CHOV ZVÍŘAT A OBĚHOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ: VÝZNAM ZMETKOVÝCH POTRAVIN
Přehlíženou skutečností v odvětví živočišné výroby a ochrany životního prostředí a přírodních zdrojů je, že: dodavatelské řetězce v oblasti živočišné výroby jsou prakticky plně oběhové. Živočišná výroba může dobře implementovat oběhové hospodářství. Například z jediné krávy nebo prasete lze získat stovky produktů a produkcí bioplynu a biometanu lze snížit emise. Jedním z významných, ale méně známých způsobů je upcyklace takzvaných “zmetkových potravin“, obvykle definovaných jako “sušenková moučka” nebo “chlebová moučka”.
Hovořili jsme s Valentinou Massou: “matkou a podnikatelkou v odvětví oběhového krmiva” a prezidentkou Evropské asociace zpracovatelů zmetkových potravin (EFFPA).
Co je EFFPA a k čemu slouží?
EFFPA je evropské – ale de facto mezinárodní – sdružení zastupující odvětví zpracovatelů zmetkových potravin. Našimi členy jsou národní sdružení (Velká Británie, Francie, Německo a Nizozemsko) a významné společnosti zastupující klíčové trhy (Belgie, Španělsko a Portugalsko, Itálie, Řecko, Dánsko, Kanada a USA). Odhaduje se, že v Evropě se ročně zpracuje pět milionů tun zmetkových potravin, z toho 3,5 milionu tun v evropských zemích, kde EFFPA působí.
Odkud pochází zmetkové potraviny určené k výrobě krmiva?
Správný termín je bývalá potravina. Definice uvedená v nařízení EU (EU 1104/2022) uvádí: “Bývalými / vyřazenými potravinami” se rozumí potraviny, jiné než zbytky ze stravování, které byly vyrobeny pro lidskou spotřebu v plném souladu s potravinovým právem Unie, které však již nejsou určeny k lidské spotřebě z praktických nebo logistických důvodů nebo z důvodu problémů způsobených výrobními vadami, vadami balení nebo jinými závadami a které nepředstavují žádná zdravotní rizika, jsou-li používány jako krmivo. Stanovení maximálních obsahů uvedených v příloze I bodě 1 nařízení (ES) č. 767/2009 se nepoužije na bývalé/vyřazené potraviny, které se již jako potraviny nepoužívají, a na zbytky ze stravování. Uplatní se v případě, že se dále zpracovávají jako krmiva”. Vzhledem k tomu, že se jedná o bývalé potraviny, pocházejí především z potravinářského průmyslu jako jednotlivé složky, meziprodukty a hotové výrobky s chybným označením, chybami v balení atd. Mohou však pocházet také z distribučních a maloobchodních logistických center.
Výjimečnou vlastností bývalých potravin je, že v rámci hodnotového řetězce živočišné výroby umožňují značné úspory ve spotřebě vody, uhlíkové stopě a využití půdy tím, že nahrazují “tradiční” suroviny z odvětví primárních krmiv. Několik studií hodnocení životního cyklu prokázalo, že upřednostňování těchto cirkulárních složek je pro životní prostředí značně výhodné.
Jaký je rozdíl mezi potravinovým odpadem a potravinami s vlastnostmi, které lze přeměnit na krmivo?
Potravinovým odpadem se podle definice rozumí jakákoli látka nebo výrobek, ať už zpracovaný, částečně zpracovaný nebo nezpracovaný, určený ke konzumaci lidmi nebo u něhož lze důvodně předpokládat, že (Ref. Reg. Ce 178/02 čl. 2) z různých důvodů ztratil účel být požíván lidmi a není určen jako složka krmiva. Jinými slovy, potravina není snědena a odchází z krmivového a potravinového řetězce. Krmiva jsou z této definice vyloučena, protože jejich výživová část je “uložena” v krmivovém řetězci. Je důležité zdůraznit, že odpad nemůže být součástí potravinového nebo krmivového řetězce. Evropská komise a cíle udržitelného rozvoje OSN mají společný cíl, kterým je snížit do roku 2030 množství potravinového odpadu na polovinu.
