SOUTĚŽ O POTRAVINY MEZI HOSPODÁŘSKÝMI ZVÍŘATY A LIDMI NEEXISTUJE.
Krmiva vyráběná pro hospodářská zvířata jsou často prezentována jako konkurence pro potraviny určené pro lidskou spotřebu. Podle FAO však 86 % krmiv pro hospodářská zvířata není vhodných pro lidskou spotřebu. Často se uvádí, že na výrobu 1 kg hovězího masa je zapotřebí 6-20 kg obilovin. Tyto údaje rozhodně neplatí v případě Evropy a výpočet je nesprávný i na celosvětové úrovni. Například systém produkce přežvýkavců v EU je založen na pastevních a smíšených systémech.
Travní porosty hrají významnou roli jako krmivo pro hospodářská zvířata, neboť se z trávy vyrábí vysoce výživná potrava. Také koncentrovaná krmiva podávaná hospodářským zvířatům se skládají z rostlinných zbytků a vedlejších produktů z obilovin (z mlýnských škrobáren, lihovarů), bílkovinných plodin (hrachové vedlejší produkty), olejnin (řepkové pokrutiny, slunečnice), ovoce (dužina citrusů), zeleniny a hlíz (dužina řepy, brambor) a také mléka (syrovátka ze sýráren).
Proto je podíl potravy vhodné pro člověka v pastevních a smíšených systémech pro přežvýkavce velmi nízký. Na celosvětové úrovni představují krmné suroviny vhodné pro člověka přibližně 14 % celosvětového podílu krmiv pro hospodářská zvířata. Nedávná studie některých výzkumníků Friedmanovy školy pro vědu a politiku v oblasti výživy v časopise Elementa – Science of the Anthropocene ukázala, jak při srovnání deseti různých způsobů stravování vykazuje vegansky orientovaný způsob stravování horší a méně diferencované využívání “půdních zdrojů”.
Zkoumáno bylo deset různých výživových přístupů. Deset velmi odlišných diet představuje deset způsobů ovlivňování životního prostředí, deset způsobů ovlivňování našeho života, životního prostředí, světové biologické rozmanitosti a kulturního dědictví, včetně krajinného rázu. Ukázalo se, že z těchto deseti diet jsou ty, které vylučují potraviny živočišného původu, méně efektivní v hospodaření s půdou a zaměřují se pouze na využívání orné půdy.
V paradoxním scénáři, kdy by na světě žili pouze 100% vegani, bychom totiž potřebovali více orné půdy než v současnosti, protože složky veganské stravy se na pastvinách produkují s velmi nízkou účinností. Ne všechny zemědělské půdy jsou z hlediska teoretické produktivity srovnatelné: některé z nich například dávají nejlepší výsledky při pěstování obilovin, ale pro produkci ovoce a zeleniny jsou neefektivní, například jílovité půdy chudé na vodní zdroje.
Na druhou stranu jsou některé pozemky vhodné pouze pro pastviny, protože rostlinné kultury by představovaly příliš vysoký energetický faktor (hustota kamenů, hloubka půdy, sklon svahu atd.). Podle výsledků by využití půdy spojené s veganskou stravou dokázalo uživit méně lidí než využití půdy založené na stravě všežravců. Znamená to tedy, že úplné a náhlé vyloučení produktů živočišného původu nemusí být pro lidstvo dlouhodobě nejudržitelnější variantou. Veganská strava nemusí být nejlepší volbou pro fungování lidské populace, její potřeby bílkovin a hospodaření s půdními zdroji ve světě.