporovat ty, kteří zůstávají. Zemědělci se každý den starají o zvířata, zodpovědně hospodaří s půdou a poskytují nám potraviny. To však nestačí: musíme také ocenit jejich produkty, protože bez spotřeby není budoucnost pro ovce, kozy a skot. Pokud poptávka po mase a mléce drasticky poklesne, zvířata také zmizí a s nimi i pastviny, které pomáhají kontrolovat vegetaci a chránit naši krajinu.“
Důležitost dobré politiky
Dalším zásadním bodem jsou politiky. SZP již poskytuje finanční podporu, ale v budoucnu může být nutné uznat a odměňovat ekosystémové služby, které poskytuje zemědělství a chov hospodářských zvířat, jako je sekvestrace uhlíku a prevence lesních požárů. „Některá města, jako například Barcelona, začala experimentovat s využíváním koz k čištění lesů v okolí měst,“ poznamenává Pascual. „Je to krok správným směrem, ale nedostatečný, pokud jsou zároveň přijímány politiky , které stigmatizují například konzumaci červeného masa ve školách. Nemůžeme požadovat více hospodářských zvířat z environmentálních důvodů a zároveň odrazovat od konzumace produktů, které poskytují.“
Nakonec to, co dnes potvrzuje výzkum, bylo dobře známo pastevcům v minulosti: louka nebo les, na kterých se pasou zvířata, se nezaplňuje plevelem a podrostem, a proto je mnohem méně pravděpodobné, že shoří. S ohledem na prevenci lesních požárů budeme možná muset znovu využít tohoto starodávného spojenectví mezi lidmi, přírodou a zvířaty.