JAK VELKÝ PODÍL PRODUKCE OBILOVIN JE URČEN NA KRMENÍ HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT?
Obiloviny hrají významnou roli v krmivech pro hospodářská zvířata, ale většina obilovin používaných v krmivech pro zvířata jsou “krmné obiloviny”, tj. nemají stejnou kvalitu jako obiloviny používané v lidské výživě. Patří sem obiloviny, které byly vypěstovány pro účely lidské výživy, ale nakonec nemají požadovanou potravinářskou kvalitu, například z hlediska obsahu bílkovin nebo lepku pro výrobu chleba.
Pokud se obiloviny potravinářské kvality používají v krmivech pro zvířata, jedná se obvykle o přebytek na trhu, který není absorbován odbytištěm potravin nakupovaných za nižší cenu. Na celosvětové úrovni je pouze 13 % stravy zvířat určených k produkci potravin založeno na obilovinách, z nichž většinu tvoří krmné obiloviny. V EU představují obiloviny 25 % toho, co zvířata konzumují. Velká část těchto obilovin však není člověkem konzumovatelná; to, co je jedlé, je přebytek, který člověk nespotřebuje. Vezmeme-li v úvahu krmiva pro zvířata obecně, 86 % přijímaných krmiv pochází ze zdrojů, které nejsou pro lidi poživatelné a které se skládají především z rostlinných materiálů bohatých na celulózu.
Hospodářská zvířata konzumují řadu dalších zdrojů krmiva, včetně trav, pícnin, sena a vedlejších produktů z potravinářského průmyslu. Třemi hlavními krmnými surovinami jsou tráva a listí, dále pak rostlinné zbytky, jako jsou sláma, stébla, listy a stonky nebo zbytky cukrové třtiny. Celková zemědělská půda, která se v současné době celosvětově využívá pro chov hospodářských zvířat, činí 2,5 miliardy hektarů, což odpovídá přibližně 50 % světové zemědělské plochy a asi 20 % povrchu země. Nejvýznamnější část této půdy, 2 miliardy hektarů, tvoří travní porosty využívané zvířaty.
Orná půda pro krmení zvířat
Celková výměra orné půdy využívané pro krmiva činí přibližně 0,55 miliardy hektarů, což je 40 % světové orné půdy. Hospodářská zvířata mohou získávat krmivo také z vedlejších produktů pocházejících z drcení olejnatých semen (např. pokrutin) nebo obilovin (např. slámy), přičemž každá z nich představuje přibližně 0,13 miliardy hektarů půdy. Pouze 0,06 miliardy hektarů půdy je určeno pro produkci obilné siláže, vojtěšky a krmné řepy, které by mohly být efektivně využity pro lidskou výživu.
Stručně řečeno, konkurence ve využívání půdy mezi krmivy a potravinami pro lidi je omezená a lze ji dále snížit zvýšením oběhového charakteru systémů krmení zvířat optimalizací regionálního využití krmiv nebo vedlejších produktů pocházejících ze zpracování obilovin a jiné zemědělské biomasy na potraviny nebo bioenergii. EU nicméně nevyrábí dostatek bílkovin, aby uspokojila potřeby zvířat. Tento nedostatek je tedy dnes kompenzován dovozem sóji a výrobků ze sóji.
Soběstačnost EU v oblasti zdrojů bílkovin
Z nejnovější verze revidované bilance EU v oblasti krmných bílkovin, kterou Evropská komise zveřejnila v listopadu 2022, vyplývá, že soběstačnost EU v oblasti všech zdrojů bílkovin je v posledních třech letech stabilní a pohybuje se kolem 77 %. Přesto EU ročně dováží přibližně 28 milionů tun sójového šrotu. Toto číslo je za posledních 30 let poměrně stabilní, s mírným poklesem v posledních letech v důsledku vyššího využití koproduktů. Sójové produkty se staly celosvětově hlavním obchodovaným zdrojem krmných surovin bohatých na bílkoviny a stanovují měřítko pro všechny ostatní zdroje rostlinných bílkovin, většinou vedlejší produkty z jiných olejnatých semen, jako je řepka a slunečnice.
Sójové boby dosahují jedinečně vysokých hodnot v klíčových nutričních charakteristikách, které z nich činí vysoce kvalitní zdroj bílkovin pro výrobu krmiv pro mnoho hospodářských zvířat: profil aminokyselin, koncentrace bílkovin, hustota živin, stravitelnost a chutnost. Jejich cenová dostupnost, konzistence a všestranná dostupnost, včetně možnosti využití nástrojů pro zajištění cen, z nich však činí první volbu pro odborníky na výživu zvířat a nákupčí krmiv.
Cílem iniciativy EU na podporu místní produkce rostlinných bílkovin je zvýšit soběstačnost v oblasti krmných surovin bohatých na bílkoviny, které EU potřebuje dovážet. Tato iniciativa je vítaná i z hlediska agronomického střídání plodin. Přesto se očekává, že Evropa zůstane závislá na dovozu sóji, a to i v dlouhodobém horizontu. Proto je důležité, aby soukromý sektor měl k dispozici iniciativy pro udržitelné získávání zdrojů, jako jsou například pokyny FEFAC pro získávání sóji.