CHOV ZVÍŘAT JE KRUTÝ! ZVÍŘATA BY MĚLA MÍT STEJNÁ PRÁVA JAKO LIDÉ! - CO SE ZA TĚMITO TVRZENÍMI SKRÝVÁ?
Není náhodou, že první zákon na ochranu zvířat na světě byl přijat v britském parlamentu v roce 1822. V té době byl významnou osobností britské společnosti britský morální filozof Jeremy Bentham, zakladatel utilitarismu. Benthamův utilitarismus tvrdí, že morálně správné jednání je takové, které přináší nejlepší výsledek pro co největší počet jedinců – a to se týká i zvířat. Nejlepší výsledek se počítá jako celkové množství potěšení nebo štěstí minus celkové množství bolesti nebo utrpení.
Benthamova myšlenka vydláždila cestu k dnešním společnostem zaměřeným na welfare, ale je také filozofickým základem welfare zvířat. Myšlenka, že hospodářská zvířata by neměla trpět například stresem, strachem, nemocemi nebo zraněními, je zavedeným vodítkem přinejmenším od 60. let 20. století. Od té doby se pojetí welfare zvířat vyvíjí směrem vyžadujícím nejen zamezení utrpení, ale také přítomnost pozitivních emocí, např. koncepce Evropské komise Welfare Quality.
Výzkum v oblasti welfare zvířat eliminuje jejich utrpení
Jakékoli tvrzení, že chov zvířat je krutý, přímo souvisí s pojmem utrpení zvířat. Utrpení se v chovech zvířat může vyskytovat jen výjimečně, ale v žádném případě není v Evropě normou. Týrání zvířat může být způsobeno špatným řízením nebo nedostatečným výcvikem a vždy by mělo být signalizováno příslušným orgánům.
Díky osvědčeným vědeckým metodám jsou výzkumníci zabývající se dobrými životními podmínkami zvířat skutečně dobře vybaveni k tomu, aby zjistili, zda zvířata trpí, či nikoli, a velká část moderního výzkumu dobrých životních podmínek zvířat se zaměřuje na obohacování prostředí, jehož cílem je zvýšit pozitivní emocionální stav hospodářských zvířat. Tyto vědecky podložené poznatky jsou a budou nadále rozvíjeny a promítají se do moderních systémů ustájení hospodářských zvířat. Tyto systémy ustájení jsou navrženy tak, aby zvířata měla celkově pozitivní zážitek z vlastního života – pokud by zvířata obecně trpěla, takové systémy ustájení by jednoduše nebyly povoleny.
Vyvážení bolesti a potěšení se rychle stává osobní záležitostí
Důležitou kritikou Benthamova utilitarismu je způsob, jakým máme vypočítávat výsledek našeho jednání v měřítkách „utrpení“ a „štěstí“. Je zřejmé, že takové výpočty se mohou rychle stát věcí osobního názoru a interpretace.
Ve prospěch chovu zvířat můžeme argumentovat pracovními místy, která vytváří, rodinami, které podporuje, nezbytností živočišných bílkovin v naší stravě, tvůrčí rozmanitostí kuchařů a designérů, bezpečností dodávek potravin a mnoha dalšími věcmi, které přispívají k lidskému blahobytu. Někteří lidé však budou tvrdit, že tyto přínosy nepřeváží jakýkoli druh utrpení jednotlivých zvířat, a stejně jako není možné mít dopravu bez dopravních nehod, nemůže být ani chov zvířat bez zvířat, která se občas ocitnou v nouzi. Jako takový je postoj „nulové bolesti“ legitimní, ale samozřejmě existuje mezi jinými legitimními postoji v naší svobodné společnosti s jejími různými hodnotami.
To, zda je chov zvířat krutý, či nikoli, závisí na osobních hodnotách a interpretaci utrpení. Je však obtížné, ne-li nemožné, najít jakýkoli život – lidský či nelidský – který by někdy nebyl vystaven bolesti. V moderním zemědělství je standardem co nejrychlejší ošetření zvířat v nouzi, a pokud to dokážeme akceptovat, lze chov zvířat jen stěží považovat za krutý.
Zdroje: – EU Welfare Quality Network
– Brambell 1965 reference