FRANK MITLOEHNER: "ABYCHOM SNÍŽILI EMISE SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ, MUSÍME ZE ZEMĚDĚLCŮ UDĚLAT PARTNERY, NIKOLI NEPŘÁTELE."
EU není jediným místem, kde jsou nastavovány ambiciózní klimatické cíle. Dalším známým místem je Kalifornie, kde již bylo dosaženo velkých úspěchů ve snižování emisí z chovu hospodářských zvířat. Jak? Nikoliv tím, že by zemědělci byli nuceni ukončit činnost, ale naopak tím, že byli zapojeni do procesu, byli motivovány a potvrdili, že mohou být součástí řešení, nikoliv problému, jak se vypořádat se změnou klimatu. O velké debatě o emisích jsme hovořili s Frankem Mitloehnerem, profesorem a odborníkem na kvalitu ovzduší na Kalifornské univerzitě v Davisu a ředitelem centra CLEAR.
Kalifornie si stanovila ambiciózní klimatické cíle, jak může těchto cílů do roku 2030 dosáhnout?
Dosažení 40% snížení metanu v Kalifornii vyžaduje použití mnoha nástrojů, včetně nástrojů pro hospodaření s hnojem, řešení enterické fermentace a krmných doplňků. Existují různé druhy nástrojů s různou účinností. Dokonce i zlepšení efektivity v průběhu času vede ke snížení velikosti stáda, protože nyní produkujeme stejné množství mléka a masa s menším počtem zvířat. Jde tedy o kombinaci různých přístupů včetně lepší efektivity, používání doplňkových látek v krmivech nebo využívání krytých lagun ke snížení emisí z hnoje. Tím se dostaneme na úroveň snížení v rozmezí 7,6 až 10,6 milionu tun. A my potřebujeme dosáhnout 7,2. Předpokládáme tedy, že dosáhneme vyššího snížení, než nařizuje stát, ale to se podaří pouze tehdy, pokud budeme mít k dispozici vhodné politické nástroje. Zatím jich máme několik, ale ještě musíme mnoho udělat.
Jak se vám podařilo těchto cílů dosáhnout? Zapojili jste zemědělce?
Ano, ale s jednou zvláštností. Většinou se na celém světě používá přístup, kterému říkám “metoda biče”: pravidla, regulace, pokuty a možná i daně, které zemědělcům říkají, že musí snížit emise. A když to neuděláte, sebereme vám zvířata nebo vás pokutujeme. Tento přístup podle mého názoru nefunguje. Přinejmenším nefunguje dobře. Tady v Kalifornii používáme “metodu cukru”, tedy dobrovolný, motivační přístup, kdy zemědělce za snižování emisí finančně odměňujeme. Máme trh. Pokud snížíte emise, můžete tyto získané kredity prodat na trhu a získat za ně peníze. A tak to zemědělce podnítilo k tomu, aby se do toho zapojili. Například mnoho zemědělců nyní zakrývá své laguny. Zachycují vznikající plyn a přeměňují ho na dopravní paliva. To snížilo emise metanu o 2,5 milionu tun. Chci připomenout, že cíl pro stát je 7,2 MMTCO2e. Dosud jsme již dosáhli 2,5 pro mlékárenský sektor, takže jsme na dobré cestě k dosažení cíle stanoveného státem.
Dlouho jste žil a pracoval v USA, ale pocházíte z Německa. Co si myslíte o dění v Evropě? Například v Nizozemsku…
V Nizozemsku se nedávný cíl týkal emisí dusíku, především amoniaku a oxidu dusného. Plánovali zrušit třetinu mlékárenských a prasečích provozů a vykoupit zemědělce. Na stůl položili 25 miliard dolarů s tím, že chtějí zemědělce vykoupit z výroby. Pokud byste se jako farmáři rozhodli, že do toho půjdete, pak byste museli podepsat smlouvu, na které byste prohlásili, že už nikdy nebudete farmářem, a stejně tak vaše děti. To není pro nikoho zvlášť atraktivní. Lidé šli proto do ulic, zemědělci ve svých traktorech protestovali a byli velmi rozzlobení. Proběhly parlamentní volby, ve kterých se Strana zemědělců stala nejsilnější stranou. Ta nařízení, která vláda původně navrhovala, jsou teď zablokovaná. Metoda biče prostě zdá se nefunguje.
Možná to také ukázalo, že se jedná o velmi společenskou záležitost, a ukázalo společenský význam chovu hospodářských zvířat.
Nizozemské obyvatelstvo bylo na straně zemědělců. V hlasovací místnosti ukázali, že k likvidaci zemědělců nepoužijí drakonická opatření.
Zpět k otázce emisí. Kde jsou podle vašeho názoru hlavní příležitosti ke snížení emisí, ať už v intenzivním nebo extenzivním zemědělství?
Snižování emisí v intenzivních chovech je snazší, protože máte ke zvířatům každodenní přístup. Můžete je například krmit krmnými přísadami. Máte také každodenní přístup k hnoji, protože je obvykle koncentrovaný, a můžete ho skladovat. Můžete ho ošetřovat. Můžete s ním něco dělat. V extenzivních podmínkách, kde se zvířata pasou, nemáte ke zvířatům každodenní přístup. Například v chovu skotu nebo krav se jedná o provoz, kde mají zvířata denně přístup na stovky hektarů půdy a zemědělec je může vidět jen občas. Nemáte tedy ke zvířatům přístup denně a rozhodně nemáte přístup k jejich hnoji, protože ten padá bez ladu a skladu. Takže to neznamená, že v extenzivních podmínkách nemůžete nic dělat, ale je to těžší. Způsob, jakým se můžete vypořádat s emisemi v extenzivních podmínkách, je nízkoemisní chov. Existují programy pro selekci krav a zvířat s nízkou produkcí metanu. V budoucnu to bude samozřejmostí. Do bachoru zvířat se budou v příštích letech pravděpodobně vkládat malé kapsle. Říká se jim bolusy, které mohou obsahovat účinnou látku s pomalým uvolňováním, jež snižuje obsah metanu. Zatím to není všude na trhu, ale myslím, že v budoucnu bude.
Oba způsoby hospodaření tedy mohou být udržitelné a snižovat emise? Jistě, ale řekněme si to jasně: v budoucnu nás nečeká odstranění jednoho z těchto dvou obecných modelů, intenzivního nebo extenzivního. Oba jsou potřebné k uspokojení výživových potřeb a nároků, které lidé kladou na potraviny živočišného původu. V 98 % amerických chladniček dnes najdete potraviny živočišného původu. Lidé požadují potraviny živočišného původu. Jde o to, jak je vyrábět udržitelnějším způsobem a učinit ze zemědělců partnery, nikoli nepřátele.