REPOWEREU: EU UZNÁVÁ KLÍČOVOU ROLI EVROPSKÉHO CHOVU HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT V NAŠÍ ENERGETICKÉ NEZÁVISLOSTI
Vzhledem k eskalaci napětí po válce na Ukrajině se EU musí zbavit své energetické závislosti na ruském plynu. V těchto dnech dochází na energetických trzích k prudkému nárůstu cen plynu, které dosahují rekordních hodnot, zatímco jeho dostupnost zůstává v rukou ruských orgánů. Mezi fosilní paliva, na nichž je EU závislá, patří ruský plyn, plyn je na tom nejhůře, neboť jeho dovoz představuje více než 45 % naší celkové spotřeby. Rychlý přechod na čistý plyn – ve všech významech tohoto slova – nebyl nikdy tak naléhavý, a to jak pro naši suverenitu, tak pro klima.
Vzhledem k nutnosti rychlého jednání předložila Evropská komise minulý týden před summitem ve Versailles sdělení REPowerEU. Toto sdělení představuje druhou evropskou reakci na energetickou krizi a takříkajíc aktualizuje tolik propagovanou strategii “Fit for 55” z léta 2021. Cílem je podpořit diverzifikaci dodávek energie, urychlit přechod na obnovitelné zdroje energie a v co nejkratší době zvýšit energetickou účinnost.
Výkonný místopředseda Komise Frans Timmermans stanovil cíl snížit do konce roku dovoz plynu z Ruska o 2/3. V tomto ohledu je logickým řešením přidat plyn v oblasti obnovitelných zdrojů energie, počínaje výrobou biometanu a čistého vodíku. Kromě zdvojnásobení cíle v oblasti výroby vodíku z obnovitelných zdrojů, tepelných čerpadel, větrné a solární energie je jedním z rozhodujících pilířů strategie desetinásobné zvýšení výroby biometanu během několika let. Tím má EU potenciál nahradit 20 % současného dovozu zemního plynu z Ruska udržitelnou, levnější a místně vyráběnou alternativou.
Biometan, jako součást výroby bioplynu, se získává “rozkladem” organických materiálů, jako je hnůj, organický odpad nebo zemědělské zbytky. V současné době se v EU vyrábí 3 miliardy metrů krychlových biometanu. Ohlášené zvýšení na 35 miliard m3 vyžaduje mobilizaci udržitelných surovin z biomasy, většinou odpadů a zbytků. Podle údajů Evropské bioplynové asociace představuje mobilizace hnoje z hospodářských zvířat největší potenciál pro udržitelné zvýšení výroby biometanu do roku 2030, a to až o 45 %! 30 % udržitelně mobilizovaných zbytků by pocházelo ze zbytku zemědělského sektoru, zatímco omezený podíl budoucí produkce by mohl pocházet z nakládání s našimi potravinářskými odpady (5 %) a průmyslovými odpadními vodami (8 %). Jinými slovy, biometan produkovaný chovy hospodářských zvířat se v horizontu roku 2030 stává strategickou prioritou.
K dosažení tohoto potenciálu však musí na našich farmách proběhnout tichá revoluce. Evropská asociace pro bioplyn odhaduje, že budeme muset postavit přibližně 5 000 nových zařízení na výrobu biometanu! Tento cíl je splnitelný, uvážíme-li, že jen v Německu bylo za 9 let postaveno 6 000 zařízení… Z technického hlediska odborníci odhadují, že by to bylo proveditelné během příštích osmi let. Rychlým řešením, které by bylo také jednodušší a nákladově efektivnější, je vybavit stávající bioplynové stanice (které dnes představují produkci 17 miliard m3 bioplynu) metanizačními jednotkami. Jednou z hlavních překážek pro zemědělskou komunitu jsou často zdlouhavé administrativní postupy, než je možné taková zařízení zřídit. Komise ve svém sdělení oznámila, že se bude snažit zkrátit dobu potřebnou k získání povolení.
V sázce jsou tedy obrovské prostředky a přínosy pro společnost by mohly být mnohostranné. Vývoj biometanových řešení by byl nákladově efektivní, protože 83 miliard eur potřebných na rozšíření biometanu do roku 2030 by byly peníze vložené přímo do naší domácí ekonomiky. Umožňuje nám to vyrábět biometan za cenu, která je výrazně nižší než cena zemního plynu v posledních několika měsících, a to i bez zohlednění ceny CO2.
A konečně, výroba biometanu a bioplynu pomáhá snižovat riziko kolísání cen potravin. Plyn se ve skutečnosti získává ze vstupní suroviny, která se umístí do fermentoru, sila na rozklad organických látek. Během procesu výroby bioplynu získáváme produkt bohatý na živiny, který se nazývá digestát. Ten lze použít jako hnojivo, což by mohlo pomoci částečně se zbavit závislosti na dovozu ruských syntetických hnojiv. Navíc digestát jako organické hnojivo zabraňuje používání zemního plynu k výrobě chemických hnojiv, čímž se snižuje závislost na zemním plynu a zároveň se zamezuje značnému množství emisí skleníkových plynů. Vzhledem k tomu, že Rusko je předním světovým vývozcem hnojiv, ročně se do něj vyveze více než 50 milionů tun hnojiv, což představuje 13 % světového objemu, je zvýšení produkce digestátu z chovu hospodářských zvířat nepřehlédnutelnou příležitostí.
Opět zde máme další vynikající důvod, proč by EU měla zachovat svou živočišnou výrobu. Živočišná výroba v EU musí být více než kdy dříve oceňována a posilována jako základní nástroj k dosažení energetické soběstačnosti a k urychlení ekologického přechodu. Snížit emise a závislost na dovozu fosilních paliv, chránit se před růstem cen a přispět k boji proti změně klimatu a dodat nový impuls cílům evropské zelené dohody.