ÚLOHA POTRAVIN ŽIVOČIŠNÉHO PŮVODU VE ZDRAVÉ A EKOLOGICKY UDRŽITELNÉ STRAVĚ.

Vědecké a politické debaty o úloze potravin živočišného původu ve zdravé a ekologicky udržitelné stravě se často rozcházejí. Potraviny živočišného původu, jako je maso, mléko, ryby a vejce, mají při konzumaci v doporučeném množství mnoho pozitivních účinků na zdraví. Díky svému bohatství na běžně nedostatkové živiny představují klíčovou strategii pro řešení podvýživy v zemích s nízkými a středními příjmy. Z těchto důvodů vědci stále častěji diskutují o úloze potravin živočišného původu a objasňují důkazy o jejich přínosech a rizicích pro zdraví a životní prostředí. Kritický přehled publikovaný v časopise Journal of Nutrition od Anne Mottetové pojednává o zdravotních přínosech potravin z živočišných zdrojů a jejich zdravotních rizicích. Článek se rovněž zaměřuje na jejich přínosy a rizika pro životní prostředí a přehled informací o alternativních bílkovinách a potravinách bohatých na bílkoviny.

Je dobře známo, že potraviny živočišného původu obsahují velké množství biologicky využitelných živin a mohou přispět k potravinovému zabezpečení a výživě. Jsou například jediným vlastním potravinovým zdrojem vitaminu B12 a obsahují více biologicky dostupných forem vitaminů A a D, železa a zinku než potraviny rostlinného původu. Nedostatek těchto mikroživin v kritických fázích života člověka může mít závažné a trvalé následky, včetně vrozených postižení, chudokrevnosti, sníženého růstu, kognitivních poruch, zvýšené náchylnosti k infekcím, křivice, snížené pracovní výkonnosti, slepoty a dokonce i smrti. Dokument poukazuje na to, že pro mnoho obyvatel subsaharské Afriky a jižní Asie by jejich zvýšená spotřeba mohla být přínosem díky zlepšení příjmu živin a snížení podvýživy.

Pokud jsou potraviny živočišného původu vyráběny ve vhodném měřítku a v souladu s místními ekosystémy a souvislostmi, mohou hrát důležitou roli v cirkulárních a rozmanitých agroekosystémech, které mohou za určitých okolností pomoci obnovit biologickou rozmanitost a degradovanou půdu a zmírnit emise skleníkových plynů z produkce potravin. Pastva hospodářských zvířat a produkce krmiv může pozitivně i negativně ovlivňovat zdraví půdy. Hnůj hospodářských zvířat přemisťuje v agroekosystémech organickou hmotu, živiny a vodu, zvyšuje produktivitu plodin a mnoho studií prokázalo, že při aplikaci hnoje dochází k trvalému nárůstu organické hmoty v půdě. Aplikace hnoje tedy omezuje pokles úrodnosti půdy, což je jeden z největších problémů při udržování zdravé půdy. Přímá a nepřímá spotřeba vody je rovněž jedním z problémů, který se často objevuje při zkoumání dopadů chovu hospodářských zvířat. Z 94 % představuje voda využívaná hospodářskými zvířaty “zelenou vodu” z dešťových srážek a více než třetina zelené vody pochází z produkce pastvin. Živočišná výroba založená na pastvinách proto může být metodou, jak produktivně využít tuto zelenou vodu, která by na půdu dopadala s hospodářskými zvířaty nebo bez nich. To má význam zejména pro pastviny na marginálních půdách, které o vodu nesoutěží s ornou půdou.

Na hovězí dobytek připadá 33 % spotřeby vody, na mléčný skot 18 % a na prasata 14 %. Podíl využití vody ze zavlažování (modrá voda) hospodářskými zvířaty na celkovém využití vody je poměrně nízký: 6 % u brojlerů a 14 % u prasat.

