SNÍŽENÍ SPOTŘEBY MASA ZA ÚČELEM OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ BY MOHLO VÉST K NEDOSTATKU MIKROŽIVIN V LIDSKÉ VÝŽIVĚ

Politiky prosazující snížení spotřeby masa za účelem ochrany životního prostředí by mohly vést k nedostatku mikroživin v lidské výživě. K tomuto závěru dospěla studie systematického přehledu literatury o vlivu “zelené stravy” na příjem mikroživin. Vliv na příjem mikroživin byl zkoumán proto, že v zájmu ochrany planety je třeba celosvětově přejít na udržitelnější stravu.

FAO definuje udržitelnou stravu jako stravu s nízkou zátěží pro životní prostředí, která je kulturně přijatelná, cenově dostupná, nutričně přiměřená a zdravá. Pro ty, kteří konzumují velké množství masa, zahrnuje tento přechod přechod k rostlinné stravě.

Studie publikovaná v časopise The American Journal of Clinical Nutrition hodnotila, jak změny ve stravování zaměřené na snížení vlivu životního prostředí ovlivňují příjem vybraných mikroživin, které jsou důležité pro veřejné zdraví. Kritickými mikroživinami byly vitaminy A, D a B12, foláty, vápník, železo, jód a zinek. Vzhledem k tomu, že potraviny živočišného původu jsou nejlépe biologicky dostupnými zdroji vitaminů A, B12, železa, zinku a vápníku, studie naznačila, že “ekologicky šetrnější strava” založená na potravinách rostlinného původu může zahrnovat kompromisy, pokud jde o dostatek mikroživin.

Analyzované studie se z velké části zabývaly příjmem masa a potravin živočišného původu, dopady stravy na životní prostředí a výživovými potřebami. Mnohé výsledky naznačovaly, že příjem zinku, vápníku, jódu a vitaminů B12, A a D by se při přechodu na stravu založenou na potravinách rostlinného původu snížil. Riziko nedostatečného příjmu zinku, vápníku, vitaminů A, B12 a D se zvyšovalo, protože tyto mikroživiny jsou v rostlinných potravinách méně hojné nebo biologicky dostupné. Studie dospěla k závěru, že nižší příjem klíčových mikroživin je potenciálním důsledkem změn ve stravování, které podporují snížení spotřeby masa za účelem omezení dopadů na životní prostředí. Je zřejmé, že při prosazování environmentálních politik, které doporučují snížení spotřeby masa jako řešení ochrany životního prostředí,je třeba dále zohlednit výživové potřeby lidí a zdravotní důsledky.