SMĚRNICE O PRŮMYSLOVÝCH EMISÍCH: 10 DŮVODŮ PRO OBHAJOBU STÁVAJÍCÍCH PRAVIDEL
Směrnice o průmyslových emisích (IED) je hlavním nástrojem EU pro regulaci emisí znečišťujících látek z průmyslových zařízení, který zajišťuje vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí snížením škodlivých průmyslových emisí v celé EU. Je nesmyslné zahrnovat zemědělské podniky do této směrnice a zacházet s nimi, jako by byly průmyslovými podniky.
Již od prvního předložení návrhu Komise upozorňovaly skupiny zemědělců a zemědělských družstev v EU na možné dopady této směrnice na mnoho rodinných farem. Tato obava zůstává i nadále významná. V podobě, v jaké byl text dosud projednáván, se IED neúměrně dotýká chovatelů prasat, producentů vajec a drůbeže nad rámec brojlerů, což představuje další zátěž pro smíšené farmy. Je proto důležité, aby Evropský parlament zachoval svůj původní postoj k rozsahu zemědělských činností spadajících pod působnost této směrnice.
Zemědělství není průmyslovým odvětvím, a proto není spravedlivé ho za něj považovat. Drtivá většina drůbeže v EU se produkuje na rodinných farmách, které mají daleko k průmyslovým zařízením a často jsou smíšené s jinými činnostmi v oblasti chovu hospodářských zvířat nebo pěstování plodin. Vejce z obohacených chovů a z volného chovu se produkují převážně v malých (<30 000 slepic) a středních podnicích s méně než 100.000 nosnicemi. Považovat chov hospodářských zvířat za průmyslovou činnost je proto zcela nesmyslné a vede k mylnému vnímání v myslích občanů v době, kdy se propast mezi městským a venkovským světem prohlubuje.
Diskutovaná omezení navíc sníží emise jen velmi nepatrně. Podle posouzení dopadů, které provedla Evropská komise, bude předběžně dohodnutá prahová hodnota jen nepatrně účinná (méně než 3 %). V referenčním období let 2012 až 2013 mělo v EU povolení IED 8.443 zemědělských podniků, z toho nejvíce ve Španělsku 2.374, dále v Německu, Nizozemsku a Itálii. V zemích, kde se chov a výkrm prasat tradičně provádí v blízkém regionu a ve spolupráci několika podniků, by do oblasti působnosti mohly nově spadat i hospodářství s pouhými 90 až 120 prasnicemi, kvůli návrhu na zavedení principu blízkosti. V takových případech by se pravidla mohla nově týkat až 90 % chovů prasat.
Procento plánovaných zahrnutých farem a reálně zahrnutých farem je zásadně odlišné, Evropská komise předpokládá výrazně menší dopad, než jaký bude doopravdy. Problematické je samo zaměření se na velké dobytčí jednotky (VDJ) a nastavování prahových hranic pro působnost směrnice na základě těchto VDJ. VDJ jsou standardizovaným měřítkem založeným na nutričních nebo krmných požadavcích různých druhů zvířat, které umožňuje kombinovat hospodářská zvířata napříč druhy. Současná legislativa je místo na VDJ postavena na počtu „míst“, což je mnohem praktičtější, současně i méně diskriminační. Sama Evropská Komise přitom v posouzení dopadů nedoporučila klasifikační jednotku VDJ používat: “Používání klasifikačních jednotek hospodářských zvířat přímo jako prahové hodnoty je složité a nedoporučuje se, protože se může příliš lišit od stávajícího provádění IRPP BREF a vnitrostátních systémů, což způsobí další administrativní zátěž”.
Kromě toho produkce prasat v posledním desetiletí klesla, ale ne úměrně k počtu prasat, což vedlo ke zvýšení průměrné velikosti stáda. Stejný trend lze pozorovat u chovů drůbeže a vajec. Zánik mnoha malých a středních zemědělských podniků prohloubí pokračující trend koncentrace. Přestože je chov prasat v některých členských státech vysoce specializovaný (např. se výrobci zaměřují buď na chov selat, nebo na výkrm prasat), není tomu tak všude.
Tato heterogenita odvětví chovu prasat v EU představuje jedinečnou výzvu v systémech rodinných farem, kde se chov a výkrm prasat odehrává na stejné farmě (“farrow to finish”). Větší počet zvířat na farmách ale bude podléhat regulaci IED. V důsledku toho nerealistický nový rozsah (prahová hodnota 350 VDJ) ohrožuje mnoho malých a středních farem. Kromě toho text vydaný po trialogu obsahuje kategorie, které nejsou právně slučitelné se stávajícími právními předpisy. Definice kategorie “selata ≤ 20 kg” je nejasná, protože podle definice se selaty rozumí “prasata od narození do odstavu”. To je třeba urychleně vyjasnit.
Rovněž prahová hodnota 280 VDJ pro chovy nosnic byla stanovena arbitrárně, aniž by byla zohledněna rozmanitost odvětví, což dále ovlivňuje chovy krůt. Ekologická produkce prasat byla z oblasti působnosti vyloučena, ekologická produkce drůbeže nikoliv. Ekologické zemědělství představuje pouhé 1 % produkce prasat. Tlak na producenty vajec, aby přešli od systémů klecové produkce k volným chovům, je tak kontraproduktivní. Ekologická produkce má u vajec přitom skutečnou hodnotu a představuje 7,1 % současných systémů produkce (15,5 % u vajec z volného chovu).
Toto nastavení je nespravedlivé vůči ekologicky chované drůbeži a bio-vejcím a je to nespravedlivé i vůči smíšeným farmám. V mnoha regionech EU je běžné, že jeden zemědělec má drůbež a prasata, nebo dokonce monogastrické druhy a přežvýkavce, buď jako svou tradiční produkci, nebo tak snadněji vyrovnává možné narušení trhu tím, že ztrátu v jedné produkci kompenzuje druhou. Vzhledem k tomu, že tyto farmy budou muset zavést odlišná provozní pravidla, bude pro ně zátěž relativně vyšší než pro monoprodukční farmy, protože možná budou muset zdvojovat administrativní postupy a uplatňovat více BAT.
Návrh revize IED neobsahuje žádné ustanovení, které by zajistilo, že požadavky uložené výrobcům v EU budou recipročně uplatňovány na produkty dovážené ze třetích zemí: to je pro naše výrobce v EU vážný problém. Například drůbeží maso a vejce dovážené zejména z Brazílie, Thajska a Ukrajiny jsou v průměru vyráběny na mnohem větších farmách než v EU a v zemích, kde neexistují žádné právní předpisy v oblasti životního prostředí a welfare nebo jsou tyto předpisy omezené.