Překlad pojmu “odpad” do různých jazyků může být v případě bývalých potravin poněkud nevhodný. Například to, co je v italštině definováno jako “odpad”, má v angličtině jiný význam. EFFPA vždy podporovala koncept oběhového hospodářství surovin, protože z hlediska oběhového hospodářství jde o nejlepší opětovné využití bezprostředně po použití pro lidské potraviny. Nekonkuruje lidským potravinám (protože jako bývalá potravina je definována pouze tehdy, pokud již není určena k lidské spotřebě). Zaručuje snížení množství potravinového odpadu, protože snižuje využívání “tradičních” zdrojů z primárního/zemědělského sektoru, a tedy i menší spotřebu vody, půdy a hnojiv.
Skutečnost, že začíná jako krmná surovina, a nikoli jako odpad, umožňuje maximální bezpečnost a sledovatelnost krmiv, protože všichni provozovatelé krmných systémů zavádějí systém analýzy rizik a kritických kontrolních bodů (HACCP) – preventivní přístup ke zvýšení bezpečnosti potravin tím, že se ve výrobních procesech vyhýbají nebezpečím, která by mohla způsobit, že by konečný produkt nebyl bezpečný – a zajištěnou sledovatelnost, aby se snížilo a minimalizovalo jakékoli riziko.
Jak můžeme zaručit naprostou bezpečnost potravin při výrobě krmiv z “bývalých potravin”?
Záruka bezpečnosti je založena na pěti pilířích:
1) Specifická technická a technologická kapacita pro daný typ bývalého potravinářského výrobku a obalu, aby byla zajištěna maximální bezpečnost potravin.
2) Podle řízení HACCP organizace s pokročilými systémy sledovatelnosti řídí, předcházejí, monitorují a minimalizují veškerá rizika.
3) Logistické a skladovací kapacity vhodné pro konkrétní druhy bývalých potravin, aby byla zajištěna včasnost a správná pravidla přepravy a skladování.
4) Součinnost a spolupráce s provozovateli potravinářských podniků v oblasti prevence rizik a řízení HACCP, aby se oběhové hospodářství účinně stalo cenným a trvalým přínosem v oblasti bezpečnosti potravin.
5) Součinnost a spolupráce s výzkumnými středisky a krmivářským průmyslem s cílem zlepšit reakci na potřeby moderního chovu zvířat.
Může vaše práce kromě hodnoty oběhového hospodářství podpořit dodavatelské řetězce také z hlediska potravinové bezpečnosti? Zejména v době války a nedostatku nebo narušení dodávek…
V současné době se odhaduje, že se v Evropě ročně vyrobí pět milionů tun bývalých potravinářských výrobků. Použitím těchto složek lze částečně nahradit obilná zrna, oleje a cukry v krmných dávkách hospodářských zvířat: jde o skutečnou nutriční účinnost. Již léta přispíváme k udržitelnějšímu potravinovému řetězci, produkujeme méně odpadu a zlepšujeme oběhové složky v krmivech. Spolupráce s distribucí potravin a maloobchodem na zlepšení jejich know-how pomůže k našemu cíli, kterým je snížení plýtvání potravinami. To je však stále třeba rozvíjet.
Konflikt na Ukrajině v současné době dále zvýšil napětí i v oblasti dodávek energie. Hrozí, že veškerá dosavadní práce – a s ní i efektivita dosažená s bývalými potravinářskými produkty a dalšími vedlejšími produkty potravinářského řetězce – bude odsunuta na vedlejší kolej pobídkami ke zvýšení výroby energie, která jistě poslouží, ale nemusí být definována jako udržitelná, pokud se vyrábí z krmných složek namísto zbytků bez dalšího potenciálního využití. Abychom uvedli jednoduchý příklad: vytápěli byste svůj domov spalováním potravin uložených ve spíži? Jistě, vzniklo by teplo, ale za jakou cenu? A co byste pak jedli? Dnes, kdy je nedostatek, musíme více než kdy jindy přemýšlet o správném rozdělení zdrojů a vyhnout se silovému myšlení.
Za několik desetiletí působení v oběhovém hospodářství jsme se naučili, že je nutné neustále konstruktivně spolupracovat s různými odvětvími v souladu se zákony. Jsme přesvědčeni, že potravinářský průmysl, tvůrci politik a spotřebitelé se shodnou na tom, že musíme chránit náš potravinový a krmivový systém a najít správnou cestu k zavádění obnovitelných zdrojů energie.