JAK ŘÍDIT ZDRAVÍ ZVÍŘAT
Zvířata, stejně jako lidé, mohou onemocnět bez ohledu na způsob chovu a vyžadují řádnou péči veterináře a chovatele. Snížení počtu infekcí u zvířat je také důležité pro zlepšení bezpečnosti potravin a výnosů a pro snížení utrpení zvířat. Správný chov, biologická bezpečnost a hygiena jsou základními kameny ochrany zdraví a dobrých životních podmínek zvířat na evropských farmách.
Zemědělec řídí zdraví zvířat ve spolupráci s veterinárním lékařem a dalšími zemědělskými poradci. Začíná to výběrem zvířat, při kterém zemědělec hledá vlastnosti, jako je dlouhověkost zvířat, odolnost, efektivita využívání zdrojů a vliv na životní prostředí. Pokračuje plánem řízení zdraví zvířat, který zahrnuje koncepce, jako jsou opatření biologické bezpečnosti, vhodné ustájení, dobrá hygiena, vhodná výživa, pravidelné sledování zdraví a dobrých životních podmínek, včetně očkování, pokud je doporučeno, a léčba nemocí, pokud je to nutné.
Používání očkování k prevenci onemocnění spolu s dobrou hygienou v chovu, zdravotními plány a správnou výživou jsou prvními kroky ke snížení výskytu bakteriálních onemocnění. Zemědělci se drží zásady, že prevence je vždy lepší než léčba. Používání diagnostiky a dalších inovativních technologií, jako je digitální monitoring, může také pomoci s dřívějším odhalením onemocnění a podpořit cílenější řízení zdraví.
Chov zvířat má zásadní význam pro zlepšení dobrých životních podmínek zvířat a zároveň pro řešení zásadních otázek bezpečnosti potravin a veřejného zdraví, kvality produktů a zachování genetické rozmanitosti. Například genetické zlepšování prasat, drůbeže a ryb v posledních 30 letech umožnilo spolu s vědou o výživě zvířat výrazně zlepšit poměr konverze krmiva, aniž by to mělo vliv na dobré životní podmínky zvířat. Hospodářská zvířata se stala efektivnějšími v přeměně krmiva na živočišný produkt, což znamená, že zemědělci potřebují pro svá stáda méně krmiva, aby dosáhli stejných nebo dokonce lepších výsledků.
Pro zemědělce to znamená finanční zisk, ale také ekologickou výhodu díky menší produkci hnoje, a tedy menšímu vylučování dusíku. Menší potřeba krmiva je rovněž považována za efektivní využívání zdrojů, které je nedílnou součástí udržitelnosti.