RŮZNÉ SKLENÍKOVÉ PLYNY MAJÍ RŮZNÝ DOPAD NA KLIMA
Metan je po CO2 druhým největším přispěvatelem k oteplování. Podle nedávno zveřejněného dokumentu organizace Animal Task Force (ATF) je však posouzení významu metanu jako skleníkového plynu složitější než v případě CO2.
Metan představuje 14 % celosvětových emisí skleníkových plynů, které se podílejí na zvýšení globální teploty přibližně 30 %. Přibližně 41 % celosvětových emisí metanu pochází z přírodních zdrojů, jako jsou mokřady, spalování biomasy a další zdroje, například divocí přežvýkavci, termiti, oceány a věčně zmrzlá půda. Zbývajících 59 % pochází z antropogenních zdrojů. Z nich více než 40 % připadá na zemědělství. EU je zodpovědná za pouhých 5 % celosvětových antropogenních emisí metanu.
To je spousta zajímavých údajů, ale samy o sobě nám neřeknou, co to znamená z hlediska dopadů na životní prostředí. Proto je velké snížení počtu hospodářských zvířat často prezentováno jako snadné řešení našich klimatických problémů.
Především údaje vytržené z kontextu nezohlední, že systémy přežvýkavců mohou odstraňovat CO2 z atmosféry prostřednictvím sekvestrace uhlíku v půdě v rámci travních porostů a souvisejících agroekologických infrastruktur. Za druhé, samotná čísla nám neřeknou, že emise metanu jsou jiné než emise CO2. Mnoho vědců nás však na rozdíly upozorňuje, zejména na krátkou životnost metanu. To je důležitý fakt: i když je metan silným skleníkovým plynem, má krátký poločas rozpadu – 10 let.
Právě z tohoto důvodu je třeba vzít v úvahu všechna fakta a nedívat se na data jen ve vzduchoprázdnu. Vědci zjistili, že potenciál globálního oteplování GWP100 není dobrým měřítkem pro posouzení toho, jak metan přispívá k oteplování. Tito vědci navrhují jako alternativní metriku potenciál globálního oteplování (GWP*), protože lépe zohledňuje vliv krátké životnosti metanu na teplotu. Ve srovnání s tím má CO2 velmi dlouhou životnost a bude trvat tisíce let, než se jeho hladina přirozeně vrátí na úroveň před průmyslovou revolucí. Negativní vliv CO2 se přestane zvyšovat teprve tehdy, až se emise CO2 sníží na čistou nulu.
Jak je zdůrazněno v dokumentu ATF, 6. hodnotící zpráva IPCC jasně uvádí, že emise CO2 je třeba snížit na nulovou hodnotu, aby se omezilo globální oteplování způsobené lidskou činností. Naproti tomu nevyzývá ke snížení emisí metanu nebo oxidu dusného na čistou nulu. Z toho vyplývá, že je třeba stanovit samostatné cíle pro CO2, metan a oxid dusný. Cílem pro CO2 musí být co nejdříve dosažení čistých nulových emisí, zatímco emise metanu nemusí dosáhnout čisté nuly, aby se zastavilo další oteplování. Je zřejmé, že k jednotlivým skleníkovým plynům je třeba přistupovat odlišně.
Kromě toho je třeba poznamenat, že metan se pro účely hodnocení jeho potenciálu oteplování dělí na dva typy: biogenní metan a metan z fosilních paliv. Biogenní metan je produkován rostlinami a živočichy v důsledku recyklace uhlíku v uhlíkovém cyklu. Jinými slovy, pochází z CO2, který se již nachází v atmosféře. Metan z fosilních paliv pochází ze zdroje hluboko v zemi po miliony let. Při jeho spalování pro energetické účely se do atmosféry přidává CO2. Tento rozdíl vědci uznávají v potenciálech globálního oteplování přiřazených oběma typům metanu: GWP100 fosilního metanu je 29,8 a nefosilního metanu 27.
Vědci zdůrazňují, že snižování metanu v energetickém sektoru by mělo být prioritou a mělo by být v souladu s plány na snížení závislosti energetického sektoru na fosilních palivech. Strategie EU pro metan uvádí, že právě v energetice lze emise snížit nejrychleji a s nejmenšími náklady. Je také třeba snížit množství metanu z odpadů a minimalizovat množství biologicky rozložitelného odpadu ukládaného na skládky pomůže zabránit tvorbě metanu z tohoto zdroje.
Samozřejmě by se měl co nejvíce snížit i metan ze zemědělství, ale tak, aby neohrožoval produkci potravin. Některým emisím metanu z chovu hospodářských zvířat se nelze vyhnout, protože vznikají v důsledku toho, že přežvýkavci jsou schopni přeměnit nepoživatelné krmivo na vysoce výživné potravinářské produkty. To by nemělo být přehlíženo, protože to ukazuje, jak je snížení emisí metanu ze zemědělství obzvláště složité, protože jsou tyto emise většinou spojeny s přírodními procesy. V současné době neexistují žádné technologie, které by umožnily snížitemise ze střev na nulu, ale strategie EU pro metan uvádí několik strategií pro snížení zemědělských emisí: zlepšení výživy zvířat, řízení stád, nakládání s hnojem (zejména jeho využití při hnojení a výrobě bioplynu), chov, zdraví stád a dobré životní podmínky zvířat a uhlíkové zemědělství. Nesmíme přehlížet skutečnost, že hospodářská zvířata neposkytují pouze potraviny a výživu, ale poskytují také důležité ekosystémové služby a přispívají k další produkci, jako jsou kůže, kožešiny, vlna a energie z biometanu. Jak doporučuje pracovní skupina pro zvířata, vývoj možností zmírnění dopadů metanu by měl být vysokou prioritou výzkumné a inovační činnosti EU a vhodný cíl snížení emisí metanu v zemědělství by měl být posouzen na základě vědeckých podkladů, které zohledňují krátkodobou povahu metanu.