Za určitých okolností může být úprava stanovišť prospěšná pro biologickou rozmanitost tím, že zachová přirozené travní porosty. Například v Evropě patří luční stanoviště k typům ekosystémů s nejvyšší úrovní biologické rozmanitosti, protože dlouhá historie chovu hospodářských zvířat poskytla velkému množství druhů čas na přizpůsobení se specifickým podmínkám.

Pokud jde o zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se jí, politici si dobře uvědomují význam hospodářských zvířat. Zvláštní zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) o změně klimatu a půdě například s velkou jistotou konstatovala, že “postupy na straně nabídky mohou přispět ke zmírnění změny klimatu snížením emisí z plodin a hospodářských zvířat, vázáním uhlíku v půdě a biomase a snížením intenzity emisí v rámci udržitelných výrobních systémů”.

FAO stanovila tři hlavní strategie pro zmírnění dopadů změny klimatu na hospodářská zvířata:

1. Zvýšení efektivity a produktivity;
2. Lepší zapojení přežvýkavců do oběhového biohospodářství, posílení koproduktů ze zpracování plodin a rostlinných zbytků jako krmiva a recyklace energie a živin z hnoje;
3. Zvýšení obsahu organického uhlíku v půdě, zejména na pastvinách, prostřednictvím lepšího řízení pastvy.

Odhaduje se, že pokud všichni producenti přijmou technologie a postupy, které v současnosti používají nejúčinnější producenti, je možné snížit emise skleníkových plynů v odvětví živočišné výroby o 14-41 %.

Hospodářská zvířata spotřebují třetinu celosvětové produkce obilovin jako krmivo, což představuje 11 % celkové produkce krmiv; zbytek tvoří většinou rostlinný materiál bez dalšího přímého potravinářského využití nebo s omezeným využitím, jako je tráva, rostlinné zbytky a koprodukty ze zpracování plodin. Specializovaný trávicí trakt přežvýkavců jim umožňuje přeměnit tyto vláknité rostlinné materiály na vysoce kvalitní, pro člověka stravitelné bílkoviny, a přidat tak hodnotu produktům, které by jinak zůstaly nevyužity. Takové nepotravinářské produkty jako krmivo pro hospodářská zvířata mohou přispět k recyklaci biomasy a živin.

Živočišná výroba využívá hnůj jako hnojivo a recykluje živiny a organické látky. Celkové množství živin dostupných z chlévského hnoje převyšuje množství živin ze syntetických hnojiv a pokrývá více než 80 % celosvětové potřeby dusíku a fosforu pro zemědělské rostliny. Integrace plodin a hospodářských zvířat může snížit potřebu vstupů, jako je půda, voda a živiny, a zvýšit celkovou účinnost.

Lepší cirkularity lze dosáhnout zvýšením podílu krmiva pro hospodářská zvířata, které se skládá z trávy, rostlinných zbytků a koproduktů ze zpracování, které lidé nemohou spotřebovat. Recyklace a získávání živin a energie z živočišných odpadů zahrnuje aplikaci, kompostování a anaerobní rozklad hnoje pro výrobu bioplynu. Oběhové systémy chovu hospodářských zvířat mají potenciál zajistit významnou část denní potřeby bílkovin (50-60 g) a mohly by dodávat 9 až 23 g jedlých bílkovin na osobu a den, pokud by se veškerý potravinový odpad mohl recyklovat jako krmivo pro zvířata.

Neexistuje žádný univerzální přístup, žádné obecné nebo průměrné množství potravin z živočišných zdrojů, které jsou zdravé a ekologicky udržitelné. Záleží na místním kontextu a zdravotních prioritách a nevyhnutelně se bude v průběhu času měnit s tím, jak se bude vyvíjet populace a jak se budou vyvíjet výživové problémy.

Snahy vlád a organizací občanské společnosti o zvýšení nebo snížení spotřeby potravin živočišného původu by měly zahrnovat místní zúčastněné strany, kterých se případné změny týkají. Je zapotřebí politik, programů a pobídek, které zajistí osvědčené postupy při výrobě, omezí nadměrnou spotřebu tam, kde je vysoká, a udržitelně zvýší spotřebu tam, kde je nízká.