DUŠEVNÍ STRÁDÁNÍ EVROPSKÝCH ZEMĚDĚLCŮ, NEVIDITELNÁ MOTIVACE JEJICH PROTESTŮ

Protesty zemědělců po celé Evropě jsou v těchto dnech na titulních stranách novin, stovky traktorů blokují dopravu ve velkých evropských městech, vyčerpaní po letech ekologické politiky, kterápodkopává přežití jejich činnosti. Existuje však méně známý důvod těchto akcí. Výzkum ukázal, že tlak, který je na zemědělce v průběhu let vyvíjen, má také výrazný negativní dopad na jejich zdraví a duševní pohodu. To je velmi znepokojující, ale zcela pochopitelné. V mnoha případech je jejich každodenní práce činností, která se předává po generace, a riziko neúspěchu vytváří kromě nesčetných potíží, s nimiž se odvětví v poslední době potýká, i velký psychický stres.

Farmy patří těmto rodinám po celé generace, ale evropské politiky často málo chrání jejich příjmy, což způsobuje finanční nejistotu a nutí mnoho farem k ukončení činnosti. Realita, ve které někteří zemědělci vážně uvažují o sebevraždě, je dramatičtější, než by se mohlo zdát. Průzkum provedený v roce 2023 mezi více než 250 irskými farmáři ukázal, že 20 % z nich v posledních dvou týdnech uvažovalo o sebevraždě, zatímco téměř 40 % uvádělo střední až extrémně vysokou míru stresu. V severní Belgii téměř polovina z 600 dotázaných zemědělců uvedla, že jejich práce je příčinou psychických potíží. Více než čtvrtina německých a rakouských zemědělců uvedla, že zažívá syndrom vyhoření, což je dvakrát více než v obecné populaci.

Pocit bezmoci, útlaku a nespravedlnosti může být nesnesitelný.

Zemědělci uvádějí, že se cítí zcela zdrceni klimatickou politikou, která je nespravedlivě označuje za hlavní znečišťovatele planety. Zvýšení nákladů, pokles prodejních cen a příliš přísná a nespravedlivá pravidla, jimiž se řídí jejich práce, nevyhnutelně poškozují i jejich duševní zdraví. Pocit bezmoci, útlaku a nespravedlnosti se prý pro mnohé stal nesnesitelným, a to tváří v tvář titulkům novin, které vykreslují zemědělský sektor jako hlavní příčinu globálního oteplování a ztráty biologické rozmanitosti. Zemědělský sektor, stejně jako mnoho dalších odvětví, ví, že musí snížit dopady na životní prostředí. Chov hospodářských zvířat v tomto ohledu prokázal úspěch při snižování emisí. Tato zlepšení by však neměla být zablokována tím, že se znemožní jejich realizace. Koneckonců, zemědělci jsou ti, kteří dodávají potraviny na pulty našich supermarketů.

Zemědělci stojí v čele boje proti změně klimatu

Zemědělci stojí v čele boje proti změně klimatu a zároveň patří k těm, kteří jsou jí nejvíce postiženi. Neudržitelný růst nákladů, stále přísnější předpisy týkající se emisí a omezení používání různých vstupů, negativní mediální obraz a zrušení dotací na zemědělská paliva však narušily jakýkoli respekt k jejich základní roli strážců půdy a dodavatelů potravin. Po druhé světové válce se zemědělcům říkalo, že mají udělat vše pro to, aby skoncovali s hladem a zajistili zásobování potravinami pro evropskou společnost. Dnes jsou však neustále kritizováni a označováni za znečišťovatele a mučitele zvířat. Taková neustálá kritika by vyčerpala každého.

“Mají pocit, že jsou obětním beránkem v titulku, jako by klimatickou krizi způsobili nepřiměřeně nad rámec své role,” řekla Louise McHughová, profesorka psychologie na University College Dublin a spoluvedoucí studie duševního zdraví irských zemědělců. McHughová říká, že zemědělci, s nimiž v rámci své studie hovořila, byli motivováni k tomu, aby se zapojili do inovativních postupů a politik, které řeší změnu klimatu. Podle zemědělců ale tyto politiky hlavně musí být proveditelné v praxi. Podle výzkumníků je třeba najít řešení a více podporovat duševní zdraví zemědělců. V Irsku proto již začali s nabídkou předmětů o duševním zdraví studentůmstudujícím zemědělské vědy.

Podle Franzisky Aumerové, která studuje zemědělskou školu vBavorsku, je také důležité zajistit, aby zemědělci měli více informací a příležitostí k dialogu. Franziska uvedla, že její nizozemský přítel si ve věku 25 let vzal život poté, co přišel o farmu, stejně jako mnoho dalších v Nizozemsku, kvůli přísnějším emisním normám dusíku. “Byl plný života. Za svou farmu bojoval celá léta,” řekla Aumerová. Navzdory tragickým příběhům, kterézažila, a výzvám, kterýmtoto odvětví čelí, Aumerová uvedla, že vzdát se proni nepřipadá v úvahu. “Doufám, že nás politici a společnost ocení a nabídnou nám podporu, aby naše profese měla budoucnost. A aby to lidi nezlomilo.”